Leopold Heyrovský (právník)

Leopold Heyrovský (14. listopadu 1852 České Budějovice[1] – 17. února 1924 Praha) byl český právník, rektor Univerzity Karlovy, profesor římského práva, zakladatel české romanistiky a otec prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského.

prof. JUDr. Leopold Heyrovský
Leopold Heyrovský
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci:
1908 – 1909
PředchůdceJaroslav Goll
NástupceJosef Král
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1895 – 1896
PředchůdceJan Jaromír Hanel
NástupceAlois Zucker
Ve funkci:
1903 – 1904
PředchůdceAlbín Bráf
NástupceKarel Hermann-Otavský
Narození14. listopadu 1852
České Budějovice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. února 1924 (ve věku 71 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
NárodnostČeši
DětiJaroslav Heyrovský
Leopold Heyrovský
PříbuzníFerdinand Šimon Heyrovský (dědeček)
Jan Heyrovský (strýc)
Arnošt Hofbauer (zeť)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnáníprofesor římského práva
Profesepedagog, právník a učitel
CommonsLeopold Heyrovský (právník)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině soudního rady Adolfa Heyrovského, syna rokycanského purkmistra Ferdinanda Šimona Heyrovského.[2] Strýc Jan Heyrovský, známý lesnický odborník, byl švagrem Františka Palackého.[3][4] Absolvoval českobudějovické gymnázium. Poté pokračoval v rodinné tradici a v roce 1872 nastoupil na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde roku 1876 získal titul doktora práv. Následovala studijní cesta do Mnichova a Berlína, při níž mj. navštěvoval přednášky známého romanisty Theodora Mommsena a definitivně se rozhodl věnovat právní historii. Roku 1878 se v Praze habilitoval v oboru římského práva. Po rozdělení univerzity se v roce 1882 stal prvním profesorem římského práva na české právnické fakultě, nejdříve jako mimořádný, od roku 1890 už působil jako profesor řádný. Pro účely výuky vydal první česky psanou učebnici římského práva Instituce římského práva, která později vycházela v přepracované a rozšířené podobě pod názvem Dějiny a systém soukromého práva římského.[5]

V roce 1883 se oženil s Klárou Hanlovou, praneteří královéhradeckého biskupa Karla Boromejského Hanla,[6] měli spolu pět dětí, tři dcery Kláru, provdanou za Arnošta Hofbauera, Marii a Helenu a dva syny Jaroslava a Leopolda.[7] Kromě učebnic hojně publikoval v odborných časopisech jako byl Právník, Athenaeum nebo ve Sborníku věd právních a státních, napsal také řadu hesel do Ottova slovníku naučného. Snažil se pomáhat studentům, byl členem kuratoria Hlávkovy koleje, předsedou akademické Mensy a kurátorem nadace starající se o stravování nemajetných studentů. Byl proto zvolen čestným členem studentského spolku Všehrd. Působil také jako děkan fakulty a v letech 1908–1909 rektor celé univerzity, kterou však musel v roce 1918 načas a poté od roku 1922 trvale z důvodu těžké nemoci opustit.[5] Patřil mezi přátele Tomáše Masaryka, za Rakouska-Uherska podporoval samosprávu Čech a později samostatnost Československa. Byl členem Královské české společnosti nauk a dlouholetým předsedou České akademie pro vědy, slovesnost a umění.[8]

Dílo
  • Dějiny a systém soukromého práva římského (původně pod názvem Instituce římského práva; 1886, 1894, 1901, 1910, 1921, 1929). Dostupné online.
  • Právo pandektové (1900)
  • Právní dějiny římské (1905)
  • Římský proces civilní (1906, 1919, 1920, 1925)

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2014-11-21]. Dostupné online.
  2. SVĚTLÍK, Jiří. Jan Heyrovský a jeho rod v Rokycanech v 17. – 19. století [online]. Rodopisná revue on-line [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
  3. HEYROVSKÝ, Jan Křtitel. Z dopisu hraběti Sternbergovi [online]. Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
  4. HEYROVSKÁ, Eva. Českobudějovická léta rodiny JUDr. Leopolda Heyrovského [online]. Rodopisná revue on-line [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
  5. SKŘEJPEK, Michal. Leopold Heyrovský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 155–158.
  6. STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.
  7. KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. S. 10–11. Dále jen „Koryta“.
  8. Koryta. S. 97–102.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.