Hradiště u svatého Jiří

Hradiště u svatého Jiří je raně středověké hradiště na jihovýchodním okraji města Kouřim v okrese Kolín. Založeno bylo přibližně koncem desátého století, když Přemyslovci ovládli Kouřimsko a Stará Kouřim ztratila svůj význam. Z hradiště, na kterém stávaly dva kostely, se dochovaly pouze nevýrazné pozůstatky opevnění. Celá lokalita je od roku 1965 chráněna jako kulturní památka.[1]

Hradiště u svatého Jiří
Základní informace
Výstavba10. století
Zánik13. století
Poloha
Adresajihovýchodní okraj města, Kouřim, Česko Česko
Souřadnice50°0′1,37″ s. š., 14°58′49,33″ v. d.
Hradiště
u svatého Jiří
Další informace
Rejstříkové číslo památky29037/2-900 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Ostrožna nad soutokem Výrovky a Ždánického potoka byla osídlena již v době halštatské v sedmém a šestém století před naším letopočtem příslušníky bylanské kultury. Další řídké osídlení je prokázáno až ve starší době hradištní během sedmého a osmého století. V době, kdy v první polovině desátého století byla ve vrcholné fázi rozvoje sousední Stará Kouřim, se na ostrožně nacházelo neopevněné sídliště. Nalezená keramika a šperky dokládají úzké kontakty s centrem na Libici.[2] Podle Miloše Šolleho patřilo hradiště k libické sféře vlivu ještě ve druhé polovině desátého století.[3]

Opevněné hradiště založili Přemyslovci nejspíše koncem desátého století a v následující století se stalo správním centrem kraje. V době vlády knížete Jaromíra se zde razily mince.[4] První písemná zmínka o hradišti pochází ze druhé poloviny jedenáctého století a z let 1167 a 1177 jsou jmenovitě známi zdejší kasteláni.[5] Ve dvanáctém a třináctém století se Kouřim snad stala sídlem Děpolticů, vedlejší přemyslovské větve, a snad také sídlem arcijáhenství.[6]

Stavební podoba

V první stavební fázi bylo kouřimské hradiště jednodílné s rozlohou 6,2 hektaru.[4] Obvodové opevnění se dochovalo pouze v podobě terénních hran. Jedinou prozkoumanou částí opevnění je částečně dochovaný příčný val, který se táhne směrem od západu k východu.[7] Je pozůstatkem hradby ze dvanáctého století, kterou tvořila 2,5 metru široká zeď z nasucho kladených kamenů. Na ni navazovala soustava dřevěných komor ukončená roštovou konstrukcí. Celková šíře hradby se pohybovala od deseti do dvanácti metrů.[4]

Val nejspíše rozdělil hradiště na jižní akropoli a severní předhradí, jehož součástí se stal kostel svatého Klimenta.[4]

Předhradí svatého Klimenta

Předhradí bylo pojmenováno po kostelu svatého Klimenta, který stával blízko severní brány. V časné mladší době hradištní již bylo hustě osídleno. V západní části stával čtvercový srub obklopený zástavbou chat, zatímco na východě se nacházely hospodářsko-řemeslné objekty. Jedna z budov s rozměry 11,3 × 3 metry byla využívána jako kovárna. Dokladem je nález jámy s železitou struskou a železnými nástroji, která mohla sloužit jako výheň.[8]

V pozdní době hradištní měla zástavba ve východní části předhradí stále charakter polozemnic hlubokých až jeden metr. Jedna z prozkoumaných staveb ze dvanáctého století měla kamennou podezdívku, obytnou a sklepní část a vstupovalo se do ní po schodišti nad sklepní částí v jižním nároží. Pozice schodiště nad sklepem pravděpodobně dokládá, že obě části neexistovaly současně. Ohniště se nacházelo na povrchu terénu. Nálezy nástrojů svědčí, že budovu obýval a jako dílnu ji využíval nejspíše kovář. Sousední polozemnice s rozměry 4 × 6,1 metru obsahovala zahloubenou pec.[9]

Akropole

Na počátku mladší doby hradištní v jedenáctém století stával na akropoli dvorec opevněný vůči předhradí svatého Klimenta palisádou zesílenou komorami s košatinovou konstrukcí. Hlavní obytnou budovou dvorce byla stavba s obdélníkovým půdorysem o rozměrech přibližně 8 × 6 metrů. Užitná plocha budovy s dusanou podlahou byla rozšířena přístěnky a v blízkosti se nacházely sklepní jámy. Další osídlení založené již v desátém století pokračovalo v podobě podlouhlých a zahloubených chat směrem k západu.[8]

Na akropoli stával starší hradištní kostel svatého Jiří připomínaný poprvé roku 1295. Jeho stáří není jasné, ale podle páru nalezených esovitých záušnic je možné, že byl postaven již v předrománském období v jedenáctém století. V nejstarší stavební fázi měl kostel rozměry 7,8 × 13 metrů a byl postaven z lomového zdiva, ve kterém se uplatnily opukové a rulové kameny. Kolem kostela bývalo pohřebiště, které částečně překryl přístavek u severní stěny kostelní lodi, který měřil 3,6 × 4 metry.[8] Díky dalším stavebním úpravám se kostel na přelomu dvanáctého a třináctého století změnil na tribunový.[6] S kostelem byl v té době spojen objekt považovaný za obytnou věžovitou stavbu známou i z jiných dvorců té doby. Z děpoltického období byly na akropoli prozkoumány také hospodářské jámy a příkop s torzem ochranné zdi severně od kostela.[10]

Odkazy

Reference
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-21]. Identifikátor záznamu 140384 : Hradiště u svatého Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. ŠOLLE, Miloš. Přemyslovská a děpoltická Kouřim podle výzkumu z let 1967–1977. Archeologické rozhledy. 1993, roč. XLV, čís. 2, s. 268. Dále jen Šolle (1993). Dostupné online.
  3. Šolle (1993), s. 269.
  4. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kouřim 2, s. 142–143.
  5. Šolle (1993), s. 270.
  6. Šolle (1993), s. 272.
  7. KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. S. 167.
  8. Šolle (1993), s. 271.
  9. Šolle (1993), s. 274.
  10. Šolle (1993), s. 273.

Literatura
  • KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. Kapitola Kouřim, s. 164–168.
  • ŠOLLE, Miloš. Kouřim v mladší a pozdní době hradištní. Památky archeologické. 1969, roč. LX, čís. 1, s. 1–124.
  • ŠOLLE, Miloš. Kouřim v průběhu věků. Praha: Academia, 1981. 156 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.