Julia Fischerová (houslistka)

Julia Fischerová se narodila v Mnichově německému otci a slovenské matce. Její rodiče se poznali v Praze. Matka, klavíristka Viera Fischer (rozená Krenková) pochází z Košic, otec, matematik Frank-Michael Fischer, ze Saska, tehdy Německé demokratické republiky. V roce 1972 odešli do Bavorska.

Na housle se začala učit před svými čtvrtými narozeninami, učila se Suzukiho metodou, první lekce houslí absolvovala u Helge Thelena. Jen o několik měsíců později začala s výukou hry na klavír, její první učitelkou byla její matka.

V osmi letech začala studovat na Leopold-Mozart-Zentrum v Augsburgu pod vedením Lydie Dubrovskaje. V devíti letech byla přijata na Musikhochschule München, kde studovala pod vedením Any Chumachencové. Ve studiu hry na klavír pokračovala u Ansgara Jankeho.

V roce 1995 obsadila 1. místo na mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina.

Prvním velkým dirigentem, se kterým vystoupila jako sólistka, byl Lorin Maazel v roce 1997, když působil v Symfonickém orchestru Bavorského rozhlasu. V roce 2003 debutovala v Carnegie Hall. Pod vedením Lorina Maazela prvně vystoupila v roce 2003 s Newyorským filharmonickým orchestrem, debutovala Sibeliovým houslovým koncertem. V roce 2004 podnikla své první velké turné s Akademií sv. Martina v polích.

Od října 2006 vyučovala na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Frankfurt am Main a stala se tak nejmladší vysokoškolskou profesorkou v Německu. Od října 2011 vyučuje na Hochschule für Musik und Theater München. V roce 2011 založila se svými přáteli Julia Fischer Quartet – Alexander Sitkovetsky (housle), Nils Mönkemeyer (viola), a Benjamin Nyffenegger (violoncello).

Julia Fischerová byla v roce 2006 rezidenční umělkyní Nizozemského filharmonického orchestru (Nederlands Philharmonisch Orkest), v roce 2007 festivalu Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, v sezóně 2009/2010 Tonhalle Orchester Zürich, v sezóně 2012/2013 rezidenční umělkyně Konzerthausu Berlin, 2013/2014 Drážďanské filharmonie, 69. ročníku Pražského jara v roce 2014, v sezóně 2014/2015 PRO ARTE Frankfurter Konzertdirektion, v sezóně 2016/2017 LuganoMusica, v sezóně 2017/2018 Vídeňských symfoniků, v sezóně 2020/2021 Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V sezóně 2021/2022 je rezidenční umělkyně Londýnského filharmonického orchestru.[1]

Kromě rodné němčiny hovoří plynně slovensky, anglicky a francouzsky.

Julia Fischer žije se svým manželem a dvěma dětmi v Gautingu u Mnichova.

• 1995: 1. místo na mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina
• 1996: vítězka Eurovision Song Contest mladých instrumentalistů v Lisabonu
• 1997: Prix d'Espoir
• 1997: Cena za nejlepší sólový výkon festivalu Festspiele Mecklenburg-Vorpommern
• 2000: Cena rádia Deutschlandfunk
• 2005: ECHO Klassik Award za její první CD Ruské houslové koncerty
• 2005: Beethovenův prsten
• 2006: BBC Music Magazine Award 2006 za nejlepší nahrávku sólových sonát a partit za CD od Johanna Sebastiana Bacha
• 2007: The Classic FM Gramophone Awards – Umělec roku
• 2007: ECHO Klassik Award – Instrumentalista roku – za nahrávku Čajkovského houslového koncertu, op. 35[2]
• 2009: MIDEM Classical Award – Instrumentalista roku 2008
• 2015: medaile Nadace Bohuslava Martinů[3]
• 2016: Spolkový záslužný kříž[4]
• 2021: bavorský Maxmiliánův řád pro vědu a umění[5]

Od května roku 2004 hraje Julia Fischer na housle Giovanni Battista Guadagnini, 1742. Od roku 2012 vlastní housle Philipp Augustin, 2011 a od roku 2018 housle Philipp Augustin, 2018, na které hraje na svých vystoupeních pod širým nebem a na vystoupeních, kam je složité převést housle Guadagnini, 1742.[6][7][8] Dříve hrála na housle Booth – Antonio Stradivari, 1716 – zapůjčené od Nippon Music Foundation (Japonské hudební nadace). Používá smyčce Benoît Rolland, ale též používá model Heifetz Tourte od vídeňského smyčcaře Thomase Gerbetha pro rané klasické skladby.[9]

V srpnu roku 2010 Julia Fischer v rozhovoru uvedla:[10] „Hraji na celé housle (4/4) již od svých deseti let. Kvalita mých nástrojů se s časem zlepšovala: Ventapane, Gagliano, a poté Testore, až po Guarneri del Gesù v roce 1998. Nicméně, jsem nebyla spokojená s těmito houslemi a vyměnila jsem je za housle Stradivari z roku 1716 — Booth, vlastněné Japonskou hudební nadací — na které jsem hrála po čtyři roky, a se kterými jsem byla také velmi spokojena. Nicméně, jsem vždy chtěla mít svůj vlastní nástroj. A tak jsem před šesti lety, v Londýně, zakoupila, na radu koncertního mistra Akademie sv. Martina v polích, který je jedním z mých nejlepších přátel, housle Guadagnini, 1742.“

Na natáčení hudebních CD spolupracovala mj. s dirigentem Jakovem Kreizbergem. Část svých hudebních interpretací zpřístupňuje na webových stránkách svého JF CLUBu.

V roce 2017 debutovala na vinylových LP deskách s oceňovanými nahrávkami Bachových Sonát a partit pro sólové housle z roku 2005 (PTC 5186666).[11] Na vinylových LP deskách dále vyšly v roce 2017 oceňované nahrávky z roku 2006 Čajkovského skladeb (PTC 5186728) a v roce 2018 oceňované nahrávky z roku 2004 Russian Violin Concertos (Ruské houslové koncerty, PTC 5186728).[12][13]

V srpnu roku 2021 vyšly na vinylových LP deskách nahrávky virtuózních sonát Eugèna Ysaÿeho, které byly původně exkluzivně nahrány pro její JF CLUB. Limitovaná edice byla vydána v Hänssler Classic.[14]