Faustynów

Faustynów (česky Faustynov) je vesnička založena českými evangelíky. Nachází se v Polsku 12 km jihozápadně od Zelova a 50 km od Lodže. K 31. březnu 2011 zde žilo 56 osob.

Faustynów, Gmina Zelów
Poloha
Souřadnice51°24′5″ s. š., 19°5′23″ v. d.
StátPolsko Polsko
VojvodstvíLodžské
OkresBełchatów
GminaZelów
Faustynów, Gmina Zelów
Správa
Označení vozidelEBE
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Bunkr z „mokrého konce“ Faustynova. Rok 2015

Faustynov byl založen na území carského Ruska v roce 1841 dvaceti třemi rodinami potomků českých exulantů doby pobělohorské. Tyto rodiny, čítající asi 100 osob, sem přišly z pruského Slezska, odkud byl i první rychtář Faustynova Jan Šrajbr, původem z Friedrichova Tábora. Budoucí osadníci si koupili od Faustyny, rozené Łyskowské, zalesněné pozemky poblíž českého Zelova. Po zemědělské rekultivaci místa byla nová vesnice nazvána podle jména původní majitelky. Současně s vesnicí byl založen český evangelický hřbitov, naplánována modlitebna a škola. Ačkoliv úředně schválení učitelé působili ve Faustynově od roku 1850 (Karel Kulhavý), škola byla postavena až v roce 1870. Kromě nevýnosného zemědělství bylo zdrojem příjmů obyvatel Faustynova tkalcování, kopání rašeliny a její prodej. Už koncem padesátých let 19. století si mladí lidé z Faustynova hledali snazší možnosti obživy na Volyni, kde vznikaly nové české osady. V roce 1864 jel faustynovský kantor Josef Pojman do ruského vnitrozemí, aby našel vhodné místo, kam by se všichni Faustynovští přestěhovali, ale z plánů sešlo.[1] V roce 1921 bylo ve Faustynově 36 domů a 257 obyvatel. Po vzniku Československa se 33 českých rodin přihlásilo repatriační komisi se zájmem o návrat do vlasti. Zklamáni nezdařeným výsledkem někteří mladí muži zůstali ve Francii, kde v té době pracovali v uhelných dolech.[2] Na počátku 2. světové války byla česká škola a domy na „mokrém konci“ Faustynova vypáleny.[3] Připomínkou válečných událostí jsou čtyři nikdy nepoužité polské betonové bunkry stojící poblíž obytných domů. V roce 1945 žilo ve Faustynově 32 českých rodin, většina z nich se vrátila do Československa.[4]

Osobnosti

Vlastimil Pospíšil (26. prosince 1931 – 12. října 2017), místní rodák, kazatel, autor tří básnických sbírek Květy víry, Pašije a Květy naděje, dále prózy Ráchel a Návrat domů. V knize Návrat domů (2003, Exulant) popisuje situaci a život ve Faustynově do roku 1945 včetně následné reemigrace české menšiny do pohraničí Československa.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faustynów (Zelów) na francouzské Wikipedii.

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. Praha: Kalich 433 s. ISBN 80-7017-793-4. S. 141.
  2. VLADIMÍR MÍČAN: Česká emigrace v Polsku a na Volyni. Strana 39-40
  3. VLASTIMIL POSPÍŠIL: Návrat domů, 2003 (dostupné dole)
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich 498 s., Obsahuje plánek Faustynova. ISBN 80-7017-018-2.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.