Lubomír Metnar

Po maturitě se jako předem vybraný branec před výkonem náhradní pětiměsíční vojenské služby (pro uchazeče z ČSR ve Frýdku-Místku) v organizovaném termínu 1. října 1987 písemně zavázal vstoupit do služebního poměru příslušníka Veřejné bezpečnosti a vykonávat po dobu 19 měsíců službu u Pohotovostního útvaru VB (s ukončeným středním vzděláním v hodnosti strážmistra)[1] a potom ještě další tři roky u výkonných součásti Veřejné bezpečnosti.[2] U Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti působil od 1. března 1988 (přijat kádrovým rozkazem velitele pluku Břetislava Zdráhaly) do 23. února 1989.[3]

Z historických pramenů vyplývá, že do pohotovostního pluku nastoupil 1. března 1988 a působil v něm do 23. února 1989. Všichni frekventanti byli přijati na základě vlastní žádosti. Až poté Metnar přešel na půlroční praxi do Ostravy. V období, kdy budoucí ministr vnitra u pluku sloužil, proběhlo několik „protistátních akcí“. A útvar byl nejen v pohotovosti, ale i zasahoval.

—www.tyden.cz, 13.12.2017[4]

Po odsloužení půlroční praxe v Ostravě a splnění služby tří závazných let u VB studoval v letech 1992 až 1993 Střední policejní školu Ministerstva vnitra v Holešově (do r. 1992 Důstojnická a praporčická škola SNB, PS a VMV, od r. 1992 do r. 2008 Střední policejní škola Ministerstva vnitra, od r. 2008 Vyšší policejní škola a Střední policejní škola MV v Holešově),[5] kde si byl povinen doplnit vzdělání získané na civilní škole odborným bezpečnostním vzděláním na resortní škole ministerstva vnitra.[6][pozn. 1]

V letech 1994 až 1998 studoval na Ostravské univerzitě v Ostravě se specializací na ekonomiku, obchod a služby (získal titul Mgr.).[7] Následně vykonával službu policejního vyšetřovatele v Moravskoslezském kraji. Od tehdejšího ministra vnitra ČR Martina Peciny obdržel medaili za to, že s týmem vyšetřovatelů dostal před soud pachatele žhářského útoku ve Vítkově, při němž byla těžce popálená malá Natálka.

V roce 2011 se stal šéfem bezpečnosti strojírenského podniku ve Vítkovicích, jehož vlastníkem je Jan Světlík. V červenci 2013 se stal prvním náměstkem tehdejšího ministra vnitra ČR Martina Peciny. Po nástupu ministra Milana Chovance byl přesunut na post řadového náměstka. Ministerstvo vnitra ČR opustil v červenci 2014.

Následně se vrátil do zaměstnání v soukromém podnikatelském sektoru. Od roku 2015 až do svého návratu do politiky byl místopředsedou představenstva firmy VTK Special a.s.[8] a od roku 2016 také členem dozorčí rady akciové společnosti Vítkovice Heavy Machinery.[9]

Metnar žije ve městě Frýdlant nad Ostravicí na Frýdecko-Místecku.

V roce 2017 byl Metnar několik měsíců členem hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (BOS), jehož někteří členové chtějí, aby Česká republika vystoupila z NATO a Evropské unie. Pak z tohoto hnutí vystoupil a prohlásil: „Je nutné v nich zůstat, jsem jejich zastáncem. Není pravda, že bych kdy zastával názor o vystoupení z těchto struktur.“[10]

Na konci listopadu 2017 se stal kandidátem na post ministra vnitra ČR ve vznikající první vládě Andreje Babiše.[11][12] Dne 13. prosince 2017 jej prezident Miloš Zeman do této funkce jmenoval.[13]

Před prezidentskou volbou v lednu 2018 Metnar na oficiálním webu Ministerstva vnitra ČR dementoval informaci, že Miloš Zeman postupuje jakožto stávající prezident automaticky do druhého kola[14]. Ta byla pronesena ironickým tónem Jindřichem Šídlem v jeho satirickém pořadu Šťastné pondělí[15] a poté byla v tištěné podobě v jiném znění neznámo kým rozšířena do schránek jedné ulice v Ostravě-Zábřehu[16]. Lživé informace o protikandidátovi ve druhém kole Jiřím Drahošovi včetně nepravdivého nařčení z jeho členství v StB však veřejně nevyvracel, protože měly podle Metnara jiný charakter závažnosti[17].

Na konci června 2018 jej Andrej Babiš opět navrhl do své druhé vlády, tentokrát však na post ministra obrany ČR[18] a dne 27. června 2018 jej prezident Miloš Zeman do této vlády jmenoval. K tomuto dni tak zároveň opustil funkci ministra vnitra ČR.[19] Dne 29. září 2020 společně s dalšími ústavními činiteli vyzval Arménii a Ázerbájdžán k zastavení konfliktu v Náhorním Karabachu.[20]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval jako nestraník na 2. místě kandidátky hnutí ANO 2011 v Moravskoslezském kraji.[21] Získal 6 481 preferenčních hlasů a stal se tak poslancem.[22]