Karel VIII. Francouzský

Karel se stal panovníkem v třinácti letech, a tak ihned propukl spor mezi jeho sestrou Annou a Ludvíkem Orleánským o regentství – nakonec v tomto souboji zvítězila Anna. Mladý král byl zasnouben s Markétou, dcerou římského krále Maxmiliána I. a Marie Burgundské. Poručnická vláda, jež spravovala Francii až do roku 1491, byla v podstatě řízena třemi osobami: Annou, vévodou bourbonským Pierrem de Beaujeu (Anniným mužem) a vlivným biskupem (pozdějším kardinálem) Guillaumem Briçonnetem.

Dne 6. prosince 1491 se Karel VIII. v Langeais oženil s Annou, dcerou a dědičkou Bretaňského vévody Františka II., aniž se ohlížel na to, že Anna nejen svolila k sňatku s Maxmiliánem I., ale podle dobového zvyku s ním již byla oddána v zastoupení. Tento fakt spolu s Karlovým předchozím zrušeným zasnoubením s Markétou Rakouskou měl za následek citelné ochlazení vztahů mezi Francií a Habsburky, zajistil však Karlovým nástupcům držení Bretaně. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti: Karel, Karel, František a Anna, všechny však zemřely v útlém věku.

V roce 1494 podnikl Karel VIII. výpravu do Itálie, aby zde jako dědic Anjouovců uplatňoval nárok na neapolský trůn. Tento podnik stojí na počátku dlouholeté angažovanosti francouzských králů na poloostrově. Karlovým vojskům se zpočátku dařilo (Neapol byla roku 1495 dobyta), avšak pod tlakem papeže Alexandra VI., Maxmiliána I. a neapolského krále Ferdinanda II. museli nakonec Francouzi odtáhnout.

Karel VIII. zemřel bez dědice na následky zranění, jež nešťastnou náhodou utrpěl na svém zámku Amboise – narazil hlavou do trámu a zřejmě si způsobil krvácení do mozku. Jeho osobou vymřela starší linie vládnoucího rodu Valois.