Jan Bartoš (dramatik)

Jan Bartoš, pseudonym Jan Brauner (23. února 1893, Rychnov nad Kněžnou[1] – 6. května 1946, Praha) byl český dramatik, divadelní vědec a knihovník.

Jan Bartoš
Jan Bartoš
Narození23. února 1893
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1946 (ve věku 53 let)
Praha
Československo Československo
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánídramatik, divadelní vědec a knihovník
Choť
  • Anna Hennerová manželka
Příbuzní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako nejmladší ze tří synů v rodině c. a k. okresního hejtmana a jeho ženy Anny[2]. Ve 12 letech mu otec zemřel. Jan vystudoval gymnázium a pokračoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity studiem literatury. Školu ukončil doktorátem v roce 1918. Poté se stal na krátkou dobu koncipientem v advokátní kanceláři a v letech 1923–1924 byl úředníkem intendantury pražského Národního divadla. Poté nastoupil do knihovny Národního muzea v Praze, posléze založil a stal se přednostou divadelního oddělení Národního muzea, které pak vedl až do roku 1946 [3].

Založil časopis Nová scéna, který před úřady redigoval Jaroslav Seifert [4]. Přispíval do řady novin a divadelních časopisů (Jeviště, Divadlo, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Národní listy aj.) a psal vědecké studie a divadelní hry. Zabýval se zvláště divadlem 2. poloviny 19. století.

Trpěl neúspěchy svých divadelních her, depresemi, v roce 1946 spáchal sebevraždu. O své plánované sebevraždě hovořil mnoho let předem s básníkem Jaroslavem Seifertem a později i Vítězslavem Nezvalem (kterého učil hádat z ruky a sestavovat horoskopy), kterým svěřil svoji poslední vůli [5].

Jan Bartoš byl krátce ženatý s Annou Hennerovou [6], tragicky zemřelou (1920) sestrou M.Pujmanové.

Citát
„ Spisovatele Jana Bartoše poznali jsme v Devětsilu, i když jeho členem nikdy nebyl. Přidružil se k nám jako dobrý přítel. Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově, a neměl už potřebu se sdružovat. Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem našeho mládí. Nám imponoval nejen jako dramatický básník pastelové fantazie a sžíravé ironie zároveň, ale i jako polemik, autor zlých a jedovatých invektiv, kterými pronásledoval lidi kolem divadel, herce i spisovatele. Uměl však i mistrně hádat z ruky a neméně odborně sestavovat i horoskopy.

...řekl mi však klidným a jaksi samozřejmým tónem, že se rozhodl odejít ze světa dobrovolně ve chvíli, kterou uzná za nejvhodnější. O své smrti hovořil zcela klidně a požádal mě, abych se nesnažil jeho čin mu nějak rozmlouvat. Je již pevně rozhodnut a jeho rozhodnutí je staré už delší dobu.

“
— Jaroslav Seifert[7]

Dramatické dílo
  • 1920 Krkavci
  • 1925 Vzbouření na jevišti (Činohra) – premiéra v roce 1926
  • 1927 Uloupená kadeř (Činohra)
  • 1928 Nezvěstná (Činohra) – premiéra až v roce 1947
  • Primo vere (Činohra)
  • Souboj (Činohra)
  • Jůra ďábel (Činohra)

Studie a publikace (výběr)

Odkazy

Reference
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876-1893 v Rychnově nad Kněžnou, sign.142-3989, ukn.8410, str.406. Dostupné online
  2. Národní archiv ČR, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850 – 1914
  3. Archiv Národního divadla: Jan Bartoš - dramatik
  4. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 285
  5. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 286, 292–3
  6. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 283
  7. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 281, 286

Literatura
  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 278, 280–293, 294
  • Národní museum . Praha 1946

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.