Ládví (přírodní památka)

Hlavním cílem ochrany tohoto území je zachování jedinečného dokladu o činnosti druhohorního moře, jež ve stěnách lomu zanechalo dvě příbojové kapsy, vyplněné různě velkými valouny. Za pozornost stojí především kapsa v západní stěně, kde uvázl dvoumetrový hladce opracovaný balvan, což svědčí o obrovské síle tehdejšího příboje.

Spáry mezi balvany jsou vyplněny jílem, který vzácně skrývá zkameněliny jednobuněčných živočichů – dírkovců, kteří byli kdysi součástí planktonu zdejšího druhohorního moře.[3] Celkem zde bylo nalezeno dvanáct druhů těchto mikroorganismů. Nutno podotknout, že deset druhů těchto mikroorganismů se nevyskytuje nikde jinde na světě.[6] Co se týče dalších přírodních zajímavostí, není samotné území PP Ládví ničím výjimečné.[3]

Hřbet vrchu Ládví je, stejně jako západněji ležící hřbety Čimického háje a Velké skály, tvořen buližníky (odborně silicity). Silicity vznikaly před více než 640 mil. let na dně předprvohorního moře postupným usazováním odumřelých mikroorganismů, které si rozpuštěný oxid křemičitý produkovaný podmořskou sopečnou činností, ukládaly do svých buněk.[3] Postupem času se na dně tehdejšího moře vytvořily mocné sedimenty, které byly po ústupu moře horotvornými tlaky vyzdviženy a vytvořily tzv. kadomské pohoří. Vlivem erozní činnosti řek bylo ale toto pohoří snižováno a unášený materiál se ukládal v údolích a rozlehlých nížinách. Postupným zarovnáváním území došlo k obnažení buližníkových suků, které byly později znovu obklopeny mořem.[3]

Během dalších stovek miliónů let došlo vlivem různých geologických pochodů k dalšímu střídání období transgrese, kdy byl vrch Ládví ukrytý pod hladinou moře, s obdobími regrese, kdy vyčníval vysoko nad okolní krajinou.[3] Naposledy pak ovlivnilo podobu vrchu Ládví údobí čtvrtohor, kdy bylo území ČR pod vlivem působení pevninského ledovce. A to především prostřednictvím silného glaciálního větru, který zde unášením velkého množství prachu a jeho ukládáním vytvořil mohutné vrstvy spraší.[3] Vrch Ládví prošel v geologické minulosti mnoha změnami a vzhledem k tomu, že ho tvoří velmi tvrdé buližníky, předpokládá se, že bude promlouvat do geologického vývoje Země ještě mnoho milionů let.[3]

Tzv. Ďáblický háj, který se na vrchu Ládví rozkládá, představuje v současné době hojně navštěvovaný a lidmi z blízkého okolí vyhledávaný lesopark.[3]

Přestože les na vrchu Ládví prošel od doby prvního osídlení mnoha významnými změnami (kácení kvůli tvorbě ploch určených k zemědělství a pastvě, zakládání nových osad, rozvoji řemesel a výstavbě hutí a dolů, výsadba nepůvodních druhů), nikdy nepřestal existovat.[3] Dnes je Ďáblický háj tvořen z velké části vysázenými porosty s převahou dubů, habrů, lip a dalších dřevin. I přestože je druhová skladba stromů ovlivněna výsadbou nepůvodních druhů, došlo v některých částech území k zachování lesních společenstev podobajících se původním přirozeným porostům. Mezi nejvýznamnější patří acidofilní společenstva výchozů buližníků v blízkosti vrcholu Ládví. Jako zástupce bikové doubravy převažuje dub zimní (Quercus petraea). Keřové patro na většině míst zcela chybí. Bylinné patro je zastoupeno především několika druhy trav (ostřice, tuřice, sítiny), jestřábníků a místy vřesem obecným (Caluna vulgaris).[3]

Mezi další zajímavá společenstva složením se blížícím společenstvům původním patří černýšové dubohabřiny, jejichž stromové patro je nejhojněji zastoupeno dubem zimním (Quercus petraea) a habrem obecným (Carpinus betulus). Na některých místech se hojně vyskytuje lípa srdčitá (Tilia cordata). Keřové patro nejčastěji tvoří semenáčky uvedených druhů stromů. Bylinné patro je naopak velmi druhově bohaté. Mezi nejvýznamnější zástupce patří sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), orsej jarní (Ficaria bulbifera), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a další.[3] Na východním okraji vrchu Ládví přechází tato společenstva do uměle vysazených porostů s převahou lip a javorů. Zde můžeme na zastíněných místech najít chráněnou a ohroženou orchidej – okrotici bílou (Cephalanthera damasonium).[3] Na březích četných tůněk se můžeme setkat s kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), puškvorcem obecným (Acorus calamus) a bublinatkou jižní (Utricularia australis).[3]

V okolí hvězdárny najdeme typická teplomilná společenstva, např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), máčka ladní (Eryngium campestre), rozchodník prudký (Sedum acre), kokrhel menší (Rhinanthus minor), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) a další.

Fauna Ďáblického háje je zastoupena mnoha běžnými i vzácnějšími druhy živočichů. Nejhojněji jsou zastoupeni ptáci. Vedle běžných druhů – sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), kos černý (turdus merula), sojka obecná (Garrulus glandarius), zde můžeme spatřit i vzácnější druhy jako jsou brhlík lesní (Sita europaea), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis), kalous ušatý (Asio otus).[3] Skupina savců je mnohem méně početná. Velmi hojnou populaci tvoří veverka obecná (Sciurus vulgaris) a setkat se zde můžeme také s ježkem západním (Erinaceus europaeus). Vzácně můžeme zahlídnout i velmi plachou lasici kolčavu (Mustela nivalis).[3]

Zajímavými biotopy jsou malé, ale hluboké tůňky, mezi jejichž vzácné obyvatele patří čolek velký (Triturus cristatus) a hojnější čolek obecný (Triturus vulgaris). Zahlédnout je možné i užovku obojkovou (Natrix natrix).[3]

Zajímavými biotopy jsou hluboké tůňky

Z motýlů se tu můžeme setkat se zástupcem populace píďalkovitých – Lycia isabellae. Z dalších čeledí stojí za zmínku zástupci můrovitých, okáčovitých, babočkovitých a běláskovitých.[4]

• Seznam chráněných území Prahy
• Ďáblický háj
• Ládví
• Hvězdárna Ďáblice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ládví na Wikimedia Commons