Karl Bulla

Karl Karlovič Bulla: Muži s kopími

Tramvaj na zamrzlé řece Něvě

Narodil se v Hlubčicích v Pruském Slezsku. V 90. letech 19. století si založil v Petrohradu fotografickou agenturu a platí za jednoho ze zakladatelů ruské reportážní fotografie. Od roku 1916 Karl Bulla předal své fotografické dílo svým synům[4] Alexandrovi[5] a Viktorovi, a sám se vrátil na estonský ostrov Ösel (dnes Saaremaa). Tam také v roce 1929 zemřel. V domě, kde žil, později byla školy s knihovnou.

Dědictví Karla Bully obsahuje asi 230 000 fotografických negativů z období pozdního 19. a počátku 20. století.[6]

V roce 1875 Karl Bulla otevřel své vlastní fotografické studio a od té doby začal pracovat jako profesionální fotograf.[7] Deset let se věnoval portrétní fotografii.

V roce 1886 získal povolení Ministerstva vnitřních věcí „pro výrobu všech druhů fotografických prací mimo domov, například: na ulicích, domech a na místech v bezprostřední blízkosti Petrohradu“, který mu dovolil celou řadu let vytvářet pohlednice pro produkční tisk Světové poštovní unie.[8]

V roce 1897 byly fotografie Karla Bully vytištěny v populárním časopise Niva. Od té doby se jeho jméno stalo známé v celé Ruské říši.[1] V období 1906–1908 provozoval fotoateliér na Něvském prospektu 54 (před tím se jeho studio nacházelo jinde).[9].

V této místnosti je v současné době (2010) fotografický salon ve vlastnictví jiných majitelů – Nadace historické fotografie Karla Bully. Tato společnost provozuje malé muzeum a výstavy.[10][11]

Bulla fotografoval všude a všechno: život rodiny cara i shromáždění protivládní inteligence, osobnosti hvězdného nebe i obyčejné dělníky, paláce i ubytovny pro bezdomovce, ale také exotické scény jako gay párty.[12] Bulla byl členem redakční rady mnoha časopisů včetně populární Nivy.[1] V desátých letech 20. století dosáhly roční příjmy firmy „Bulla a synové“ 250 000 rublů.[1]

V roce 1935 syn Karla Bully Viktor Bulla daroval Ruskému státnímu archivu 132 683 negativů Bullových fotografií. Archiv rostl a nyní tvoří více než 200 000 negativů děl Karla Bully a jeho synů.[3] Všechny fotografie v archivu jsou v kategorii volných děl a jsou oblíbeným zdrojem ilustrací života v Petrohradě.[13]

V roce 2003 se uskutečnila velká výstava Bullových snímků u příležitosti oslav 300 let Petrohradu a 150. výročí narození Karla Bully (podle verze narození 1853).[14] Lidé z Petrohradu umístili bronzovou sochu Karla Bully na ulici v blízkosti jeho bývalého studia.[15]

• rytíř Řádu rumunské koruny – 1901[16]
• Řád lva a slunce 1901, Persie[16]
• rytíř Řád italské koruny – 1909[16]
• rytíř Řádu polární hvězdy – 1909, Švédsko
• rytíř Řádu akademických palem – 1909, Francie
• Roku 1910 jmenován čestným občanem Petrohradu

• 
  Pouliční scéna
• 
  Vladimir Burcev, 1900
• 
  Kameníci při drcení štěrku, 1900
• 
  Taxikáři, 1902
• 
  Grigorij Jefimovič Rasputin, generálmajor Jefim Vasiljevič Putjatin, Jurij Michajlovič Lotman, 1904
• 
  Ilja Jefimovič Repin, Vladimir Vasiljevič Stasov, Leonid Nikolajevič Andrejev, Maxim Gorkij a Ivan Tarchanov ve společnosti dam v Penatech, 1904
• 
  Spadlý Egyptský most v Petrohradu, 1905
• 
  Leonid Nikolajevič Andrejev s manželkou Annou Andrejevnou, 1903
• 
  Členové rozpuštěné Dumy přicházejí do Vyborgu, 1906
• 
  Předseda Rady ministrů Ivan Goremykin, 1906
• 
  Vladimir Michajlovič Bechtěrev
• 
  Jídelna (stolovaja) či polévkárna pro chudé, 1910
• 
  Lev Nikolajevič Tolstoj, 1902
• 
  Ilja Repin čte zprávu o smrti L. N. Tolstého. Přihlíží mu Korněj Ivanovič Čukovskij, N. B. Nordman-Severová (manželka Repina). Kuokkala (dnes Repino), 1910
• 
  Komorník Sosnovskij s manželkou před odjezdem na slavnostní ples, 1913
• 
  Fjodor Ivanovič Šaljapin s přáteli na hřišti, Kuokkala, 1914
• 
  Apraksin dvůr v ohni, červenec 1914
• 
  Piloti Igor Sikorskij, Geněr a Kaulbars v letadle Russkij viťaz, 1915
• 
  Car Mikuláš II., carevna Alexandra Fjodorovna a carevič Alexej Nikolajevič vystupují z vlaku při příjezdu do vojenského tábora, květen 1916
• 
  Senné náměstí, Petrohrad, 1900