Julia Görgesová

Narodila se ve šlesvicko-holštýnském Bad Oldesloe do rodiny Klause a Inge Görgesových, kteří jsou zaměstnáni v pojišťovnictví.[2] Polosestra Maike pracuje v tomto odvětví také.[2] V letech 1995–2005 navštěvovala v rodném městě školy Klaus-Groth Schule a poté Theodor-Mommsen Schule.[3][4]

S tenisem začínala v místním oddílu v pěti letech.[2][4] Podle vlastních slov preferuje travnatý a tvrdý povrch a oblíbeným turnajem je Australian Open.[2]

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž hladce prohrála ve třetí dvouhře s Lindsay Davenportovou. Družstvo vypadlo poměrem 1:4. Ve Fed Cupu 2014 byla členkou týmu, který se po 22 letech probojoval do finále proti České republice. Za rozhodnutého nepříznivého stavu 0:3 na zápasy vyhrála s Lisickou čtyřhru a získala jediný bod Němek, které z Prahy odjely poraženy 1:3. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 6–7 ve dvouhře a 5–3 ve čtyřhře.[5]

Německo reprezentovala na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde v soutěži dvouhry na úvod překvapivě vyřadila světovou dvojku Agnieszku Radwańskou. Skončila ve třetím kole na raketě ruské turnajové čtrnáctky Marii Kirilenkové. Společně s Annou-Lenou Grönefeldovou vypadly ve druhém kole ženské čtyřhry s šestým nasazeným párem Rusek Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová.

V roce 2005 vstoupila na ženský okruh ITF. Danou sezónu na něm odehrála sedm turnajů, z toho v pěti případech vypadla již v úvodním kole. V roce 2006 vyhrála první události ITF ve Wahlstedtu a Bielefeldu. V sezóně 2007 přidala tituly z Antalye a Bukurešti a také debutovala v hlavní soutěži nejvyšší etáže ženského profesionálního tenisu WTA Tour. Semifinálové účasti jako kvalifikantka dosáhla ve stockholmském Nordea Nordic Light Open 2007.

Görgesová na US Open 2010

Premiérovou účastí v hlavní soutěži Grand Slamu se stal US Open 2007, kde podlehla v prvním kole Justine Heninové. Do první světové stovky žebříčku se probojovala poprvé v klasifikaci po skončení French Open 2008.

První výhru na grandslamu zaznamenala poté na trávě ve Wimbledonu 2008, kde po třech hodinách a čtyřiceti jedna minutách porazila dvacátou třetí nasazenou Slovinku Katarinu Srebotnikovou až poměrem 16–14 na gamy v rozhodující sadě.[2] Ve druhém kole však nestačila na Marinu Erakovicovou ve dvou sadách.

Debutovým turnajovým titulem ve dvouhře se stal Gastein Ladies 2010, na kterém v boji o titul zdolala Timeu Bacsinszkou. Následně se poprvé posunula do první padesátky žebříčku WTA.

Na japonském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2010 zaznamenala první vítězství nad bývalou světovou jedničkou, když v úvodní fázi turnaje přešla přes Dinaru Safinovou. Ve druhém kole porazila turnajovou čtyřku Samanthu Stosurovou, což pro ni znamenalo první výhru nad aktuální hráčkou z první světové desítky. Ve čtvrtfinále však skončila na raketě Američanky Coco Vandewegheové.

Druhý singlový titul přišel v dubnu 2011, současně se jednalo také o premiérový v kategorii WTA Premier Tournaments, když triumfovala na Porsche Tennis Grand Prix 2011, kde postupně přešla přes Stosurovou a také Azarenkovou, která utkání skrečovala. Ve finále pak dosáhla největší výhry dosavadní kariéry, když zdolala úřadující světovou jedničku Dánku Caroline Wozniackou ve dvou setech, aby se stala první Němkou, jež tento turnaj dokázala vyhrát od titulu Anke Huberové v roce 1994.

Za méně než čtrnáct dnů porazila Wozniackou podruhé po třech setech na antukovém Mutua Madrileña Madrid Open 2011, kde došla až do semifinále a skončila v něm na raketě Viktorie Azarenkové.[6]

Forhend ve Wimbledonu 2019

Po sérii šesti finálových proher vybojovala třetí kariérní trofej na moskevském Kremlin Cupu 2017, na němž postoupila po výhře nad Ruskou Nataljou Vichljancevovou do finále. V něm zdolala další ruskou hráčku Darju Kasatkinovou hladce po dvousetovém průběhu a po více než šesti letech si připsala singlový vavřín. Bodový zisk ji také poprvé v kariéře zajistil pozici německé jedničky, když o 18 bodů předstihla Angelique Kerberovou.[7] Neporazitelnost pak prodloužila na devět utkání při startu na závěrečném turnaji sezóny WTA Tour, WTA Elite Trophy 2017 v Ču-chaji. V azalkové skupině přehrála Kristinu Mladenovicovou i Magdalénu Rybárikovou, což znamenalo postup do semifinále. Mezi poslední čtveřicí hráček vyřadila Lotyšku Anastasiji Sevastovovou, aby na závěr zdolala i druhou nasazenou Američanku a nastupující světovou desítku Coco Vandewegheovou. V celém průběhu neztratila žádný set. Ve světové klasifikaci se posunula na nové kariérní maximum, když jí patřila 14. příčka.[8]

Na lednovém ASB Classic 2018 v Aucklandu vyhrála třetí turnaj v řadě při navýšení neporazitelnosti na 14 zápasů. Z pozice turnajové dvojky prošla do finále přes Tchajwanku Sie Su-wej. V závěrečném klání zdolala dánskou turnajovou jedničku a světovou trojku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu, čímž navázala na aucklandskou výhru proti stejné soupeřce z roku 2017. Aktivní poměr vzájemných utkání s Dánkou navýšila na 6–4. Pátý singlový titul na okruhu WTA Tour ji v následném vydání žebříčku WTA poprvé posunul na 12. místo.[9]

Postup do semifinále únorového St. Petersburg Ladies Trophy 2018, a nutná porážka Mladenovicové ve finále znamenaly, že se poprvé posunula do elitní světové desítky žebříčku WTA jako 125. hráčka od zavedení klasifikace v roce 1975. Na 10. místě vystřídala právě Mladenovicovou. Ve 29 letech a 95 dnech věku se stala čtvrtou nejstarší debutantkou za Vinciovou (33 let a 4 dny), Stöveovou (31 let a 100 dní) a Schiavoneovou (29 let a 349 dní). Do Top 10 pronikla jako osmá Němka po Hanikové, Bungeové, Kohdeové-Kilschové, Grafové, Huberové, Petkovicové a Kerberové. Německé reprezentantky tak měly v první desítce poprvé od září 1997, kdy v ní figurovaly Huberová s Grafovou, dvě zástupkyně. Kerberové patřila 9. příčka.[10] Šestou singlovou trofej si odvezla z říjnového BGL Luxembourg Open 2018 po finálové výhře nad 21letou švýcarskou kvalifikantkou Belindou Bencicovou po dvousetovém průběhu. Přesto v žebříčku ztratila body, za neobhajobu moskevského titulu 2017, a opustila elitní desítku pádem na 11. místo.[11]

Na ASB Classic 2019 prošla opět do finále, v němž zdolala 18letou kanadskou kvalifikantku Biancu Andreescuovou po třísetovém průběhu. V utkání otočila nepříznivý vývoj her 2–6 a 4–5. Poprvé tak dokázala obhájit triumf, čímž zároveň poprvé získala dvě trofeje z jediného turnaje WTA. Již mezi poslední osmičkou hráček přitom zachránila mečbol od další Kanaďanky Eugenie Bouchardové.[12] V osmifinále US Open 2019 podlehla Chorvatce Donně Vekićové, ačkoli měla mečbol. V utkání vytvořila 21 esy nový rekord ženské části US Open. Překonala tak obě sestry Williamsovy sdílející předchozí rekord 18 es na zápas.[13]