Marie Potocká

Český skladatel Leopold Měchura (1804-1870), švagr Františka Palackého, pak především instrumentální hudbu, písně a sbory, a to do roku 1865 jen na německé texty. Teprve v roce 1865 začal zhudebňovat i české verše a byl to především úspěch jeho kantát První májová noc (1866), Pohřeb na Kaňku (1866) a Štědrý den (1867), který mu dodal odvahy pokusit se o operu. Dříve kromě nedokončené opery Hiorba (1831) napsal v době svého působení v Klatovech romantickou operu Štít na německé libreto, jež byla provedena pouze tamními ochotníky.[1]

Pro svou českou operu si Měchura zvolil libreto vydané roku 1865 Josefem Kolářem (1830-1910). Kolář byl od roku 1864 učitelem slovanských jazyků na pražské polytechnice a lektorem polštiny, ruštiny a srbochorvatštiny na Karlově univerzitě, vedle toho z těchto jazyků hojně překládal. V letech 1863-64 podnikl cestu Polskem a Ruskem, při níž mimo jiné navštívil Bachčisaraj. Po návratu pracoval na překladu Puškinovy poémy Bachčisarajská fontána, ale též Krymských znělek Adama Mickiewicze (překlad vydán 1868). Na základě obou děl sepsal operní libreto Marie Potocká.[2]

Měchuru na toto libreto upozornil v roce 1868 manžel jeho neteře František Ladislav Rieger. Skladatel ji zkomponoval mezi 26. dubnem a 27. červencem 1869 na svém statku ve Votíně, avšak držel svou práci v tajnosti a teprve po dokončení požádal o její posouzení skladatele Karla Bendla. Měchura mu operu přehrál na Votíně 18. 12. 1869 a Benda přislíbil, že se zasadí o její provedení v Prozatímním divadle. Dne 15. ledna 1870 provedli klatovští ochotníci operu v soukromém kruhu skladatele. To byla také jediná příležitost, kdy Měchura mohl svou operu slyšet; již 11. února zemřel.[3]

Prozatímní divadlo ji následně uvedlo již z piety k mrtvému skladateli. Pečlivě ji připravil kapelník Bedřich Smetana, který v ní však provedl nemalé škrty, nejrozsáhlejší v árii Zaremby v posledním dějství.[4] Výprava byla pořízena z dosavadního fundusu.[5] Premiéra se konala 13. ledna 1871 a přijetí publikem bylo příznivé, ale jak vyjádřila kritika, spíše „pietní“;[6] Otakar Hostinský hovoří o „succès d'estime“.[7] Inscenace se dočkala jen jediné reprízy.

Opět – a prozatím naposledy – byla uvedena v poloscénické podobě ve Stavovském divadle v roce 2003 (premiéra 3. dubna a jedna repríza 1. června), a to v rámci projektu Český triptych 1 - Předsmetanovská opera.

Hlavní slabinou opery, jak se ukázalo již při prvním uvedení, je libreto. Kolář využil svůj překlad Puškinovy poémy, z jejíchž dialogizovaných úryvků se pokusil sestavit příběh. Otakar Hostinský to ve své kritice popisuje takto: Co nám Puškin ve své plynulé epické básni vypravuje, jest zde jednoduše docela libovolně rozvrženo na větší nebo menší odstavce, jež střídavě přednášejí osoby pro vlastní "děj" opery (smím-li se tak vyjádřiti) úplně lhostejné a zhola zbytečné […]. Že takovou cestou povstati nemůže pravý dramatický dialog, jest zrovna tak jasné, jako že se tím i všechno obstojné charakterisování jednotlivých osob stává takořka nemožným. […] Někdy ale nenechalo se předce Puškinovo vyprávění oktrojovati některému z oněch jmenovaných Tatarů; libretista dal taková místa jednoduše do závorky a připojil k nim poznámku „to v závorkách se nezpívá a hudba to jen líčí a herec koná“. Nastupuje tudíž pouhá němá hra s průvodem hudby docela neorganicky právě v okamžicích dramaticky nejdůležitějších a nejživějších…. Jen některé ze slabin se podařilo Měchurovi odstranit vlastními zásady do libreta.[8]

Z hudebního hlediska byla Marie Potocká přijata příznivěji, i když dramatický spád libretu nedodává ani Měchurova hudba. Skladateli ostatně nejlépe vyhovovala místa lyrická a elegická (až sentimentální), kterých libreto nabízí dostatek. V nich mohl i nejlépe uplatnit svůj melodický talent a působivou instrumentaci. Taková je zejména předehra, sbory odalisek nebo líčení noci ve 3. dějství. Titulní úloha Marie, nesená celkově v ušlechtilém elegickém tónu, je považována za hudebně nejpůsobivější. Celkové hodnocení dobové kritiky při premiéře se neslo v tomto duchu,[9] což novodobá inscenace potvrdila.[10][11]

Nastudování Marie Potocké z roku 2003 existuje na nahrávce, která však není obchodně dostupná.

• 2003 (1. 6.), živá nahrávka ze Stavovského divadla. Zpívají: (Kerym-Girej) Peter Mikuláš, (Kizlar-aga) Vladimír Doležal, (Syban-bej) Richard Haan, (Burin-bej) Jaroslav Březina, (Marie Potocká) Jitka Svobodová, (Zarema) Jana Sýkorová, (Aja) Hana Jonášová. Orchestr Národního divadla v Praze a Pražský filharmonický sbor řídí Oliver Dohnányi.