Johan Halvorsen

Byl již od útlého věku vynikajícím houslistou. V roce 1882 debutoval jako houslista v Drammenu.[1] Své hudební vzdělání získal v Kristianii (nyní Oslo) a Stockholmu (u Johana Lindberga a Conrada Nordquista). Nejprve byl koncertním mistrem v Bergenu, poté nastoupil do Lipského Gewandhaus Orchestra. Následně se stal koncertním mistrem v Aberdeenu, poté profesorem hudby v Helsinkách a nakonec se stal opět studentem v Petrohradě, Lipsku (u Adolfa Brodského), Berlíně (u Adolfa Beckera) a Lutychu (u Césara Thomsona). Po návratu do Norska v roce 1893 působil jako dirigent divadelního orchestru v Den Nationale Scene v Bergenu a u bergenských filharmoniků. V roce 1885 se stal koncertním mistrem Bergenské filharmonie a v roce 1893 jejím hlavním dirigentem. V roce 1899 byl jmenován dirigentem orchestru v nově otevřeném Národním divadle v Kristianii, tuto funkci zastával 30 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1929. Během svého působení v divadle uvedl řadu oper a dirigoval přes 200 symfonických koncertů. Zde také napsal scénickou hudbu pro více než 30 divadelních her, zhusta Shakespearových. Po opuštění Národního divadla se soustředil na komponování, dokončil tři své symfonie i své Norské rapsodie.[2]

Na začátku roku 2016 knihovníci Torontské univerzity oznámili, že našli rukopisnou partituru jeho houslového koncertu (op. 28), který byl v roce 1909 proveden pouze třikrát a byl považován za ztracený. Kus se tak dočkal čtvrtého uvedení o 107 let později, ve Stavangerském koncertním sále, houslistou Henningem Kraggerudem a Norským komorním orchestrem s Bjartem Engesetem jako dirigentem.[1]

Norský muzikolog Martin Anderson o jeho hudbě napsal: "Ačkoli občas působí bombasticky až kýčovitě, má základní důstojnost, která ji chrání".[2]