Kundratice (Vysoká Pec)

Název vesnice byl odvozen ze jména Kundrát ve významu ves lidí Kundrátových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Cunersdorf (1383), Kaymerszdorff (1542), Khynerstorff (1549), Khunnerstoff (1555), khunnersdorff (1561) nebo Kunnersdorf (1846).[1]

První písemná zmínka o Kundraticích pochází z roku 1383, kdy Ota z Bergova prodal hrady Starý a Nový Žeberk včetně manství v Kundraticích Těmovi z Koldic.[2] V té době už stála kundratická tvrz.[3] Okolo roku 1420 se vesnice stala součástí panství hradu Borek. To roku 1554 získal Kryštof z Karlovic, po jehož smrti vedli o Kundratice spor bratranci Rudolf a Jiří z Karlovic.[2] Kryštofův synovec Rudolf podle Jiřího prodal roku 1579 Kundratice, Podhůří a Újezd neoprávněně Kateřině Rubininové ze Lvovic, vdově po Bohuslavu starším z Michalovic. Výsledek sporu není znám.[4]

Část vsi vlastnil také Jiří Popel z Lobkovic, protože kundratické pozemky jsou uvedeny v soupisu jemu zkonfiskovaného majetku. Na počátku sedmnáctého století vesnici získal Bohuslav z Michalovic, ale v roce 1621 mu byly Kundratice zabaveny za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. O rok později Kundratice koupil Vilém mladší Popel z Lobkovic a v roce 1622 je připojil k nově vytvořenému panství Nové Sedlo – Jezeří.[4]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo osmnáct sedláků, dvanáct chalupníků a dva zahradníci, kteří oba provozovali mlýn s jedním kolem.[4] Sedláci měli 25 potahů a chovali 26 krav, 38 jalovic, 35 ovcí, šestnáct prasat a 26 koz. Chalupníkům patřilo dohromady sedmnáct potahů, čtrnáct krav, patnáct jalovic, 23 ovcí a čtrnáct koz. Na polích se pěstovalo žito a lidé se kromě zemědělství živili také obchodem se dřevem.[5]

V šestnáctém století tu působila kamenečná huť, která byla součástí společného provozu s hutí v nedalekých Černicích. Jako palivo se v obou hutích používalo místo dřeva uhlí z povrchového lomu mezi Kundraticemi a Podhůřím. V huti vybavené čtveřicí pecí se částečně zpracovávaly kamenečné břidlice z proplástků místní uhelné sloje a částečně suroviny z Černic. Podnik byl v provozu ještě v polovině 18. století. Od poloviny do sedmdesátých let devatenáctého století u Kundratic existoval hnědouhelný důl Jan podnikatele F. Peithnera. Přes propojení s dolem Karel u Podhůří nepřekonal období hospodářské krize a zanikl.[6]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1847 ve vsi stály tři mlýny a škola navštěvovaná také dětmi z Podhůří a Vysoké Pece. Před jejím založením na počátku devatenáctého století chodily děti do školy v Novém Sedle. Vlastní budovu měla kundratická škola od roku 1812.[5] V polovině osmnáctého století vznikla také část vesnice nazývaná tehdy Am Hütte, tj. V Boudách nebo Boudy. Bydlely v ní rodiny horníků a údajně tam sídlila i správa těžařstva. Za první republiky v Boudách stávalo kolem stovky domů.[7]

Na konci devatenáctého století měla vesnice stále zemědělský charakter. Dříve rozšířený chov ovcí ustal kvůli nutnosti platit za pronájem luk, ale žádané byly místní brambory. V letech 1891–1892 získali důlní míry v okolí vesnice bratři Grohmannové a založili na nich hnědouhelný Důl Grohmann, který s Dolem Elly u Dřínova zaměstnával část obyvatel. Někteří obyvatelé pracovali také v jirkovských přádelnách nebo ve dvou zdejších octárnách. Ocet se v nich vyráběl z bukového dřeva.[5]

Po první světové válce v Kundraticích žilo poměrně hodně Čechů a také zde vznikla silná komunistická organizace, která v parlamentních volbách roku 1927 získala víc než čtvrtinu zdejších hlasů. Část zdejších horníků se v roce 1923 zúčastnila mostecké stávky. Jedinou přímou vojenskou akcí druhé světové války v Kundraticích bylo bombardování dne 24. srpna 1944, při kterém byl poškozen jeden dům. Vojáci Rudé armády do vesnice přijeli 8. května 1945. Vzápětí byl zřízen národní výbor a později místní správní komise, které převzala také Důl Grohmann. Do domů uvolněných po vysídlení Němců z Československa se přistěhovali noví obyvatelé z Čech a repatriovaní horníci českého původu z Francie.[7]

Po válce lidé z Kundratic pracovali kromě dolů v továrně ESKA, kde se vyráběly žiletky, nebo v továrně na židle a jiné dřevěné výrobky. Počet obyvatel postupně klesal, ale příčinou zániku vsi se stalo rozšiřování těžby hnědého uhlí. Velká část obyvatel (1 082) se roku 1973 přestěhovala na sídliště Březenecká v Chomutově a vesnice 30. června 1974 zanikla.[8]

V sobotu 30. června 2012 proběhlo na koupališti ve Vysoké Peci První setkání žáků a učitelů Základní školy v Kundraticích.[9]

Vesnický potok v severním cípu katastrálního území

Kundratice stávaly v katastrálním území Kundratice u Chomutova s rozlohou 4,597 km²,[10] asi 4,5 kilometru severovýchodně od Jirkova a 1,5 kilometru severovýchodně od Vysoké Pece[11] v nadmořské výšce okolo 270 metrů.[12] Většina území je součástí Mostecké pánve, konkrétně jejího okrsku Jirkovská pánev, ale severní část zasahuje až na úpatí Krušných hor a jejich okrsku Rudolická hornatina. Většina povrchu je pozměněna těžbou uhlí v Lomu Československé armády. Na zrekultivovaných částech se nacházejí vodní plochy Hedvika a Toník a v severozápadní části vede přivaděč Ohře–Bílina. Severním cípem území v krátkém úseku protéká Vesnický potok a zasahuje sem také malá část národní přírodní rezervace Jezerka.[11]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí většina kundratického katastrálního území leží v teplé oblasti T2,[11] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 40–50 dnů v roce.[13] Severní část na úpatí Krušných hor však leží v chladnější mírně teplé oblasti MT9.[11]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1414 obyvatel (z toho 701 mužů), z nichž bylo 124 Čechoslováků, 1268 Němců a 22 cizinců. Kromě 134 lidí bez vyznání, 35 evangelíků a jednoho příslušníka neuvedených církví byli římskými katolíky.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1760 obyvatel: 213 Čechoslováků, 1519 Němců a 28 cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale dva lidé se hlásili k církvi československé, 49 k evangelickým církvím a 277 jich bylo bez vyznání.[15]

Po zrušení patrimoniální správa se Kundratice staly roku 1850 samostatnou obcí,[8] ale při sčítání lidu roku 1869 byly uvedeny jako osada Nového Sedla. Při dalších sčítáních už byly znovu obcí, kterou zůstaly až do svého zániku v roce 1976.[17]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 1182 hlasů v Kundraticích získaly 788 hlasů Sudetoněmecká strana, 117 hlasů Německá sociální demokracie, 196 Komunistická strana Československa a 81 hlasů jiné české strany.[18]

Ve vesnici stály kostel Jména Panny Marie z osmdesátých let devatenáctého století a na návsi kaple z let 1914–1915.[19] U rybníčku nedaleko železniční trati stávala kundratická tvrz postavená na konci čtrnáctého století. Až do likvidace vesnice se z ní dochovalo okrouhlé tvrziště obklopené vodním příkopem.[3]