Újezd (Vrskmaň)

Název vesnice je staročeským označením pro území, po jehož obvodu projela skupina šlechticů a vytyčila tak jeho hranice. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Vgezd (1281), in Ujezdci (1445), in villa Oyesz (1454) nebo Ogezd (1555).[2]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a nachází se v přídomku prvního známého majitele, který se jmenoval Pogral. Z roku 1383 pochází zmínka o tvrzi, na které sídlili děti jakéhosi Šráma. Tvrz v té době tvořila součást manského systému hradu Nový Žeberk.[3] Stávala na ostrůvku v rybníce v jihovýchodní části vesnice a patřila pravděpodobně k sídlům typu motte.[4]

V patnáctém století patřila vesnice k novosedelskému panství. Jedním z majitelů byl Jan z Měrunic, který Nové Sedlo roku 1444 prodal a ponechal si pouze Újezd se zpustlou tvrzí. Vesnici po něm zdědila jeho manželka Škonka z Hostivice a roku 1446 ji prodala Hynku Berkovi z Dubé.[3] Po něm se v držení statku vystřídalo několik vladyckých rodin a roku 1470 je koupil Bedřich Hora z Ocelovic,[5] kterému patřilo Nové Sedlo. V šestnáctém století byl Újezd součástí červenohrádeckého panství.[3][6] Jeho majitelem byl mimo jiné Kryštof z Karlovic, který roku 1571 prodal Bohuslavovi staršímu z Michalovic statek Ervěnice.[5] Dne 16. listopadu 1579 uzavřel Rudolf z Karlovic smlouvu s Kateřinou Rubininovou, vdovou po Bohuslavovi z Michalovic, kterou jí prodal vesnice Kundratice a Újezd se mlýnem.[5]

Třicetiletou válku vesnice přečkala bez větších škod nebo byly brzy napraveny, ale jedna selská usedlost a dvě chalupy byly pusté. Podle berní ruly z roku 1654 v Újezdě žili čtyři sedláci, šest chalupníků a jedna rodina bez pozemků. Dohromady vlastnili šest potahů, šestnáct krav, čtrnáct jalovic, dvanáct ovcí, osmnáct prasat a dvě kozy.[5]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Újezdě žilo 174 obyvatel ve třiceti domech. U vsi bývaly dva mlýny, z nichž tzv. Wiesenmühle (Luční mlýn) stával za vesnicí směrem k Jirkovu. Počet obyvatel se ve druhé polovině devatenáctého století příliš neměnil. Lidé se živili zemědělstvím, provozováním řemesel nebo prací v továrnách. Přímo ve vsi fungoval hostinec, parní mlýn s pilou a od roku 1868 továrna na výrobu vaty, ve které se zpracovávala cupanina dodávaná jako odpad z jirkovské textilní továrny. V okolí vesnice se nacházelo 45 hektarů důlních měr, na kterých býval hnědouhelný důl Franz Josef uzavřený před rokem 1905.[7]

Újezd se nikdy nestal samostatnou obcí. Po zrušení poddanství se stal osadou Kyjic a podle údajů ze sčítání lidu byl nejpozději od roku 1869 osadou Jirkova. Ke Kyjicím byl znovu připojen až v roce 1950, ale o deset let později se obě vesnice staly částí obce Vrskmaň.[8] Vesnice úředně zanikla 1. dubna 1980,[9] protože musela ustoupit výstavbě vodní nádrže Újezd.[10]

Ve vsi stávala novorománská kaple zasvěcená Panně Marii.[7]