Lokomotiva 110

Lokomotiva 110 (dříve E 458.0) je elektrická posunovací lokomotiva pro stejnosměrnou napájecí soustavu 3 kV vyráběná v letech 1971–1973 firmou Škoda Plzeň (tovární označení Škoda 33E). Na výrobu lokomotiv E 458.0 navázala v roce 1973 výroba odvozené lokomotivy E 426.0 pro stejnosměrnou napájecí soustavu 1,5 kV. Dnes jsou tyto stroje označeny řadou 113. Podle tvaru skříně s vyvýšenou střední kabinou strojvedoucího se lokomotivám přezdívá žehlička.

Elektrická lokomotiva řady 110
(dle označení UIC)
Staré označení ČSDE 458.0
Tovární označení33 E0 (prototypy)
33 E1 (série)
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 19711973
Počet vyrobených kusů52
Provozovatel (ČSD, ŽSR), ČD, ČDC,
ZSCS
Období provozu 1972–dosud
Trvalý výkon 800 kW
Maximální tažná síla 160 kN
Trvalá tažná síla 87 kN
Maximální rychlost 80 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 72 t
Délka přes nárazníky 14 400 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod kolejí1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´
Regulace pohonu odporová
Napájecí soustava3 kV
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Historie

V první generaci elektrických lokomotiv Škody nebyla zahrnuta posunovací lokomotiva a k posunování byly používány dieselové lokomotivy. Proto bylo rozhodnuto o konstrukci zcela nového typu elektrické posunovací lokomotivy; projekt lokomotivy řady 110 zahájil tzv. druhou generaci lokomotiv Škoda. První dva prototypy byly vyrobeny v roce 1971 a podrobeny zkušebnímu provozu. Po úspěšném testování byly v roce 1972 zahájeny sériové dodávky těchto lokomotiv. Celkem bylo vyrobeno 52 kusů.

Konstrukce

Lokomotiva má vyvýšené stanoviště strojvedoucího s velkým rozhledem a ovládacím panelem na každé straně. Dveře do kabiny jsou umístěny na obou stranách. Pro zlepšení výhledu jsou boční části kapot zešikmeny. Lokomotiva je vybavena elektrickým vytápěním vlaku, samočinnou tlakovou, přímočinnou a ruční brzdou. Jde také o první sériově vyráběné lokomotivy v Československu, vybavené polopantografy. Pohon obstarává čtveřice trakčních motorů, umístěných v podvozcích. Přestože jsou tyto lokomotivy řazeny do II. generace lokomotiv (díky použití fechralových odporníků a dalších moderních řešení), regulace výkonu je odporová.

Z koncepce lokomotivy 110 vychází kromě řady 113 i pozdější lokomotiva řady 210 na střídavý proud a řady 112, 111 a 114.

Provoz

E 458.0017 asi roku 1992 na pražském hlavním nádraží

Lokomotivy řady 110 jsou určeny k staničnímu posunu, práci na svážných pahrbcích ve které nahradily dieselové lokomotivy řad 720, 721, 770 a 771, přetahům mezi stanicemi a k předtápění souprav. V omezené míře byla tato řada nasazována i k vozbě vlaků na kratší vzdálenosti (lehké osobní vlaky, manipulační nákladní vlaky). S těmito vlaky byla k vidění např. na tratích Nezamyslice – Olomouc, Ostrava – Havířov – Český Těšín, ŽilinaVrútkyMartin a jinde. Díky výrobě odvozených modernějších a hospodárnějších lokomotiv řady 111 a úbytku práce pro tyto lokomotivy začala být řada 110 po roce 2000 odstavována a rušena. U Českých drah již v podstatě zanikla, ČD Cargo používá posledních několik lokomotiv na Valašsku a v okolí Olomouce a i na Slovensku došlo k vyřazení části lokomotiv.

V roce 1995 byly v železničních opravnách a strojírnách Česká Třebová rekonstruovány dvě lokomotivy na provoz pod stejnosměrným napětím 1,5 kV a používány k vozbě nákladních vlaků na trati Rybník - Lipno nad Vltavou, která byla do roku 2003 elektrizována touto soustavou. O rok později byly obě lokomotivy zpět upraveny k provozu pod napětím 3 kV a předány do DKV Praha. Po čase však byly odstaveny a dnes již neexistují.

Odkazy

Literatura

  • DVOŘÁČEK, Václav; PALÍK, František. Stejnosměrné posunovací lokomotivy E 458.0 a E 426.0. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1974. 308 s. (česky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.