Karel Jiřík

Karel Jiřík se narodil v Janovicích nad Úhlavou. Po maturitě na klatovském reálném gymnáziu v roce 1950 odešel studovat historii a archivnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po ukončení studia v roce 1955 nastoupil jako odborný referent pro archivy národních výborů a Státní archiv pražského kraje na archivní oddělení Krajské správy ministerstva vnitra v Praze. Za jeho vedení se okresní archivy bývalého Pražského kraje brzy dostaly mezi nejlepší v tehdejší ČSR a některé z nich vydaly první tištěné průvodce po svých fondech a sbírkách (OA v Nymburce, Mladé Boleslavi, Českém Brodě a Kolíně). Inicioval (spolu s dr. J. Tywoniakem) rovněž založení Středočeského sborníku historického a podnítil také vydání dvou svazků Historicko-vlastivědné bibliografie a sborníku Z dějin dělnického hnutí na Kladensku, na jehož přípravě se podílel s ředitelem Okresního archivu v Kladně.

V roce 1961 přišel do Ostravy, když využil nabídky stanout v čele tamního městského archivu, jenž se krátce před jeho příchodem přesunul z Nové radnice do objektu bývalé radnice v Přívoze. Zde jej čekaly rozsáhlé organizační a archivní úlohy související se soustřeďováním archivního materiálu a doplňováním archivní knihovny. V roce 1962 se musel ujmout navíc ještě funkce městského kronikáře a zpracovat zápisy za rok 1962 a zčásti též za rok 1963.

Za nedílnou součást své profese vnímal pokládal využívání a zpracování archiválií pro vlastní vědeckou práci. Obdobně jako v předchozím působišti v Praze prosadil vydávání historického sborníku k dějinám a rozvoji města, který nazval Ostrava. Jeho první svazek vyšel v roce 1963. V roce 1965 v rámci oslav 20. výročí osvobození Ostravy zpracoval a zredigoval tematickou publikaci s rozsáhlou obrazovou přílohou Osvobození Ostravy ve světle kronik a vzpomínek. Seznamovala se strategií a průběhem tzv. ostravské operace a hlavně s osvobozovacími boji v jednotlivých částech města. V jubilejním roce 1967 inicioval konání oslav k 700. výročí založení města Ostravy, na jejichž průběhu se podílel jako člen předsednictva oslav a tajemník ediční komise. Vydal rovněž průvodce po fondech a sbírkách s názvem Městský archiv v Ostravě.

K samotné události založení Ostravy redakčně připravil bibliofilský tisk Závěť olomouckého biskupa Bruna, na jejímž zpracování se podíleli univerzitní profesoři Z. Kristen, J. Šebánek a L. Hosák. Nejvelkorysejším počinem jubilejního roku bylo ovšem vydání prvních moderních dějin města. Jiříkem (a B. Pitronovou) redigované Dějiny Ostravy zpracoval kolektiv profesionálních historiků z Ostravy, Olomouce a Brna. Jiřík sám se podílel jako autor dějin měst a obcí připojených k Moravské Ostravě. Dílo sklidilo u odborné veřejnosti i mezi občany Ostravy velký ohlas a bylo záhy zcela rozebráno. V rámci oslav proběhlo také první celostátní archivní symposium k problematice městských a okresních archivů v Ostravě. V jubilejním roce Jiřík vystoupil v několika rozhlasových pořadech (nejznámějí Ostravské vteřiny) a absolvoval řadu přednášek a besed o dějinách města. Seriál popularizačních článků byl zveřejňován rovněž v místním tisku (Nové svobodě).

Rozsáhlá publikační a veřejná činnost v 60. letech učinila z Jiříka v Ostravě známou osobnost. Avšak jeho články o T. G. Masarykovi, o vzniku ČSR, podpis dovětku 2000 slov, a zejména jeho nekompromisní postoj k vojenské invazi do ČSSR v srpnu 1968 způsobily, že byl v srpnu 1968 z funkce ředitele městského archivu odvolán. Ostravská radnice si byla patrně vědoma jeho odborných kvalit, primátor města E. Foltýn prosadil, aby Jiřík mohl v archivu i nadále pracovat. Byla mu však zakázána veškerá veřejná a publikační činnost a znemožněno získání vědecké hodnosti kandidáta věd.

Publikace Ostrava 1918–1968 připravená spolu s V. Jiříčkem k 50. výročí vzniku ČSR sice ještě stačila v roce 1970 vyjít, bylo však zakázáno její distribuování. Stejný osud pak v roce 1971 postihl sborník Ostrava socialistická, věnovaný období let 1945–1970. Jiříkovo jméno muselo téměř na dvacet let zmizet ze všech publikací o Ostravě a nejedna jím zpracovaná studie byla vydána pod jménem spolupracovníků, pod dívčím jménem manželky, pod jménem nového ředitele archivu či pod označením "kolektiv." To byl i případ v r. 1974 připravené publikace Slovenské národní povstání a Ostrava, v níž byl poprvé popsán osud ostravských policistů, tvořících největší českou organizovanou skupinu v SNP.

Pod cizím jménem vydal i publikaci 100 let požární ochrany v Ostravě (1972), historické úvody k Plánům města Ostravy (1985) a jako člen autorského kolektivu se podílel na významné publikaci Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II – Severní Morava (1983). Bez uvedení autorství byla publikována řada jeho dalších článků a příspěvků v různých historických a vlastivědných periodikách. V těchto letech se věnoval zejména inventarizaci a katalogizaci kmenových fondů ostravského městského archivu.

Po politickém převratu v listopadu 1989 byl dr. Jiřík plně rehabilitován a k 1. březnu 1990 znovu jmenován do funkce ředitele ostravského městského archivu. Funkci vykonával do dobna 1992, kdy se ujal psaní městské kroniky, jehož výsledkem je devět svazků, mapujících léta 1988–1994. Dokončil rovněž monografii Městská nemocnice Ostrava v proměnách času 1848–1998, na níž pracoval několik let. Vedením města byl jmenován do funkce okresního zmocněnce vládní komise pro analýzu událostí let 1967–1970 a stal se členem mnoha odborných komisí města Ostravy, členem výboru České archivní společnosti, Vědecké rady Ostravské univerzity, redakční rady Vlastivědných listů a ostravského nakladatelství Sfinga.

V roce 1993 vyšly jeho zásluhou modernější a rozsáhlejší Dějiny Ostravy, za níž obdržel autorský kolektiv v roce 1996 Cenu města Ostravy. Z jeho iniciativy vyšlo v roce 1998 dílo Svědectví o roce 1968 s podtitulem Studie, vzpomínky, dokumenty. Publikace sklidila zasloužený ohlas a Jiříkovi byla udělena Cena E. E. Kische za významné dílo literatury faktu.

I v průběhu 90. let se účastnil řady významných akcí v životě Ostravy. inicioval zřízení technického muzea, postavení pomníku T G. Masarykovi a třem spojeneckým letcům zastřeleným gestapem v Ostravě v roce 1944. Podílel se na přejmenování některých ulic po významných činitelích a rodácích, na soupisu a odstraňování komunistických symbolů na různých prostranstvích města, rehabilitaci a povýšení perzekvovaných účastníků zahraničního odboje apod.