Jan Měchura (advokát)

Narodil se jako syn pražského měšťana Antonína Měchury, původem ze Slaník, a jeho ženy Aloisie Wittich von Streitfeld, která pocházela ze staré pražské rodiny povýšené v 17. století do šlechtického stavu.[1][2] Vystudoval právnickou fakultu pražské univerzity a stal se zemským advokátem. Advokátní praxí a prvním sňatkem nabyl značného majetku – roku 1809 koupil panství Otín a přestavěl tamější tvrz na empírový zámek, roku 1818 přikoupil k vesnicím Otínu, Předslavi a Habarticím dvůr Chuchli.[3] Roku 1829 potom zakoupil velkostatek Lobkovice.[4][5] Vyženil také MacNevenův palác v Praze, kde vedl jeden z nejvýznamnějších pražských salonů 19. století, který po něm převzala jeho dcera Terezie a zeť František Palacký.[6]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Marií Lankischovou z Hornic (1782–1813), dcerou rytíře Josefa Antona Lankisch von Hornitz[7] (bratrance Jana Jeníka z Bratřic – častého návštěvníka Měchurova salonu). Měli spolu čtyři děti:

• (*1802) Josefa[8]

• (1804–1870) Leopolda, právníka a hudebního skladatele
• (1807–1860) Terezii, provdanou za Františka Palackého
• (1809–1836) Antonii, manželku Jana Heyrovského[9]

S druhou manželkou Aloisií Hlouškovou[10] (1789) měli dvě děti:

• Karla (1813–1864)
• Marii (* 1823), provdanou nejprve za barona Friedricha von Saamen a poté za Karla von Strandl

Rodina byla katolického vyznání, národnostně nevyhraněná, mluvilo se pouze německy. Zlé jazyky Františku Palackému vyčítaly, že se přiženil do rodiny, kde se vlastenčilo po německu.

Rodina bydlela na Novém Městě ve zděděném Mac Nevenově paláci v Pasířské (později Palackého) ulici 7 (čp.719/II). Bydlely tam s nimi rodiny Palackých, Riegerů, kuchařka a kočí Josef Vácha.[11] Jako víkendové sídlo rodina užívala Červený dům v Libni (Malovaný lis), letní čas trávila na některém ze svých zámků: Otín[12], Chocomyšl nebo Lobkovice u Mělníka.

Pozůstalost je uložena v Národním muzeu; sestává z tisků, parte, jednoho portrétu, dvou kusů nábytku a několika umělecko-řemeslných drobností. Podle stříbrného odznaku /přívěsku) svobodného zednáře se usuzuje, že Jan Měchura byl členem pražské zednářské lóže.