Kašperk

Za vlády Jana Lucemburského došlo v Kašperských Horách k velkému rozkvětu hornictví, a tím i přísunu většího množství obyvatel. Současně však byla tato oblast ohrožována Bavorskem. Jan Lucemburský tak při konfliktu s vévodou bavorským využil v boji 600 místních havířů, za což se městu dostalo panovnických privilegií a pozornosti. Po nástupu Karla IV. na trůn ohrožení stran Bavorska přetrvávalo, a tak král roku 1356 pověřil stavitele Víta Hedvábného výstavbou hradu, pomocí nějž mělo být snazší území chránit. Hrad byl dostaven roku 1361 a pojmenován Karlsberg (nyní Kašperk). Karel IV. zároveň toho roku stanovil každému případnému budoucímu držiteli hradu hrdelní právo v Prácheňském kraji. Po Karlu IV. připadl Kašperk roku 1378 Václavu IV., jenž hrad o rok později postoupil Janu, lantkraběti z Leuchtenberka jakožto částečné splacení dluhu 9775 zlatých. Ten na hradě několik let sídlil a částečně ho upravil.

Jan z Leuchtenberka následně Kašperk roku 1402 zastavil Habartovi z Hertenberka, k čemuž dal poté roku 1405 souhlas Václav IV. Hrad v roce 1411 odkoupil Petr Zmrzlík ze Svojšína, který jej za 200 kop grošů opravil. Když Petr Zmrzlík v roce 1421 zemřel na mor zdědili jeho rozsáhlý majetek včetně Kašperku jeho synové Petr, Jan a nezletilý Václav. Od roku 1445 vedl Petr Zmrzlík mladší válku na bavorské straně hraničního hvozdu, čímž se dostal také do sporu s pasovským biskupem. Řádění Zmrzlíkových rot vyjíždějících pravidelně z hradu Kašperka učinily přítrž až smírná jednání Jiřího z Poděbrad a Zdeňka ze Šternberka s bavorským vévodou Albrechtem III. roku 1453. O rok později se Petr Zmrzlík vzdal hradu Kašperka ve prospěch Zdeňka ze Šternberka. V době, kdy byl hrad držen Šternberky, pravděpodobně vzniklo 400 metrů východně předsunuté opevnění Pustý Hrádek, a to kvůli obavám z útoku královského vojska jakožto reakce na snahu o sesazení Jiřího z Poděbrad, na níž se Zdeněk ze Šternberka aktivně podílel. Roku 1487 postoupil Zdislav ze Šternberka hrad Bohuslavovi ze Švamberka, jehož rod později získal od krále Vladislava II. Jagellonského peníze na opravy a držel hrad do roku 1531. V tom roce se stal zástavním držitelem Václav Vilhart z Velhartic.

Pohled z parkánu

Předhradí

Krátce poté, roku 1533, získal Kašperk vyplacením k doživotnímu užívání Jiří z Lokšan. Za doby jeho držení hrad figuroval v dalším povstání proti králi, a to roku 1547, při stavovském odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému. Jiří z Lokšan za pomoci vojáků z hradu pomohl postupu Ferdinandových ozbrojenců z Bavorska a zabránil královským městům v regionu v přidání se k odboji. Králi tak napomohl k vítězství nad českými stavy. Roku 1552 koupil hrad za 7000 tolarů Ludvík Tovar z Enzesfeldu. Po jeho smrti hrad nakonec připadl české komoře. Ve druhé polovině 16. století byl hrad s příslušenstvím postupně rozprodáván, až konečně roku 1616 Kašperk koupilo město Kašperské Hory.

Po roce 1616 hrad nikdo neudržoval. V průběhu třicetileté války se zde pouze údajně ukrývali obyvatelé regionu. Na konci třicetileté války bylo roku 1655 nařízeno zbourat všechny pevné hrady v království. Kašperk sice nebyl zbořen, ale do značné míry znehodnocen a poničen, jelikož si z něj obyvatelé brali cokoliv bylo potřeba. Hrad následně zhruba 200 let chátral. Teprve v druhé polovině 19. století se o něj začala veřejnost zajímat a několik vzdělanců o něm napsalo publikace nebo se jím v nich částečně zabývali (např. František Alexandr Heber, J. A. Gabriel nebo Engelbert Panni). Od té doby probíhají až doposud na hradě rekonstrukce. Nejintenzivněji pak od 70. let 20. století.

Půdorys hradu od Vojtěcha Krále z Dobré Vody publikovaný roku 1897

Půdorys celého komplexu se přizpůsobil místnímu terénu, tedy skalnímu výstupku, a proto mu tvarově odpovídá. Pouze jeho jádro má půdorys pravoúhlý – obdélníkový. Hrad je tak rovněž vizuálně rozdělen na dvě části – hradní komplex a vnější opevnění.

Vozová cesta, která se vine z nedaleké vesnice Kavrlík, končí u hlavní brány ve východní části vnějšího opevnění tvořeného parkánovou zdí. Vstup do něj byl chráněn padacím mostem, hlubokým vyzděným příkopem a baštou o kruhovém půdorysu. Dále pokračuje už jen stezka v parkánu mezi hradebními zdmi až k západní části hradu, kde se nachází vstupní brána, dříve chráněná stěžejkovým padacím mostem, po němž zůstaly ve zdi zachovány kapsy pro zdvihací trámy, a pod nímž se opět nacházel příkop. Hrad však nebyl chráněn pouze příkopy. Velkou výhodou byla také rozlehlá prostranství, kde se na útočníky daly shazovat kameny. Za touto bránou již nalezneme hradní komplex rozdělený do tří částí.

Prvním prostorem, do kterého se dostaneme, je velký čtyřhranný podlouhlý dvůr, bráněný baštou vtěsnanou mezi hradební zdi. Na tomto dvoře byla vybudována dvě sklepení, jedno pod baštou a druhé společně s cisternou na vodu a černou kuchyní hned naproti, tedy na východní straně, kde se zároveň nachází další menší příkop. Ten společně s hradební zdí odděloval druhé nádvoří, které bylo již o něco skromnější a přístupné padacím mostem. Později zde byla postavena malá budova sloužící jako kancelář a ubytování správce hradu. V její stěně lze pozorovat siluetu cimbuří bývalé hradební zdi. K tomuto nádvoří již přiléhá třetí část hradu – samotné jádro.

Interiér torza paláce

Jádro bylo složeno ze dvou čtyřhranných, 27 metrů vysokých strážních věží a hradního paláce. Mělo být hájené až do poslední chvíle, proto se do něj dalo vstoupit jediným vchodem, a to opět padacím mostem – tentokrát z ochozu na přilehlé hradební zdi. Hradní palác se nachází mezi věžemi a je s nimi spojený úzkou chodbou. Rozdělen byl do přízemí, dvou pater a podkroví. Přízemí sloužilo jako skladovací prostory. V prvním patře se rozprostíral velký sál vytápěný kamny, zdobený nástěnnými malbami a opatřený lavicemi v okenních výklencích (okna v celém hradu byla zasklená, což nebylo ještě v dané době samozřejmostí). Konaly se zde hostiny a držitel hradu tady přijímal významné hosty. Za velkým sálem byla roubená komora, která byla, jak název napovídá, obložena dřevem, aby bylo snazší v ní udržovat teplo, a vytápěna vlastními kamny. Údajně sloužila jako místnost pro dámy. Podkrovím vedla spojovací chodba mezi věžemi a bylo zastřešeno prejzovou střechou. Ve stěnách paláce lze pozorovat kapsy pro dřevěné trámy, které zde dřív tvořily stropní konstrukce, a siluetu bývalého krbu společně s krakorci, které ho podpíraly. Přilehlé věže jsou donjonového typu a mají pět pater, přičemž druhé a třetí patro sloužily jako komnaty. Ty byly rozděleny na vstupní předsíň a roubenou dřevěnou komoru s kamny – ložnici. Okenní výklenky byly opět opatřeny lavicemi. Ve zbylých patrech se nacházela například koupelna nebo kaple, ve které se dochovaly zbytky nástěnných maleb. Na vnější části věží se dochovaly krakorce, které nesly ochozy, arkýře prevétů, také na krakorcích, a na jedné z nich i část jehlanovité, cihlami zděné střechy.

• Písemné prameny k dějinám hradu Kašperk: (do počátku 17. století). Příprava vydání Tomáš Velička. Kašperské Hory: Hrad Kašperk, 2017. 294 s. ISBN 978-80-270-2976-1.
• GABRIEL, Josef Ambrož. Hrad Kašperk. Historicko-topografický nástin. Praha: Kat. Jeřábková, 1857.
• DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Kašperk, s. 250–252.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Prácheňsko. Svazek XI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 283 s. Kapitola Kašperk hrad, s. 163–174.

• Seznam hradů v Plzeňském kraji

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kašperk na Wikimedia Commons
• Hrad Kašperk v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Hrad Kašperk
• Kašperk na Hrady.cz
• ČT: Šumavou Karla IV.: Hrad Kašperk (2016)
• Pustý hrádek Archivováno 27. 6. 2018 na Wayback Machine