Karnuntská brána

Karnuntská brána[1][2] (německy Brucker Pforte, „Brucká brána“) je mezihorská brána na východě Rakouska, na rozhraní Dolních Rakous a Burgenlandu mezi Litavskými vrchy na jihozápadě a Hainburskými vrchy na severovýchodě. Jde o jeden z hlavních evropských horských předělů, neboť odděluje Alpy od Karpat. Je asi 15 km široká a nachází se v nadmořské výšce okolo 150 metrů. Historicky tudy vede hlavní dopravní spojení z Rakouska do Maďarska, potažmo ze středozápadní do jihovýchodní Evropy.

Karnuntská brána
Souřadnice48°1′11″ s. š., 16°47′4″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha a krajina
Fyzická geografie přechodové oblasti mezi východními Alpami a Západními Karpaty. Karnuntská brána je nejširší ze tří průlomů Vídeňské pánve na jihovýchod.

Karnuntská brána se skládá z Prellenkirchner Flur („Prellenkirchenská niva“) na severu a burgenlandské Parndorfer Platte („Parndorfská plošina“) na jihu. Branou protéká řeka Litava, která teče z jižního okraje Vídeňské pánve do Panonské nížiny. Největším sídlem v oblasti je okresní město Bruck an der Leitha, podle nějž se brána v Rakousku nazývá. Česky je nazývána podle starořímské pevnosti Carnuntum (dnes městys Petronell-Carnuntum) při severním okraji brány.

Je nejširší ze tří bran propojujících Vídeňskou pánev a Malou dunajskou nížinu (další dvě jsou Šoproňská jihozápadně a Devínská severovýchodně odsud).

Oblast je opuštěné průlomové údolí Dunaje. Původně Dunaj tekl s ustupujícím Panonským jezerem přes Mistelbach ve Weinviertlu a pak ve velké smyčce napříč Vídeňskou pánví (v protisměru dnes teče Fischa) a Šoproňskou branou, později nějaký čas skrze dnešní Karnuntskou bránu, kterou vymlel do dnešní podoby, a teprve následně vlivem výzdvihu Hainburských vrchů prolomil Devínskou bránu. Datování těchto událostí je nejasné.[3] Řeka Litava využila bránu pro svůj tok až dodatečně.

Karnuntská brána byla vždy strategicky důležitá, neboť šlo o nejsnadnější průchod mezi středním Podunajím a územím Svaté říše římské. Po staletí tudy vedla hranice mezi Rakouskem a Uherskem. Také v době studené války, kdy se nedaleko nacházela hranice mezi zeměmi EHS a Východním blokem, zde byla preventivně vybudována četná opevnění, jako jsou bunkry, silniční bariéry atd. V Bruckneudorfu byl také zřízen velký vojenský výcvikový prostor a rozmístěny vojenské jednotky. S pádem železné opony a koncem studené války tato opatření značně ztratila na významu.

Dnes tudy vede rakouská dálnice A4 (evropská silnice E60), státní silnice B10 a páteřní železnice na trase Vídeň–Budapešť s odbočkou na nedalekou Bratislavu.

Výrazná mezera mezi horskými pásmy vytváří podmínky pro časté silné vzdušné proudění, kterou využívají četné větrné turbíny, včetně větrné farmy Andau/Halbturn, jedné z největších větrných farem na souši v Evropě.

Ve východní části Karnuntské brány se nachází chráněná oblast Natury 2000 Parndorfer Platte, ptačí rezervace Parndorfer Platte – Heideboden.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brucker Pforte na německé Wikipedii.

  1. INGEMA - Internet Geographic Magazine. www.ingema.net [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online.
  2. [email protected], Robert Vystrčil;. Hainburské vrchy. DuseKarpat.cz [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online.
  3. Genauere Diskussion des Bezugs Parndorfer Platte zu Petronell-Prellenkirchner Terrasse: G. Wessely: Geologie der Hainburger Berge. In: Jahrbuch der Geologischen Bundesanstalt, Bd. 104, 1961, Kapitel 2. Quartäre Landschaftsformung, S. 337 ff (ganzer Artikel S. 273—349, pdf, geologie.ac.at, dort S. 65 ff).

Literatura
  • Eintrag zu Brucker Pforte im Austria-Forum (im AEIOU-Österreich-Lexikon)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.