Ukřižování z Nových Sadů (Mistr Rajhradského oltáře)

Mistr Rajhradského oltáře měl dílnu pravděpodobně v Praze a na Moravu se uchýlil po vypuknutí husitských bouří v letech 1420-1440, aby se pak do Prahy vrátil za vlády Zikmundovy. Oltář s námětem Adorace sv. Kříže byl spolu s dalším gotickým oltářem určen pro kostel sv. Mořice v Olomouci, jak potvrzují písemné záznamy z roku 1424 a 1440.[1] Odtud bylo pět desek oltáře roku 1784 při rekonstrukci kostela převedeno do obrazárny benediktinského kláštera v Rajhradě a nyní jsou v majetku Moravské galerie v Brně. Oboustranně malovaná křídla oltáře byla podélně rozříznuta a oddělena, ale zachovala se pouze jejich lícní část.

Střední deska s Ukřižováním byla darována do nově postaveného kostela sv. Filipa v Nových Sadech u Olomouce[2]. Tam desku objevil Albert Kutal v roce 1935, v letech 1935-1936 bylo Ukřižování vystaveno v Brně a roku 1937 zakoupeno pro Státní sbírku starého umění (dnes Národní galerie v Praze). Až deset desek z původního oltáře bylo v blíže neurčené době koncem 19. století v Nových Sadech zničeno.[3]

Obraz je malován temperou na desce z jedlového dřeva potažené plátnem (výška 102 cm, šířka 142 cm). V dataci díla nepanuje shoda. Starší literatura řadila obraz do roku 1420, resp. před rok 1427, kdy vznikl ostřihomský oltář s Ukřižováním od Tomáše z Kluže, údajně ovlivněný novosadským obrazem.[4] Úvahy o mnohem pozdější dataci kolem roku 1452 [5] jiní badatelé zpochybňují.[6] Podle novější literatury obraz pochází z doby kolem roku 1440 a jeho objednavatelem mohl být Zikmundův kaplan Heinrich Seuftleben.[7]

Deska s Ukřižováním tvořila spolu se scénou Nesení Kříže centrální část oltáře, na křídlech byly tři pašijové scény: Poslední večeře, Kristus na hoře Olivetské (nebo Modlitba v zahradě Getsemanské), Zmrtvýchvstání Krista a jako čtvrtá: Nalezení a zkoušení pravého sv. Kříže sv. Helenou a Konstantinem.

Starší bádání označovalo malby Rajhradského oltáře jako dílo vycházející z krásného slohu a dotčené frankovlámskými vlivy, projevujícími se snahou o prohloubení obrazového prostoru nebo naturalistickými detaily. Mistr Rajhradského oltáře pokračoval v tradici vytvořené Mistrem Třeboňského oltáře, zejména pokud jde o kompozici obrazu Krista na Olivetské hoře, v drobnopisu krajinářských detailů nebo užití šerosvitu. Jinak jeho dílo navazuje na pozdní krásný sloh prvních dvou desetiletí 15. století, ve kterém se mísí tradiční typizace postav a drapérií s novými tendencemi, které opouštějí dřívější formalismus. Důraz klade na dějovou a narativní složku, hlavní scénu s množstvím figur doplňuje žánrovými výjevy a postavám dává individuální, místy až karikující výraz. Jeho obrazy nejsou určeny k uctívání, ale k osobní kontemplaci.[8] Na druhé desce s Nesením Kříže, která tvořila spodní díl centrální části oltáře, se malíř pokusil o dvouplánové uspořádání prostoru a odstupňování měřítka postav.

Kompoziční schéma obrazu Ukřižování je blízké miniatuře v Hasenburském misálu a Ukřižování ze sv. Barbory (dílna Mistra Třeboňského oltáře), některé specifické motivy, např. postavy lotrů oblečené do dlouhého rozhaleného šatu, se vyskytují také na obrazech Ukřižování ze Zátoně, ze Skalice nebo Reininghausově. Jako předloha mohl sloužit společný vzorník nebo kresba, západní vlivy byly patrně zprostředkované knižní malbou (Mistr geronského martyrologia).

Dílo, které zobrazuje výjev Velké Kalvárie, používá méně obvyklý šířkový formát a scénu zalidňuje množstvím asistenčních postav. Kompozice obou hlavních skupin po stranách má tvar trojúhelníků s vrcholy směřujícími k ramenům kříže. Na levé straně je Marie se sv. Janem a skupina žen z evangelií, za nimi Longin s kopím, probodávající Kristův bok. Největší figurou je sv. Maří Magdaléna objímající Kristův kříž, která představuje dobový odklon od mariánského kultu. Na pravé straně je skupina vojáků vedená setníkem v červeném oděvu, který se po Kristově smrti obrátil na víru. Na obraze jsou postavy, které je obtížné identifikovat - stařec v kápi napravo u paty kříže, žena s dítětem oblečeným jako ministrant vlevo (donátoři nebo diváci?). Pokud by vpravo byli zobrazeni Ladislav Pohrobek (mladý světlovlasý muž) a král Jiří z Poděbrad (tvář vlevo), jak se domívá M. Bartlová, pak by datace obrazu musela být mnohem pozdější. Zachycení drastické scény s biřici, kteří přesekávají nohy lotrů, je obvyklejší v italské malbě (Barna da Siena, Jacopo di Cione, Giusto de' Menabuoi]), ale ve středoevropském prostoru se běžně nevyskytuje.

Pozadí obrazu je zlacené a prohloubení prostoru je pouze naznačeno zešikmením křížů nebo opřeným žebříkem. Analýza obrazu odhalila podkresby vedené jednou rukou, ale na dokončení malby se zřejmě podíleli dílenští pomocníci.

• Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200-1550, Národní galerie v Praze 2014, s. 62-63 ISBN 978-80-7035-569-5
• Špinková Tereza, Rajhradský oltář, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta UK v Praze, 2008
• Bartlová Milena, Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460, Argo Praha 2001 ISBN 80-7203-365-4
• Bartlová, Milena. České deskové malířství 1400-1470 a tzv. Rajhradský oltář. [Bohemian Panel Painting 1400-1470 and the 'Rajhrad Altarpiece]. Brno, Masarykova universita, Filosofická fakulta, 2000
• Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972, s. 130
• Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 241-243
• Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s.131-140

• Národní galerie nikdy nezavírá: Ukřižování z rajhradského oltáře
• MUNI: Mistr Rajhradského oltáře
• Farní úřad Olomouc, Nové Sady