Otto Abensperg-Traun
Otto Ehrenreich III. Maria hrabě z Abensperg-Traunu (Otto Ehrenreich III. Maria Graf von Abensperg und Traun) (23. září 1848, Bisamberg, Dolní Rakousy – 12. února 1899, Opatija) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Dlouhodobě se angažoval v politice v Dolních Rakousích, kde vlastnil statky, byl též dědičným členem Panské sněmovny. V letech 1896–1899 byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Jeho zetěm byl rakouský předseda vlády Heinrich Clam-Martinic.
Otto hrabě Abensperg-Traun | |
---|---|
Erb rodu Abensperg-Traun | |
Nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda | |
Ve funkci: 1896 – 1899 | |
Předchůdce | František Antonín z Thun-Hohensteinu |
Nástupce | Albert Nostic-Rieneck |
Zemský maršálek v Dolních Rakousích | |
Ve funkci: 1894 – 1896 | |
Předchůdce | Leopold Gudenus |
Nástupce | Josef Gudenus |
Narození | 23. září 1848 Bisamberg |
Úmrtí | 12. února 1899 (ve věku 50 let) Opatija |
Choť | Therese Gravin von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg (od 1872) |
Rodiče | Otto Ehrenreich II. Abensperg-Traun |
Děti | Karel Maria Ferdinand z Abenspergu a Traunu |
Příbuzní | Marie Antonie z Abenspergu a Traunu[1] (vnučka) |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun[2], který od 12. století dodnes vlastní majetek v Dolních Rakousích. Byl synem Otto Ehrenreicha II. Abensperg-Trauna (1818–1854) a jeho manželky Marie Eleonory, rozené hraběnky Wilczkové (1825–1850).[3] Měl dva sourozence, kteří zemřeli v dětství (Ernst, 1845–1846; Eleonora, 1847–1862). Rodové statky v Dolních Rakousích zdědil po otci v pěti letech. Jako majitel fideikomisu získal po zřízení říšské rady dědičné členství v Panské sněmovně (1861), fakticky se ale jejím členem stal až po dosažení zletilosti. Mezitím byl krátce v diplomatických službách a v letech 1869–1870 působil jako atašé v Berlíně. V roce 1879 byl jmenován c.k. komořím, později se začal angažovat v regionální politice v Dolních Rakousích jako člen ústavověrné strany. V letech 1884–1896 byl poslancem dolnorakoského zemského sněmu a nakonec v letech 1894–1896 dolnorakouským zemským maršálkem[4], v roce 1895 byl jmenován c.k. tajným radou. Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda (1896–1899), v této době také aktivně vystupoval v Panské sněmovně. Mimo jiné byl předsedou Společnosti starožitností Vídně a inicioval vydávaní publikací k dějinám Vídně. Podílel se také na zajištění a propagaci vykopávek římské pevnosti Carnuntum, které se nacházely na jeho panství Petronell. Byl nositelem Řádu železné koruny (1893) a čestným rytířem Maltézského řádu.
V roce 1872 se ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií Trauttmansdorffovou (1852–1914), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou knížete Ferdinanda Trauttmansdorffa (1803–1859). Měli spolu pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Dědicem majetku a členství v Panské sněmovně byl syn Karel (1877–1965). Dcera Gabriela (1873–1964) se provdala za c.k. komořího a poručíka hraběte Rombalda Collalta (1868–1913), další dcera Anna Marie (1875–1956) byla manželkou rakouského předsedy vlády hraběte Jindřicha Clam-Martinice (1863–1932).
Jeho majetkem byly velkostatky Petronell, Bisamberg a také nejstarší rodové sídlo hrad Traun v Horních Rakousích.
Ottův strýc Hugo Abensperg-Traun (1828–1904) zastával u císařského dvora hodnosti nejvyššího lovčího (1874–1897) a nejvyššího komořího (1897–1904).
Odkazy
Externí odkazy
Reference
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- Ottův slovník naučný, 1. díl; Praha, 1888 (reprint 1996), s. 52–53 ISBN 80-7185-057-8
- Rodokmen rodu Abensperg-Traun dostupné online
- Přehled představitelů korunních zemí v Rakousku-Uhersku dostupné online