Římskokatolická farnost Mikulášovice

Římskokatolická farnost Mikulášovice (lat. Nixdorfium[1]) je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území města Mikulášovice a v jeho okolí. Organizačně spadá do děčínského vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze. Centrem farnosti je kostel svatého Mikuláše v Mikulášovicích.

Římskokatolická farnost
Mikulášovice
Základní údaje
Vikariátděčínský
Diecézelitoměřická
Provinciečeská
Administrátor excurrendoR.D. ThLic. Jacek Kotisz
Lokalizace farnosti
Římskokatolická farnost
Mikulášovice
Území farnosti
Mikulášovice Mikulášovičky Salmov Tomášov
Kontakt
Adresa sídlaLobendavská 112, Dolní Poustevna, 407 82, Česko
Souřadnice50°57′59,04″ s. š., 14°21′38,88″ v. d.
Telefon+420 731 402 565
Webové stránkywww.farnostpoustevna.estranky.cz
E-mailfarnost.mikulasovice@dltm.cz
IČO63782839
Rejstřík evidovaných právnických osob
Databáze Ministerstva kultury České republiky
Údaje v infoboxu aktuální k 8/2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie farnosti

Datum založení tzv. staré farnosti není známo. Matriky jsou vedeny od roku 1780.[2]

Duchovní správcové vedoucí farnost

Začátek působnosti jmenovaného v duchovní správě farnosti od:[p 1]

  • 1554 Procopius Semel
    • pro přelom 16. a 17. století chybí údaje
  • 1662 Jacob. Watzlav
  • 1675 Gregor. Ignat. Conrad
  • 1678 Tobias Ign. Lumpe
  • 1688 Hieronymus Ritter von Laukisch
  • 1726 Zacharias Tietze
  • 1732 Anton Erben ze Schönerbenu (Anton Erben de Schönerben)
  • 1748 Josef Wotava
  • 1754 Josef Schwager
  • 1772 Car. Rösler, † 19. 5. 1792
  • 1792 Anton. Fürle, † 5. 5. 1803
  • 1803 Josef Menzel, n. 6. 5. 1766 V. Šenov, o. 26. 7. 1791, † 21. 3. 1837
  • 1838 Josef Kromer, n. 19. 10. 1800 Bilina, o. 21. 10. 1823, † 17. 10. 1872
  • 1873 Franc. Winkler, n. 15. 11. 1829 Preschkav., o. 25. 7. 1853, † 17. 9. 1905
    • 1905 par. vacat, admin. interc. Franc. Heger
  • 1906 Josef Habel, n. 19. 8. 1864 Nürnberg (M), o. 25. 3. 1888, † 4. 5. 1942
  • 1923 Franc. Pietschmann, n. 4. 2. 1882 Wölmsdorf., o. 15. 7. 1906, † 22. 3. 1935
    • 1935 par. vacat, admin. interc. Franc. Knobloch
  • 1937 Josef Klaus, n. 13. 8. 1897 Tollenstein, o. 25. 6. 1922
  • 1. 10. 1945 Josef Wünsche
  • 1. 8. 1947 Stanislav Havlas
  • 1. 12. 1954 Ferdinand Mánek
  • 10. 2. 1955 Rudolf Posselt
  • 1. 8. 1955 Klement Ruisl
  • 1. 9. 1957 Josef Bouček
  • 8. 11. 1961 Ferdinand Mánek
  • 1. 9. 1971 Josef Altmann
  • 1. 8. 1975 Jaroslav Vyterna
  • 1. 11. 1992 Štěpán Bednár
  • 1. 8. 1994 Václav Horniak SVD
  • 1. 8. 1994 Jan Koczy SVD
  • 1. 7. 1996 Petr Sledz SVD
  • 15. 10. 1998 Václav Horniak SVD, admin. exc.
  • 1. 8. 1999 Stanisław Bochenek SVD, admin. exc.
  • 3. 2. 2010 Jacek Kotisz, admin. exc. z Dolní Poustevny[3]

Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj.

Kněží rodáci

Zajímavosti

Falešný kněz

V pohnuté době po skončení druhé světové války, kdy bylo původní obyvatelstvo Mikulášovic vysídlováno a kdy zároveň přicházeli noví obyvatelé, se odehrál poněkud neobvyklý příběh. Do města přišel nový kněz Wöhner, který zaujal občany svým velmi svérázným chováním. Při bohoslužbách pouze předstíral znalost latiny a dopouštěl se mnoha chyb. Svůj volný čas trávil velmi často v hostinci U Lumpa (čp. 375, zbořená), kde se svým kostelníkem hrával na harmoniku, holdoval alkoholickým nápojům a celkově se choval na kněze nepatřičně. Farní kronika uvádí, že v Mikulášovicích působil téměř dva roky, zatímco údaje o vyšetřování záležitosti na litoměřické biskupské konzistoři uvádí časové období působení falešného duchovního okolo jednoho měsíce než byl odhalen. Poté se zjistilo, že není knězem, nýbrž krejčím pocházejícím od Veselí nad Moravou. Během války byl totálně nasazen ve Vídni, kde pomáhal jako kostelník. Znalosti, které zde pochytil, využil při svém působení v mikulášovické farnosti. Za svou činnost stanul před soudem. Všechny jím provedené obřady (zejména křty a svatby) byly prohlášeny za neplatné a musely být provedeny znovu.[4]

Velikonoční jízdy

Velikonoční jízda v Mikulášovicích (2017)

Velikonoční jízdy (německy Osterreiten či Kreuzreiten) jsou prastarou hornolužickou tradicí, která oslavuje zmrtvýchvstání Krista. V Mikulášovicích byly velikonoční jízdy organizovány Spolkem velikonočních jezdců (Osterreiterverein Nixdorf) založeným roku 1844. Sídlem spolku byla místní část Salmov a hlavní náplní bylo právě každoroční pořádání velikonočních jízd. Po velikonoční mši svaté se před kostelem shromáždili jezdci na koních (v počtu 60 a více). K jezdcům se přidal zástup věřících a po požehnání a předání korouhví se vydalo procesí na slavnostní jízdu městem. Jezdci prošli prakticky celé Mikulášovice, včetně místních částí Salmova, Mikulášoviček a Tomášova. Zastavovali se u větších statků a většiny kaplí. Během jízdy se zpívaly písně, povětšinou křesťanské, ale také zpěvy oslavující příchod jara. Samotní jezdci byli oděni v černých oblecích, na hlavách nesli cylindry, koně měli sváteční postroje. Peníze, které jezdci vybrali, použili většinou na dobročinné účely (např. stavba hřbitovního kříže, zakoupení varhan apod.).[5] Tradice velikonočních jízd ukončili roku 1938 nacisté. Po skončení druhé světové války nebyly velikonoční jízdy pochopitelně obnoveny; původní obyvatelé museli i se svými tradicemi odejít a nastupující komunistický režim křesťanským tradicím nepřál. Mikulášovické velikonoční jízdy byly obnoveny roku 2011 místním učitelem Romanem Klingerem, jehož pradědeček Franz Mayer byl posledním předsedou Spolku velikonočních jezdců.[6]

Území farnosti

Do farnosti náleží území těchto sídel:[2][7]

Římskokatolické sakrální stavby na území farnosti

FotografieStavbaMístoBohoslužbyZeměpisné souřadniceStatusČíslo kulturní památky
Kostely
1. Kostel svatého Mikuláše Mikulášovice bližší informace o bohoslužbách 50°57′59″ s. š., 14°21′39″ v. d. farní kostel[2][8] 16253/5-3858 (PkMISSezObrWD)
2. Kostel Nanebevstoupení Páně Mikulášovice bližší informace o bohoslužbách 50°58′5″ s. š., 14°21′36″ v. d. hřbitovní kostel filiální[2]
(hřbitovní kaple)[9]
Kaple
3. Balzerova kaple
(kaple Panny Marie)
Mikulášovice bohoslužby příležitostně 50°58′47″ s. š., 14°20′38″ v. d. obecní kaple[2][10]
4. Fürleova kaple
(kaple Andělů Strážných)
Mikulášovice bližší informace o bohoslužbách 50°58′4″ s. š., 14°21′27″ v. d. obecní kaple[11]
5. Kaple Nejsvětější Trojice Mikulášovice bližší informace o bohoslužbách 50°57′29″ s. š., 14°24′33″ v. d. obecní kaple[2][12] 18739/5-3859 (PkMISSezObrWD)
6. Kaple Tří otců Mikulášovice bohoslužby příležitostně 50°58′20″ s. š., 14°20′44″ v. d. obecní kaple 49088/5-3860 (PkMISSezObrWD)
7. Wähnerova kaple Mikulášovice bohoslužby příležitostně 50°57′51″ s. š., 14°22′27″ v. d. obecní kaple[2] 11449/5-5778 (PkMISSezObrWD)
8. Kaple Matky Boží Mikulášovice bližší informace o bohoslužbách 50°57′30″ s. š., 14°23′53″ v. d. obecní kaple[10]
9. Kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova Salmov bližší informace o bohoslužbách 50°58′24″ s. š., 14°23′10″ v. d. obecní kaple[2][13] 10834/5-5643 (PkMISSezObrWD)
10. Kaple Panny Marie Tomášov bohoslužby příležitostně 50°57′25″ s. š., 14°19′34″ v. d. obecní kaple
Zaniklé objekty
11. Kaple svatého Josefa Mikulášovičky nelze sloužit 50°58′20″ s. š., 14°22′7″ v. d. zbořená obecní kaple
12. Melchiorova kaple Mikulášovice nelze sloužit 50°57′46″ s. š., 14°22′51″ v. d. zbořená obecní kaple
Některé drobné sakrální stavby a pamětihodnosti lze dohledat zde Archivováno 27. 6. 2021 na Wayback Machine v databázi Drobné sakrální památky.

Zaniklé sakrální stavby lze dohledat zde v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka. Patří mezi ně např. Endlerův kříž. Na území farnosti dříve stály dvě dnes již zaniklé kaple: Melchiorova kaple a kaple svatého Josefa.

Příslušnost k farnímu obvodu

Z důvodu efektivity duchovní správy byl vytvořen farní obvod (kolatura) farnosti Dolní Poustevna, jehož součástí je i farnost Mikulášovice, která je tak spravována excurrendo. Přehled těchto kolatur je v tabulce farních obvodů děčínského vikariátu.

Odkazy

Poznámky

  1. Některá jména jsou v latinském nebo německém zkráceném tvaru, tak jak je zaznamenávaly diecézní katalogy do poloviny 20. století.
  2. Německý název lokality ve farnosti do roku 1945.

Reference

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. S. 411.
  2. Macek, s. 133-134.
  3. Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2020.
  4. NÁDVORNÍK, Jan. Kronika Mikulášovice. Mikulášovice: Město Mikulášovice, 1945-1992. S. 64–65.
  5. Historie spolku Velikonoční jezdci [online]. [cit. 2015-09-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  6. MAYER, Vladimír. Na rudém a ateistickém severu obnovuje tradici. 5 plus 2. 2015-04-17, roč. IV, čís. 15, s. 3.
  7. Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2020-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23.
  8. Katalog biskupství litoměřického, farní kostel sv. Mikuláše, Mikulášovice [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
  9. Katalog biskupství litoměřického, filiální kostel Nanebevstoupení Páně, Mikulášovice [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
  10. Katalog biskupství litoměřického, kaple Panny Marie, Mikulášovice [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
  11. Katalog biskupství litoměřického, kaple Andělů Strážných, Mikulášovice [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
  12. Katalog biskupství litoměřického, kaple Nejsvětější Trojice, Mikulášovice [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
  13. Katalog biskupství litoměřického, kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Salmov [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.