Kuców

Před rokem 1818 byl Alexandr Petrozelín, zchudlý a zadlužený český šlechtic, znovu pověřen Čermínskými a Táborskými k jednání o zprostředkování koupě pozemků. V prvním případě (v roce 1802) byl Petrozelín úspěšný při nákupu hospodářství Zelov, tentokrát se jednalo o část kleščovského velkostatku zvaného Kučov. V roce 1818 se na úspěšně zakoupené a rozparcelované půdě usadili potomci českých exulantů z Táborska, Čermína, Zelova a několik Němců ze Slezska. V roce 1852 zde založili evangelický reformovaný sbor a o dva roky později postavili sborový dům se školou. Protože v Kučově nebyl farář, byl za činnost sboru zodpovědný kantor. V kongresovém Polsku museli učitelé skládat zkoušku z ruského jazyka, jinak nemohli být (od počátků 70. let 19. století) potvrzeni jako stálí učitelé. V roce 1878 se zelovští bezzemci podíleli ve Volyni na založení dalších českých kolonií (Michajlovka aj.), brzy za nimi odešli i někteří lidé z přeplněného Kučova. Dne 23. 6. 1893 byl v Kučově položen základní kámen ke stavbě vlastního českého kostela a 17. 6. 1896 (dle juliánského kalendáře) byl kostel slavnostně otevřen. Před druhou světovou válkou bylo v evangelickém reformovaném sboru v Kučově evidováno asi 600 Čechů.[1][2]

Belchatov

Kleščov

Kleščov je od povrchového hnědouhelného dolu bývalého Kučova vzdálen asi dva kilometry. Poblíž Kleščova, v Belchatově, je největší tepelná elektrárna v Polsku, která je i jednou z největších v Evropě.[6] Z navezené hlušiny byla v Kleščově na umělém pohoří vybudována sjezdovka, dominatou vrchu jsou větrné elektrárny. Kleščov leží v industriální měsíční krajině a je nejbohatší vesnicí v Polsku.[7]