Kamil Henner (právník)

Pocházel z plzeňské úřednické rodiny.[4] Vystudoval pražskou právnickou fakultu, kde se zaměřil na církevní právo. Když se roku 1882 univerzita rozdělila na českou a německou část, byl právě ve čtvrtém ročníku. Katedra církevního práva tehdy na české fakultě nevznikla pro nedostatek pedagogů, studenti tohoto oboru museli absolvovat přednášky a zkoušky v němčině. Henner se zapojil do překladu Rittnerovy knihy Prawo Kościelne Katolickie, která se pak na řadu let používala jako učebnice.[5] V roce 1884 zde získal titul doktora obojího práva (JUDr.), poté učil v Praze na obchodní akademii a také absolvoval studijní pobyt v Berlíně, Göttingenu a Ženevě.[6]

Roku 1887 se habilitoval, v roce 1894 byl jmenován mimořádným a roku 1900 řádným profesorem církevního práva.[5] Vedle toho přednášel i obchodní a směnečné právo na pražské polytechnice a stále národohospodářství a statistiku na obchodní akademii.[4] Patřil k oblíbeným pedagogům – jeho výklady byly poutavé a byl vždy ochotný vysvětlovat a pomáhat.[6][7] Dějiny křesťanství dával do souvislosti s obecnými, kanonické právo zase srovnával s občanským, které na něj v řadě ohledů navázalo.[8]

V dubnu 1900 se zúčastnil manifestační schůze v Domažlicích na podporu zakládání českých vysokých škol na Moravě. Vystoupil tam s přednáškou o manželství.[9] Dvakrát byl děkanem právnické fakulty (1902 a 1908) a 1. října 1914 byl jmenován rektorem české Karlo-Ferdinandovy univerzity.[6] V dubnu 1915, v době relativních úspěchů ústředních mocností za první světové války, na akademické půdě nepřímo podpořil práva českého národa výrokem, že „není moci na světě, která by mohla trvale podrobit uvědomělý národ“.[8] V říjnu téhož roku se stal členem výboru vládou organizované charity, která od občanů vybírala finanční příspěvky na pomoc pozůstalým po padlých vojácích (vdovský a sirotčí pomocný fond veškeré ozbrojené moci).[2]

Po vzniku Československa se jako znalec zapojil do řešení záležitostí církevní politiky.[5] Například v dubnu 1921 vystoupil ve Státoprávní společnosti v Karolinu s přednáškou, v níž popsal pozitivní vliv případné odluky církve a státu na různé oblasti života (majetek a financování církví, manželství, výuka náboženství).[6][10]

Po celý život měl vztah i k obchodnímu školství. Na počátku své kariéry vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii,[5] později zastával funkci školního inspektora.[11] V posledních letech života se snažil prosadit, aby absolventi obchodních akademií mohli rovněž pokračovat ve studiu na právnických fakultách.[5] Byl také členem a nakonec i předsedou České akademie věd.[12]

Zemřel po dlouhé nemoci, rozloučení s ním proběhlo v olšanském krematoriu 12. května 1928.[12]

• Přednášky o národním hospodářství (1892–1893)
• Kapitola z dějin úroku a lichvy (1893)
• Amortisationsgesetze (1904)
• O uherském právu manželském (1904)
• Poměr státu k církvím (1920)
• Rozluka státu a církve (1923)
• Stručný přehled formálných pramenů církevního práva do kodexu (1924)
• Vývoj poměru státu k církvi (1925)
• Základy práva kanonického (několik svazků 1918–1927)
  • Část druhá: Právo platné (1919) Dostupné online

Přispíval do Ottova slovníku naučného od prvního dílu (1888) pod zkratkou Hnr.[13]

Roku 1892 se oženil[14] s Marií Mildovou (1870–1931).[15] Manželka Marie byla dcerou pražského advokáta a poslance českého zemského sněmu Josefa Mildeho.[16] Manželé Hennerovi měli tři děti:

• Dcera Marie Pujmanová (1893–1958), provdaná Zátková, později za Ferdinanda Pujmana,[12] se proslavila jako spisovatelka.
• Syn Kamil Henner (1895–1967)[12] byl známý jako lékař-neurolog.
• Dcera Anna Hennerová (1899–1920)[15] se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela.[17]

• Bratr JUDr. Theodor Henner (??–1932) byl rovněž právník; získal titul dvorního rady.[12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Henner na Wikimedia Commons
• Autor Kamil Henner ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kamil Henner (právník)
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Kamil Henner 1861