Králova Lhota (okres Rychnov nad Kněžnou)

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356.

V obci žil Josef Macháček, vydavatel zemědělských adresářů českých zemí z let 1907–1914.

Dle Soupisu poddaných podle víry žilo v roce 1651 v Králově Lhotě 128 obyvatel a žádný z nich se ke katolické víře nepřihlásil.[3] V berní rule z roku 1654 je uveden soupis majetku exulantů, archiválie jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. V dobách protireformace, po opočenské rebelii v roce 1732, byli mnozí obyvatelé Královy Lhoty uvězněni. Místodržitelský patent, vydaný dne 29. ledna 1726, zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“ a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, fyzické tresty... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[4] bylo trestné. Působil zde i Antonín Koniáš. Proto během slezských válek emigrovaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále.

Hromadnou emigraci nekatolíků z této oblasti zajistil Jan Liberda, zprostředkoval generál Christoph Wilhelm von Kalckstein, podporu přislíbil pruský král Fridrich II. Veliký. Ve stručnosti: V roce 1742 emigrovali z Královy Lhoty do Münsterbergu Martin a Jan Jirsák (Jersák, Girsak) zanechali v Králově Lhotě mnoho majetku, patřili k zakladatelům Friedrichova Tábora v pruském Slezsku, v roce 1802 spoluzakládati město Zelov, jejich jména jsou ve všech exulantských koloniích včetně Volyně.[5] Někteří potomci tohoto košatého rodu jsou významnými představiteli evangelické reformované církve či baptistické duchovní tradice. V roce 1742 Královu Lhotu opustilo 41 osadníků s rodinami. Kouba Jan a Kouba Matěj byli spoluzakladateli exulantské obce Husinec v pruském Slezsku, kde byl později kazatelem sboru českého sboru Samuel Figulus (2. 4. 1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Jiří Krejcárek, stolař z Královy Lhoty, u nějž byly nalezeny zakázané knihy, se v roce 1766 vzdal svého podílu půdy v Horních Poděbradech a usadil se v Münsterbergu. Václav Vilímek spoluzakládal již výše zmíněný Husinec (v roce 1732 byl vězněn za to, že se u něj konala náboženská shromáždění)[6] – nelze vyjmenovat všechny exulanty či jejich potomky, kteří v cizině mnoho dokázali. Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková.

Kostel sv. Zikmunda

• Kostel svatého Zikmunda
• Venkovská usedlost čp. 22

• Exulanti, kteří prokazatelně zakládali české kolonie Velký Tábor, Malý Tábor, Čermín, Zelov a okolí (Bujny, Kučov), Husinec a Faustynov.
• Karel Hladík (1912 – 1967) – český sochař a profesor Akademie výtvarných umění v Praze.

• Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
• Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
• Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
• Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Králova Lhota na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Králova Lhota v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)