Josef Vrana
Josef Vrana (17. října 1905 Stříbrnice u Kojetína – 30. listopadu 1987 Olomouc) byl římskokatolický biskup, apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze (1973 – 1987). Kvůli značné vstřícnosti projevované vůči komunistické vládě a svému členství a později otevřené podpoře sdružení Pacem in terris je považován za kontroverzní postavu. Katolický disident Václav Benda dokonce nazval Vranu „kolaborantem“.[1]
Jeho Excelence Msgre. ThDr. Josef Vrana | |
---|---|
apoštolský administrátor olomoucký | |
Josef Vrana - náhrobek v katedrále svatého Václava | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Metropole | Olomouc |
Arcidiecéze | olomoucká |
Jmenování | 28. února 1973 |
Nástupce | sedisvakance, potom František Vaňák |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 5. července 1928 Olomouc světitel Stanislav Zela |
Biskupské svěcení | 4. března 1973 světitel Agostino Casaroli 1. spolusvětitel František Tomášek 2. spolusvětitel Štěpán Trochta |
Osobní údaje | |
Země | Československo |
Datum narození | 17. října 1905 |
Místo narození | Stříbrnice u Kojetína, |
Datum úmrtí | 30. listopadu 1987 Olomouc (82 let) |
Místo úmrtí | Olomouc, |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Václava v Olomouci, pod jižní věží |
Národnost | česká |
Blízká osoba | František Světlík (strýc) |
Alma mater | Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Josef Vrana vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži (maturoval v roce 1924) a poté Bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1928 byl vysvěcen na kněze a poté se stal prefektem a v roce 1935 profesorem na rodném gymnáziu, kde působil až do jeho zrušení komunisty v roce 1950 (učil zeměpis a tělocvik).
Po roce 1950 působil postupně v duchovní správě v Roštíně, Zlíně (tehdy Gottwaldově), Velehradě (1954–1959) a Uherském Brodě (1959–1963). Poté přešel do Olomouce, kde se stal kanovníkem a kapitulním vikářem – toto povýšení dosažené zejména tlakem komunistických orgánů bylo výsledkem jeho povolnosti a ochoty přizpůsobit se požadavkům Státního úřadu pro věci církevní. Od roku 1964 spolupracoval se Státní bezpečností jako agent.[2]
V roce 1973 jej papež Pavel VI. na nátlak komunistické vlády jmenoval titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vrana neměl nikdy plnou důvěru Vatikánu, který striktně odmítl jeho jmenování arcibiskupem olomouckým, které československá vláda navrhovala, souhlasil však s jeho jmenováním apoštolským administrátorem, pokud bude umožněno jmenovat spolu s ním i další biskupy.
Jako člen biskupského sboru Vrana prosazoval povolnost vůči vládě a podporoval sdružení Pacem in terris, v jehož řadách a předsednictvu zůstal i jako biskup, přestože byl jmenován výměnou za příslib, že SKD-PIT opustí. Zároveň se však snažil svědomitě plnit povinnosti správce arcidiecéze. Neměl důvěru ani ostatních biskupů a věřících, kteří jej z části považovali za zrádce, ani státu, který mu sice uděloval státní vyznamenání, na druhé straně ale omezoval jeho činnost a odposlouchával jeho telefony a kancelář.[3]
V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od režimem ovládané Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích, katolická církev jej ale odmítla uznat.[4]
Opakovaně se dostával do střetů s mnohem méně poddajným pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem, zejména pak po roce 1982, kdy ignoroval dokument Kongregace pro klérus Quidam episcopi, který zakazoval kolaborantské hnutí Pacem in terris.[5]
Nedůstojný postoj biskupa Vrany ke státní moci nalezl i ohlas v undergroundové poezii:
„ | V bělostné říze biskup Vrana
věří tak, jak mu věří strana. Než trochu je mi s podivem, že mi při mši svaté místo křížem nežehná srpem a kladivem. |
“ |
— Ivan Martin Jirous |
Odkazy
Reference
- BENDA, Václav. Znovu křesťanství a politika: jak dál po Velehradě?. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 158–220.
- Archiv bezpečnostních složek. Registrační protokol operačních svazků, 1. zvláštní oddělení KS MV Ostrava, reg. č. 9976 [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné online.
- Vít ZATLOUKAL: Biskup Josef Vrana, Signály.cz, 17. 10. 2010 [cit. 15.06.15]. Dostupné online.
- Stejně jako další čestné doktoráty udělené z donucení kolaborujícím duchovním, jako byli Jozef Feranec, Štefan Onderko, Gejza Navrátil, Alexander Horák, Josef Plojhar a další; viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945-1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 137-138)
- Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 141)
- Magorovy labutí písně, básně z vězení ve Valdicích 1982-85 vyšlo také Magorova suma, S. 484, Praha 1998
- http://christnet.eu/clanky/5861/pet_bodu_o_krestanstvi_komunismu_a_dnesku.url
Literatura
- ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Životní příběh kontroverzního biskupa. Historický obzor, 2008, 19 (1/2), s. 32-34. ISSN 1210-6097.
- ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Před dvaceti lety zemřel kontroverzní biskup Josef Vrana. In: Střední Morava. Roč. 13, č. 25 (2007), Olomouc, s. 125–129.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vrana na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Vrana ve Wikicitátech
- Vzpomínka k 100. výročí narození
- Arnošt Červinka:Významné osobnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, Kroměříž 2004
- (anglicky)Catholic Hierarchy