Tabor Wielki

Tabor Wielki (česky Velký Tábor) je vesnice založená českými exulanty. Nachází se v Polsku v gmině Bralin, přibližně 3 km západně od Bralinu a 141 km jihovýchodně od krajského města Poznaň. Na toto místo byla vesnice přestěhována v roce 1876.

Tabor Wielki
Poloha
Souřadnice51°17′0″ s. š., 17°52′ v. d.
StátPolsko Polsko
Tabor Wielki
Správa
Označení vozidelPKE
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Friedrichův Tábor (německy Friedrichstabor) byl založen v roce 1749 českými pobělohorskými exulanty shromážděnými v Münsterbergu v pruském Slezsku.[1] Pruský král Friedrich II. ve snaze splnit Čechům své sliby povolil prvním 34 českým rodinám usadit se v pustém vřesovišti baldovického lesa na pozemcích, které patřily Ernestu Johannu Bironu. Zde bylo vyměřeno 50 nedělitelných dědičných usedlostí. Biron byl ve vyhnanství na Sibiři a Friedrich II. spravoval jeho pruský majetek. Jméno nové české obce vyjadřovalo úctu exulantů k tomuto pruskému králi a k husitské tradici. V roce 1750 žilo v Táboře už 75 rodin, v roce 1754 byla v baldovickém lese založena další kolonie pro 14 českých rodin Malý Friedrichův Tábor. Její původní název Žižka se neujal. Dalšími českými osadami v okolí byla Veronikapol a blízká zpustlá ves Čermín, jež se v roce 1764 dostala do dědičného pachtu českých exulantů. V roce 1764 se Bironova rodina opět ujala svého panství a odmítla nabídku královských úřadů na odkoupení obsazených pozemků. Exulanti měli od počátku založení Friedrichova Tábora privilegium od krále – sbírat v lese soušky na otop. Knížeti Bironovi se toto právo nelíbilo a smlouval s Čechy o jeho zrušení. Ti požadovali jako náhradu další půdu a kníže souhlasil s tou podmínkou, že se všichni přestěhují jinam. Ke stěhování Velkého Tábora došlo až v roce 1876. V roce 1885 byl na novém místě otevřen cihlový kostel. V místě, kde se původně nacházela česká exulantská obec Friedrichův Tábor, stojí v lese kamenný pomník. Nedaleko něj byl pohřben Josef Kačer a náhrobek je stále patrný.

V roce 1911 měla táborská farnost 1500 osob. Po první světové válce připadla tato část Dolního Slezska nově vytvořené druhé Polské republice. Žádosti Čechů o reemigraci do vlasti nebylo vyhověno, vystěhovalo se jen několik rodin.[2] Po druhé světové válce si potomci evangelických českých exulantů z Táborska zorganizovali svůj přesun do Čech (či jinam do světa) sami.[3][4] Po válce docházelo v Polsku k okrádání, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel, Polsko neuznávalo a netolerovalo národnostní menšiny, ty musely co nejdříve odejít a to bez majetku.[5]

Založení dalších českých kolonií

Spolu s Čermínskými se Táborští přímo podíleli na založení města Zelov (1803) a později vesnice Kučov (1818).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tabor Wielki na anglické Wikipedii.

  1. Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001
  2. KLUSÁKOVÁ, Michaela. Diplomová práce [online]. 2016 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
  3. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005.
  4. KVASNIČKOVÁ (HOVORKOVÁ), Zdeňka. Rigorózní práce [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online.
  5. SZCZEPANKIEWICZ-BATTEK, Joanna. Diplomová práce [online]. [cit. 2020-07-20]. S. 154 i jiné. Dostupné online. (polsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.