František Mareš (rektor)

Maturoval v roce 1876 na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, poté nastoupil ke studiu filosofie na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, avšak již na jaře 1877 přestoupil na Lékařskou fakultu. Své studium úspěšně ukončil v roce 1882, poté absolvoval několik studijních pobytů (1882 ve Vídni, 1885 v Lipsku, 1889 v Berlíně a v Utrechtu).

V roce 1882 se stal asistentem fyziologie na Lékařské fakultě UK, v roce 1890 byl již mimořádným profesorem. Řádným profesorem byl od roku 1895 a též roku stal přednostou Fyziologického ústavu LF UK. V této funkci zůstal až do roku 1928. V akademickém roce 1899–90 byl děkanem Lékařské fakulty UK, v letech 1913–14 a 1920–21 rektorem Univerzity Karlovy.

V době první republiky se Mareš výrazně politicky angažoval. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[3][4] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou národní demokracii senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1925.[5] V roce 1920 jeho úsilím vznikl zákon o poměru pražských univerzit, který se podle něj obecně nazývá lex Mareš.

V třicátých letech spoluzaložil politickou stranu s názvem Národní fronta. Ta se v roce 1934 stala součástí Národního sjednocení a Mareš byl zvolen místopředsedou této strany. Byl též čestným předsedou prvorepublikové Vlajky a příležitostným přispěvatelem jejího tiskového periodika.

František Mareš se jako obhájce jejich pravosti angažoval ve sporech o rukopisy. Byl též jednou z hlavní postav insigniády. Ve filozofii byl zastáncem vitalismu.

• O výživě člověka (1889)
• Úvahy z cest (1890)
• O citlivosti (1891)
• Deset roků dívčích škol Vesny v Brně (1896) [6]
• Pokračovací školy dívčí (1898) [7]
• O kulturních poměrech na Moravě (1900) – přednáška Františka Mareše z cyklu Mor.-sl. Besedy v Praze [8]
• Idealism a realism v přírodní vědě (1901) [9]
• Princip zachování energie ve fysiologii (1902)
• Konec sporu o idealism a realism v přírodní vědě (1903)
• Naturalism a svoboda vůle (1904) – otisk z Rozhledů č. 8-18 ze dne 19.11-10.12.1904 [10]
• Fysiologie I–IV (1906–1929) (I. Všeobecná fysiologie (1906) [11], II. Pohyby a jejich inervace (1908) [12], III–1. Výživa, III–2. Krev a její koloběh (1911) [13], IV–1. Fysiologická psychologie (1926) [14], IV–2. Fysiologie smyslů (1929) [15]
• Věda a kultura (1908)
• Prokopa Písaře N. města pražského Praxis Cancellariae (1908) [16]
• Mravnost a kultura. K otázce vivisekce (1910) [17]
• Psychologie bez duše. Ke kritice základů psychologie prof. F. Krejčího (1912)
• Věda a náboženství. Ke kritice monismu (1913)
• Život – tvůrčí síla. (přednáška při nastoupení rektorátu v listopadu 1913) [18]
• Životní účelnost (1917) [19]
• Pravda nad skutečnost (1918)
• Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století (1918) – svazek první: Politický okres Krumlovský. Okolí Krumlova [20]
• Společenstvo svazu národů (1920) [21]
• Mezinárodní jednota pro společnost národů (1920) [22]
• Pravda v citu (1922)
• Otázky filosofické, národní a sociální v politice (1923)
• Socialism a komunism v moderním mezinárodním hnutí sociálním (1926) [23]
• Vědecké metody realismu v otázce rukopisné (1927)
• Klamnost důkazů (1928) – podvržení Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského z Gebauerova Poučení o padělaných Rukopisích z r. (1888) [24]
• Boj proti rukopisům (1929) – Kteraký by konec měl vzíti ukázali A. Kraus a V. Flajšhans ; Uzavírá F. Mareš K oslavě Svatováclavského millenia 1929 [25]
• Strach z pravdy (1937)
• Dialektický materialismus. Filosofie Leninova (1937)
• Soumrak duchovní kultury před svítáním. Srovnání středověké filosofie křesťanské s přírodní vědou a filosofií nové doby (1939) [26]