Lebeda rozkladitá

Celá Evropa, severní Afrika, západní a střední Asie, Sibiř. Sekundárně Azorské ostrovy, Severní Amerika, Jižní Amerika (Argentina, Uruguay), jižní Afrika, jižní Asie, Austrálie a Nový Zéland.

V České republice je nejhojnější v nížinách a pahorkatinách, do hor je ojediněle zavlečena. Pravděpodobně je v ČR původní, případně snad archeofyt.

Tato ruderální rostlina roste na navážkách, skládkách, rumištích, na návsích, v zahradách, u cest a silnic, podél železnic, na kompostech a úložištích statkových hnojiv, na polích (v okopaninách, ve strništích, na úhorech), ve vinicích a na půdách bohatých dusíkem. Dává přednost dobře úživné a často vlhké půdě, nejlépe jí vyhovuje zásaditější podloží. Není příliš teplomilná, snáší zastínění. Roste od nížin do podhůří. V zemědělských kulturách se lebeda rozkladitá objevuje nejhojněji až v létě, dobře snáší sesekání a rychle bohatě obrůstá. Kvete od června do října.

Rostlina s bohatě až řídce větvenou přímou, vzpřímenou či poléhavou, až k zemi přitisklou lodyhou, zeleně a žlutozeleně podélně proužkovanou. Dorůstá výšky 30–80 cm (20–150 cm). Stonek je na příčném řezu téměř čtyřboký.

Ilustrace lebedy rozkladité

Listy jsou tmavě zelené, ale zejména u mladých rostlin působí jako pomoučené, protože jsou pokryté měchýřkovitými chlupy. Spodní listy jsou řapíkaté, kosníkovité až kopinaté, v nejširším místě na spodní části čepele se dvěma velkými, šikmo dopředu směřujícími zuby. Celokrajné horní listy jsou kopinaté až úzké, čárkovité.

Kořen je silný a tuhý, kůlovitý, jednoduchý až větvený.

Květy nahloučené do klubíček jsou uspořádány v koncových lichoklasech. Jsou většinou jednodomé, zřídka dvoudomé. Na jediné rostlině bývají květy samčí, samičí i oboupohlavné (mnohomanželnost). Samčí jsou bez listenů, samičí mají listeny ve formě krovek, které pevně uzavírají nažku. Krovky jsou kosníkovité až hrálovité s klínovitou až slabě zaokrouhlenou bází, nesrostlé.

Plod je heterokarpická nažka. Na jedné rostlině se vyskytují dva typy semen.[1] Plody jsou uzavřeny ve dvou kosodélníkovitých zvětšených listenech zvaných krovky, které mají vyniklou žilnatinu, jsou lysé a mají olivově zelenou nebo hnědou barvu (viz ilustrace lebedy rozkladité, č. 5). Plody jsou ploché, okrouhlé.[pozn. 1] Semena mají po obvodu kýl a na boku patrný konec kořínku (viz ilustrace lebedy rozkladité, č. 6).

• větší typ semen: hladká, matná až slabě lesklá, světle až středně hnědě zbarvená; uzavřena v krovkách jsou 3–4 mm dlouhá, 3 mm široká a bez krovek mají v průměru asi 2,4 mm;
• menší typ semen: hladká, silně lesklá, černá; uzavřena v krovkách jsou asi 2,5 mm dlouhá, 2 mm široká a bez krovek mají v průměru asi 1,6 mm.

Menší typ je zastoupen ve významně větší míře než typ větší (±95 %). Má také hlubší klíční odpočinek.[2][pozn. 2]
Různoplodost (heterokarpie) nažek lebedy rozkladité je podmíněna jejich vznikem z oboupohlavních i samičích květů.

Lebeda rozkladitá se rozmnožuje pouze semeny, na jedné rostlině dozrává i několik tisíc nažek (až 6000). Semena opadávající pod rostlinu zpravidla odnese vítr nebo spláchne voda. Klíčí nepravidelně, v průběhu celého roku, zvláště při vyšších teplotách půdy. Velká semena klíčí dříve než malá; příčinou etapového klíčení je především heterokarpie. Semena lépe klíčí po přezimování v půdě, přičemž začínají klíčit až po prohřátí půdy. V půdě si udržují víceletou klíčivost.

Klíční listy jsou čárkovité, lysé, 10–20 mm dlouhé; jejich velikost kolísá podle typu semen. V úžlabí klíčních listů jsou brzy založeny pupeny vedlejších stonků. První čtyři listy jsou párovitě sblížené, další jsou střídavé. Bývají úzce podlouhlé až podlouhlé, tupě zakončené, naspodu zúžené v krátký řapík, s čepelemi 20–30 mm dlouhými, celokrajnými až s nepatrným náběhem zubatosti v bazální části, postupně výraznější u dalších listů. Listy jsou jakoby pomoučené bílými měchýřkovitými chlupy.[2]

Používá se jako listová zelenina. Protože rostliny téměř neobsahují kyselinu šťavelovou, jsou vhodné ke konzumaci jako „špenát“ – jsou vhodnější než listy špenátu setého. Mladé rostliny jsou křehké a šťavnaté – již od starověku se z listů lebedy rozkladité připravovaly saláty.
Vzrostlé rostliny jsou dobrým krmivem domácím i volně žijícím býložravcům. Semena jsou oblíbenou potravou zrnožravých ptáků (konopka obecná aj.).

Lebeda rozkladitá je ruderální rostlina a patří mezi zahradní a polní, pozdně jarní a generativně se rozmnožující plevele. Není však plevelem invazním a expanzivním ani rezistentním. Zapleveluje zahradní, polní a ostatní širokořádkové plodiny, komposty, skládky, rumiště a půdy bohaté na dusík. Pokud není vypleta včas, stávají se mohutné rostliny významným konkurentem, zastiňují okolní rostliny a odčerpávají jim vláhu a živiny; v tomto smyslu nejvíce škodí v okopaninách a zelinářských zahradách. Nažky jsou šířeny statkovými hnojivy (zvláště komposty a neuleželým hnojem), zemědělskými stroji, nejčastěji větrem a vodou z ohnisek zaplevelení.[3][4]
K potlačení stačí pečlivé agrotechnické zásahy a mechanická opatření (kosení, okopávka a podmítka strnišť). Ve srovnání s merlíky je výskyt méně četný.[5][6]

Pyl lebedy rozkladité je významným alergenem, protože jej lebeda rozkladitá jako větrosnubná rostlina produkuje značné množství.