Karla Vobišová-Žáková

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.[1] První praktické dovednosti v sochařství získala v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.[2][p 1] Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanáka ve Vídni, v letech 1920-1924 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za svého bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);[3] měli spolu dva syny (Přemysl, ̽1924, Karel, ̽1929)

Byla členkou uměleckých sdružení:

• Kruh výtvarných umělkyň (v roce 1933 byla zvolena jeho předsedkyní)[4]
• Brněnský výtvarný spolek Aleš[p 2]

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově[5].

Posmrtné uznání

• Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
• Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988)

Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce

Karla Vobišová-Žáková, socha Réva (Dívka s hrozny)

Náhrobek Karly Vobišové, Vyšehradský hřbitov

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace[6] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).[7]

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).[8]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický Charlotta Masaryková, Marie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolína Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S.K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.[9]

Vobišová často portrétovala děti - své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.[10] Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)[11] a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)[12] Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně - vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva pro hlavní oltář kostela na Spořilově v Praze, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).[10]

• výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,[15] 1924
• 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v Praze[16] a 1939[17]
• 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
• 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.
• 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křtem monografie)

• 1919 Pomník padlým v 1. světové válce v Nové Pace[18]
• 1927 Pamětní deska Elišky Krásnohorské na domě v Černé ulici v Praze[19]
• 1927 Portrétní plastika Renáty Tyršové[p 3]
• 1931 Pomník Elišky Krásnohorské na Karlově náměstí v Praze (odhalen 1937)
• 1933 Pomník padlým v 1. světové válce v Kunžaku[20]
• Pamětní deska Fráni Šrámka na rodném domě v Sobotce
• 1937 první cena v soutěži na náhrobek sv. Vojtěcha Sousoší Svatý Vojtěch umírá, stříbro, Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (sádrový návrh 1947, odstraněno po komunistickém převratu 1948, odlito ve stříbře 2018)[21]
• 1960 socha Réva (Dívka s hrozny), Park Kampa, Praha