Leopold Eugen Měchura

Byl synem významného pražského advokáta Jana Měchury a jeho manželky Marie, rozené Lankisch von Hörnitz (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).[1] Přišel o matku, když mu bylo 6 let a kromě něj byli v rodině ještě tři mladší sourozenci. S hudbou se důvěrně seznámil již v rodině, která pořádala na svém panství v Otíně hudební večery. Další hudební vzdělání získal i během studia na piaristickém gymnáziu v Praze. Vystudoval filozofii a práva na Karlově univerzitě a vedle toho studoval i hudbu u Friedricha Dionysa Webera a Václava Jana Tomáška. Po studiích se vrátil do Klatov, kde pomáhal otci spravovat rodinné panství a pracoval jako magistrátní úředník. V roce 1827 se jeho sestra Terezie vdala za Františka Palackého a o rok později se sám oženil s Klárou Häcknerovou. Další sestra Antonie byla provdána za lesního odborníka a schwarzenberského vrchního lesmistra Jana Heyrovského,[2] strýce pozdějšího rektora Karlovy univerzity Leopolda Heyrovského.[3][4]

V Klatovech se významně podílel na hudebním životě kraje. Působil zde jako varhaník, hráč na lesní roh a dirigent. Za jeho působení byly v Klatovech prováděny i Mozartovy opery a velká oratoria (např. Haydnovo Stvoření, Mendelssohnův Paulus, Beethovenův Kristus na hoře Olivetské).

Byl vychováván ve dvojjazyčném prostředí a přátelil se jak s německými (např. básníkem Karlem Egonem Ebertem, či skladatelem Johannem Friedrichem Kittlem), tak i českými literáty a hudebníky. Své první skladby psal na německé texty, ale pod vlivem Františka Palackého a dalších českých přátel (především Jana Ludevíta Procházky a Aloise Vojtěcha Šmilovského) se stále více přikláněl na stranu českého obrozeneckého hnutí. První skladbou na český text je sbor Večer v lese op. 92 z roku 1865 na slova Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jak svým dílem, tak i národnostním uvědoměním je považován za předchůdce Bedřicha Smetany.

Zemřel 11. února 1870 a byl pohřben v rodinné hrobce v Předslavi nedaleko Klatov.[5]

Ve svém díle vycházel z vrcholného klasicismu a raného romantismu. Jeho vzory byli zejména Wolfgang Amadeus Mozart a Carl Maria von Weber. V orchestrální hudbě je zřetelný vliv Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Roberta Schumanna. Měl vrozený lyrický talent, který se projevoval zejména v jeho vokální tvorbě.

K nejvýznamnějším dílům patří kantáty na české texty z roku 1866. Štědrý den a První májová noc jsou komponovány na slova Karla Jaromíra Erbena a Pohřeb na Kaňku na text A. V. Šmilovského. Byly to první kantáty na české texty vůbec. Byly uvedeny 22. března 1868 na koncertě Umělecké besedy na Žofíně a na provedení se prý podílelo na 220 zpěváků a 90 hudebníků.

Významná je rovněž opera Marie Potocká (1870), která je první českou operou na ruský námět. Vznikla na podnět Františka Ladislava Riegera. Libreto napsal Josef Kolář podle epické básně Bachčisarajská fontána Alexandra Sergejeviče Puškina s využitím Krymských znělek Adama Mickiewicze. Byla provedena posmrtně v Prozatímním divadle za řízení Bedřicha Smetany 13. ledna 1871.

Kresba L. E. Měchury

Pozůstalost skladatele se nachází v Českém muzeu hudby v Praze.

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Mirko Očadlík: Opery Leopolda Eugena Měchury, in: Sborník prací k narozeninám Zdeňka Nejedlého, Praha 1928
• Alois Hnilička: Kontury vývoje hudby poklasické v Čechách, Praha 1935
• Adolf Smolák: L. E. Miechura, Klatovy 1939
• Mirko Očadlík: Svět orchestru II, Praha 1953
• Josef Plavec: 150 let od narození L. E. Měchury, in: Hudební rozhledy 7, 1954, s. 116-117.
• Jaroslav Procházka: Puškinova Bachčisarajská fontána jako česká obrozenecká opera, in: Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků I, Praha 1965
• Leopold Eugen Měchura: Marie Potocká, publikace ke koncertantnímu uvedení opery na scéně Stavovského divadla, Národní divadlo Praha 2003

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopold Eugen Měchura
• Leopold Eugen Měchura v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Pamětní deska v Klatovech
• Měchurova kantáta Credo mrtvých – sonda do klatovského hudebního života 1/7
• Životopis
• Životopis na stránkách Národního divadla Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine
• Historie obce Otín^{[nedostupný zdroj]}
• Životopisný medailon^{[nedostupný zdroj]}