Hugo Abensperg-Traun

Zámek Maissau v Dolních Rakousích

Erb rodu Abensperg-Traun

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Abensperg-Traun[1], který od 12. století dodnes vlastní sídla v Dolním Rakousku. Narodil se jako šestý syn c.k. komořího Jana Adama Abensperg-Trauna (1761–1843) a jeho druhé manželky Marie Františky von Mesnil (1787–1865).[2] Studoval filozofii na univerzitě ve Vídni a v roce 1851 vstoupil do diplomatických služeb. Působil na nižších postech v Petrohradě, Berlíně a Paříži, nakonec byl vyslaneckým radou v Drážďanech (1857–1861). V roce 1864 opustil diplomacii a začal se věnovat správě rodinných statků, souběžně se uplatňoval u císařského dvora. V roce 1867 byl povolán do panské sněmovny jako doživotní člen, v roce 1873 byl jmenován dědičným členem, byl též c.k. komořím (1855) a tajným radou (1869). V letech 1874–1897 byl nejvyšším lovčím císařského dvora a nakonec zastával funkci císařského nejvyššího komořího (1897–1904). Byl rytířem saského Albrechtova řádu (1856), nositelem Řádu železné koruny (1873) a nakonec získal Řád zlatého rouna (1881). Byl též kurátorem Rakouského uměleckoprůmyslového muzea a z titulu svých funkcí u dvora pečoval o rozšiřování a inventarizaci císařských uměleckých sbírek.

Jeho majetkem byly velkostatky v Dolním Rakousku (Maissau, Rappottenstein). V roce 1871 se oženil s hraběnkou Valentinou Esterházyovou (1849–1874) z významné uherské šlechty. Z jejich manželství pocházel jediný syn Rudolf (1872–1954), který byl po otci dědičným členem panské sněmovny a též poslancem dolnorakouského zemského sněmu.

Jeho synovec Otto Abensperg-Traun (1848–1899) byl dlouholetým politikem v Dolních Rakousích a nakonec nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.