Diego Simeone

V létě roku 1997 se Simeone vrátil do Itálie, kde se upsal milánskému Interu. Inter za něj Atléticu zaplatil částku 4,5 milionu liber. Šéf klubu Massimo Moratti ještě k tomu posílil mužstvo o taková jména jako Iván Zamorano, Paulo Sousa, Youri Djorkaeff nebo Benoît Cauet.[4] V lize debutoval 31. srpna 1997 proti Brescii Calcio, kterou Inter nakonec porazil 2:1. Simeone byl v záložní řadě vedle Wintera a Djorkaeffa, ale jejich střelecké pokusy skončily mimo. Vítězství nakonec musel dvěma góly zařídit až nováček Recoba.[10] Později si zahrál také vedle jiného Argentince Javiera Zanettiho nebo Zé Eliase.[3] Trenér Luigi Simoni Simeonemu svěřil více defenzivní roli, než byl Diego zvyklý z Atlética, neboť Nerazzurri disponovalo útočníky jako byli Ronaldo a Recoba.[4]

V ročníku 1997/98 se Inter přetlačoval o první místo s Juventusem, který byl naneštěstí pro Simeoneho úspěšnější. Černobílí si to vynahradili v rámci Poháru UEFA, kde ve finále porazili Lazio 3:0.[4]

V ročníku 1998/99 si Simeone zahrál v Lize mistrů. Inter Milán postoupil ze skupiny a ve čtvrtfinále měl změřit síly s Manchesterem United. Na stadionu Old Trafford se tak opět střetli záložníci Simeone s Beckhamem, které provázel vzájemný incident z MS 1998, kde byl Beckham díky Simeonemu vyloučen. Tentokráte Beckham argentinského středopolaře zastínil a připravil dva góly Dwightu Yorkovi. United tak vyhráli 2:0.[11]

Inter Milán se rozhodl koupit útočníka Lazia Christiana Vieriho za rekordní částku 28 milionů liber a jako součást obchodu nabídl římskému klubu Simeoneho.[12] V hlavním městě se setkal s trenérem Svenem-Göranem Erikssonem, který se ve velkém spoléhal na argentinské legionáře – vedle Simeoneho tu působili rovněž Matías Almeyda, Hernán Crespo, Claudio López, Néstor Sensini a Juan Sebastián Verón.[13] Defenzivně laděný Simeone a ofenzivně nadaný tvůrce Verón byli oba pilířem Erikssonovy skvadry, která v sezóně 1999/2000 vrátila titul do Říma, a to Laziu.

Zahrál si na mistrovství světa 1994 ve Spojených státech. Úvodní utkání nastoupil Simeone v základní sestavě proti Řecku a už ve 2. minutě běželi Argentinci do protiútoku, při kterém Simeone našel dalekou přihrávkou Gabriela Batistutu, který otevřel skóre. Hattrick Batistuty a jeden gól Maradony znamenaly vítězství 4:0 nad evropským týmem.[15] Argentina postoupila ze skupiny, ale v osmifinále zaslouženě podlehla 2:3 Rumunsku.[16]

Simeone byl nominován na mistrovství světa 1998, kde Argentina vyhrála všechny tři skupinové zápasy. V osmifinále proti Anglii čelili Jihoameričané hvězdě ostrovanů Davidu Beckhamovi. Simeone vstoupil na hřiště v roli kapitána a hned v 6. minutě zařídil penaltu, když jej během akce fauloval soupeřův brankář David Seaman.[17] Gabriel Batistuta proměněnou penaltou otevřel skóre, ale z další penalty srovnal Alan Shearer.[17] Na začátku druhého poločasu kapitán Simeone fauloval Beckhama, který jej v reakci na to přímo před zraky rozhodčího Kima Nielsena nakopnul.[18] Simeone obdržel žlutou kartu a Beckham byl vyloučen. Nerozhodný stav 2:2 se nezměnil ani v prodloužení, došlo tak na penaltový rozstřel. V tom uspěli poměrem 6:5 nakonec Argentinci.[17] Argentinec se o necelý rok později přiznal, že při incidentu s Beckhamem simuloval.[19] Argentina ve čtvrtfinále nestačila na Nizozemsko a soupeři podlehla 1:2. Simeoneho v 76. minutě fauloval Arthur Numan a za svůj zákrok obdržel červenou kartu. Argentinec byl na lůžku přenesen mimo hřiště, později se ale vrátil, byť porážku neodvrátil.[20]

Trenér Marcelo Bielsa nominoval Simeoneho na mistrovství světa 2002, které se nakonec ukázalo být pro rodáka z Buenos Aires posledním, a svěřil mu roli kapitána mužstva.[21] První zápas proti Nigérii rozhodl jedním gólem Batistuta v 63. minutě, Simeone obdržel žluté karetní napomenutí.[22] Následovalo další střetnutí proti Anglii (podobně jako minulý světový turnaj), která měla do středu pole nasadit například Paula Scholese.[23] Anglie vedená trenérem Erikssonem (ten vedl Simeoneho v Laziu) porazila Argentinu 1:0 gólem z penalty. Tu proměnil pár minut před poločasovou přestávkou právě David Beckham. Simeone se pokusil rozptýlit koncentraci Beckhama podáním ruky před penaltovým kopem, ale Beckham si se Simeonem podal ruku až po konci zápasu.[24] Ve třetím utkání Bielsa pozměnil sestavu a Simeone byl nahrazen Almeydou.[25] Proti Švédsku tak Simeone nehrál a jeho spoluhráči se nezmohli na více než remízu 1:1, která znamenala vyřazení a první nepostup ze skupiny od roku 1962.[26]

Atlético Madrid (2)

• La Liga (1): 1995/96
• Copa del Rey (1): 1995/96

FC Internazionale Milano (1)

• Pohár UEFA (1): 1997/98

Lazio Řím (4)

• Serie A (1): 1999/2000
• Coppa Italia (1): 1999/2000
• Supercoppa italiana (1): 2000
• Superpohár UEFA (1): 1999

Argentina (4)

• Konfederační pohár FIFA (1): 1992
• Copa América (2): 1991, 1993
• Pohár Artemia Franchiho (1): 1993
• Letní olympijské hry (1× druhé místo): 1996

Individuální

• Trofeo EFE (1): 1995/96

Estudiantes de La Plata (1)

• Argentinská Primera División (1): Torneo Apertura 2006

River Plate (1)

• Argentinská Primera División (1): Torneo Clausura 2008

Atlético Madrid (8)

• La Liga (2): 2013/14, 2020/21
• Copa del Rey (1): 2012/13
• Supercopa de España (1): 2014
• Evropská liga UEFA (2): 2011/12, 2017/18
• Superpohár UEFA (2): 2012, 2018

• La Liga – trenér roku (3): 2012/13, 2013/14, 2015/16
• Trofej Miguela Muñoze (1): 2013/14

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diego Simeone na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diego Simeone na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
• Profil na UEFA.com (anglicky)
• Diego Simeone v databázi Olympedia (anglicky)