Bohumil Modrý

Bohumil Modrý (24. září 1916 Praha21. července 1963 Praha) byl český hokejový brankář a politický vězeň. Je členem Síně slávy českého hokeje.

Ing. Bohumil Modrý
Osobní informace
Datum narození24. září 1916
Místo narozeníPraha, Čechy, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí21. července 1963 (ve věku 46 let)
Místo úmrtíPraha, Československo
StátČeskoslovensko
Lapačkavlevo
PřezdívkaBoža
Klubové informace
Současný klubukončil kariéru
Pozicebrankář
Předchozí klubyLTC Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
stříbro 1948 Sv. Mořic ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1938 ČSR
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
Českomoravská liga
zlato 1939/1940 LTC Praha
stříbro 1940/1941 LTC Praha
zlato 1941/1942 LTC Praha
zlato 1942/1943 LTC Praha
zlato 1943/1944 LTC Praha
Československá hokejová liga
zlato 1936/1937 LTC Praha
zlato 1937/1938 LTC Praha
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha
Podpis Bohumila Modrého

Hráčská kariéra

Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v tehdejším klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým disposicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.

Hrál za před válkou velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem. Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 si přivezl stříbrnou medaili.

Na olympijském turnaji ve Švýcarsku natolik zaujal, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak. Údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky, a tak po tomto vystoupil z reprezentace a přípravy mužstva na MS 1950 v Londýně se již neúčastnil.

Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.

Inženýrská činnost

Po skončení druhé světové války byl národním správcem cihelny v Lanškrouně. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Navrhl např. přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu.

Osobní život

V září 1940 se oženil s Erikou Weiserovou.[1] S manželkou a dvěma dcerami, Blankou a Alenou, žil po roce 1945 v Lanškrouně na ulici Nádražní čp. 418.

Stal se obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky vykonstruovaném soudnímu procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý,“ nebo „Případ Modrý.“ Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření, propuštěn. Na následky věznění poté v roce 1963 předčasně zemřel ve věku 46 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.

Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu).

Uctění památky

Pamětní deska československých hokejistů zatčených a odsouzených v roce 1950
  • V roce 1968 byl jmenován zasloužilým mistrem sportu in memoriam[2]
  • Po Bohumilu Modrém byla v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a odhalena busta.
  • V říjnu 2008 byla po něm pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína
  • Je čestným občanem města Lanškrouna a je zde po něm pojmenována sportovní hala[3]
  • Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky.
  • Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[4]

Odkazy

Reference

Literatura

  • JOHN, Roman. Tenhle zápas nemohl vyhrát. K 100. výročí narození B. Modrého. Pamět a dějiny 2016/4. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016.
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 116–117.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.