Leopold Gudenus

V zemských volbách roku 1884 byl zvolen na Dolnorakouský zemský sněm za kurii velkostatkářskou. Mandát obhájil ve volbách roku 1890 a zemským poslancem byl až do své rezignace v listopadu 1894. V prvním volebním období zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku, v druhém přešel do Strany konzervativního velkostatku. Od dubna 1893 do listopadu 1894 zastával funkci zemského maršálka, tedy předsedy sněmu a nejvyššího představitele zemské samosprávy v Dolních Rakousích (v jiných zemích monarchie se tento post nazýval zemský hejtman).[1]

Působil také jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil ve volbách roku 1885 za kurii velkostatářskou v Dolních Rakousích. Mandát obhájil ve volbách roku 1891. Rezignaci oznámil na schůzi 10. října 1893. Místo něho pak do parlamentu usedl Rudolf Doblhoff.[5] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako baron Leopold von Gudenus, statkář, bytem Vídeň.[6] Po volbách roku 1885 se uvádí jako člen klubu Sjednocené německé levice,[7] do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů). Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[8] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[9] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[10]

Kromě politiky se uplatnil ve vysokých funkcích u císařského dvora. V roce 1882 byl jmenován c. k. komořím, později dosáhl hodnosti tajného rady. V letech 1894–1897 byl nejvyšším hofmistrem ovdovělé korunní princezny Štěpánky. V letech 1897–1904 zastával funkci císařského nejvyššího lovčího a svou kariéru završil jako císařský nejvyšší komoří (1904–1913). Za zásluhy v diplomatických službách obdržel v roce 1874 Řád železné koruny a nakonec se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1911).[11] V roce 1907 byl se svými bratry povýšen do hraběcího stavu.

Zemřel v říjnu 1913 na svém statku v Ulrichskirchenu.[3]

Při dělení dědictví po otci získal velkostatek Ulrichskirchen v Dolním Rakousku s rozlohou 1.153 hektarů půdy, sídlem byl zámek Ulrichskirchen.[12]

V roce 1877 se v Opočně oženil s hraběnkou Idou Magdalenou Colloredo-Mansfeldovou (1845–1914), dcerou knížete Josefa Františka Colloredo-Mansfelda. Ida byla později c. k. palácovou dámou. Z jejich manželství se narodily tři děti, z nichž dvě zemřely v dětství. Prostřední dcera Terezie Karolína (1880–1930) se provdala za hraběte Jana Maxmiliána z Hardeggu (1870–1945).[3]

Leopoldův nejstarší bratr Jindřich (1839–1915) byl vlastníkem stěžejní části rodového dědictví v Dolním Rakousku (Waidhofen an der Thaya) a získal dědičné členství v Panské sněmovně. Další bratr Josef (1841–1919) byl poslancem říšské rady a zemským maršálkem v Dolním Rakousku.[1] Nejmladší z bratrů Gabriel (1853–1915) vlastnil velkostatek Moravec na Moravě. Všichni sourozenci byli v roce 1907 povýšeni do hraběcího stavu.

Jeho švagrem byl hrabě Jeroným Colloredo-Mansfeld (1842–1881), v letech 1875–1879 rakouský ministr zemědělství.

• Leopold Gudenus na webu rakouského parlamentu dostupné online
• Rodokmen Gudenusů dostupné online