Máčka ladní

Máčka ladní (Eryngium campestre) je léčivá bylina z čeledi miříkovitých.

Máčka ladní
Kvetoucí máčka ladní
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodmáčka (Eryngium)
Binomické jméno
Eryngium campestre
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plodenství máčky ladní

Popis

Víceletá ostnitá bylina, v květu kulovitého obrysu až 60 cm vysoká bělavě zelené barvy. Květy jsou uspořádány v hlávkách, které jsou složeny v okolících. Květenství se po dozrání semen s celou rostlinou odlomí a vytvoří diasporu ve formě stepního běžce, který vysévá semena. Pro své ostnité listy bývá často považována za bodlák. Na máčce parazituje vzácná nezelená rostlina z druhu zárazaOrobanche amethystea.

Využití a význam

Rostlina obsahuje esenciální oleje, saponiny a třísloviny. Kořen by měl mít nízký expektoranční a spasmolytický (antikonvulzivní) účinek, nať má (slabý) diuretický účinek. Ve starověku byl kořen také používán jako léčivý prostředek podporující močení a menstruaci. Nežádoucí účinky nejsou známy.

  • V léčitelství je nať užívána k podpoře vykašlávání, proti zánětům močových cest, k čištění krve, k rozpouštění močových kamenů a jako afrodisiakum.
  • Vzhledově atraktivní rostlinu je možné použít do suchých vazeb.
  • Medonosná rostlina.

Rozšíření a stanoviště

Máčka ladní je světlomilný druh, roste především v teplejších oblastech na sušších stanovištích.

Výskyt

Vyskytuje se v oblastech Evropy a západní Asie. Areál rozříření sahá od severní Afriky, přes jižní a východní Evropu, až po Kavkaz[1], Írán a Afghánistán. Severní hranici rozšíření tvoří Německo a Nizozemsko, na britských ostrovech je rostlina vzácná. V Německu je podle „Spolkového nařízení o ochraně druhů“ „zvláště chráněným druhem“.

V České republice se vyskytuje především v oblastech termofytika a mezofytika. Hojný výskyt je zaznaměnán například na Rané u Loun.

Synonyma

  • Eryngium latifolium, Hoffmanns. & H.F.Link, 1824
  • Eryngium officinale, Garsault, 1764, (neplatné)
  • Eryngium trifidum, L., 1756
  • Eryngium virens, Link, 1834
  • Eryngium vulgare Lam., 1779, (nom. superfl.)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.