Judita Čeřovská

Dětství prožila v Mostě a jelikož pocházela ze smíšené rodiny, ovládala plynule jak češtinu, tak němčinu.[1] Školní docházku zahájila v české škole, po záboru Sudet Němci zůstala Judita s babičkou v Mostě, neboť rodiče se odstěhovali do Řevnic u Prahy. Chodila do německé školy a od dvanácti let se učila hrát na klavír. Juditini rodiče byli v roce 1942 zatčeni, protože je někdo udal, že poslouchají zahraniční rozhlas (rádio Londýn). Rodiče pak strávili v nacistickém vězení několik měsíců, nakonec je propustili. Od roku 1944 Judita žila s rodiči v Řevnicích. Zde chodila do české měšťanské školy. Její matku, snad proto, že byla Němka, zatkli ještě jednou krátce po válce. Dvoje vězení na ní mělo výrazně negativní dopad a zemřela velmi záhy. Juditu pak vychovával hlavně otec (babička se odstěhovala do západního Německa).[1]

Po válce vystudovala obchodní akademii v Berouně, během studií a po nich často zpívala s různými studentskými kapelami. Nastoupila do podniku zahraničního obchodu, kde roku 1951 účetnickou chybou způsobila značnou finanční ztrátu, za kterou byla souzena a během soudu podepsala spolupráci s StB, která trvala do roku 1966. V letech 1953 – 1974 byla provdaná za právníka Vladimíra Čeřovského. Svoji poloprofesionální pěveckou dráhu začala až ve 27 letech, kdy už byla matkou dvou dětí. Tehdy se umístila jako 2. v soutěži Hledáme mladé talenty a ihned na to začala zpívat v pražském music hallu Alhambra.

V roce 1959 utrpěla velmi vážné zranění při autonehodě, z níž se zotavovala dva roky, následky si ale nesla až do konce života.[1] Při této nehodě byl zraněn i zpěvák a herec Josef Zíma. V tuzemsku nazpívala počátkem 60. let několik velmi známých a populárních hitů. Protože ale nebyla plně „profesionalizovaná“, nikdy naplno nespolupracovala s velkým tanečním orchestrem či renomovaným hudebním autorem, nakonec způsobilo, že se doma nestala opravdovou hvězdou popmusic. Často spolupracovala s českou textařkou Jiřinou Fikejzovou. Velkou dávku úspěchu způsoboval také její obrovský osobní šarm, přirozená noblesa, jakož i velká důslednost spojená s důkladností, s jakou přistupovala ke každé práci. Byla považována za velmi atraktivní a neobyčejně půvabnou ženu s velice podmanivým hlasem.[1] Stala se mnohem populárnější v německy mluvících zemích než doma v Čechách, v bývalé Spolkové republice Německo pravidelně vystupovala na koncertech a měla i své stálé televizní pořady. Úspěšně vystupovala nejen v Německu, ale po celé Evropě, dokonce i v bývalém Sovětském svazu. Spolu s Karlem Gottem, Hanou Hegerovou a Josefem Lauferem zpívala i na světové výstavě EXPO ’67 v kanadském Montrealu v pořadu Pop stars of Prague. Zde ji viděli někteří američtí hudební manažeři, kteří jí nabízeli zajímavé angažmá v zámoří. Všechny nabídky odejít do zámoří (a to zejména z rodinných důvodů) odmítla. Od roku 1989 vystupovala se skupinou Pavel Smetáček & Traditional Jazz studio, se kterým zpívala šansony, swingové a jazzové evergreeny. Byla také dlouholetou životní partnerkou Pavlova bratra Ivana Smetáčka.[1] V 90. letech se často objevovala i v České televizi a kromě toho tehdy vyšlo hned několik hitových výběrů s hudbou 60. let na CD.

Místo posledního odpočinku na pražských Olšanech

Zemřela ve věku 72 let v Praze, pochována je na Olšanských hřbitovech. Dnes je považována ze jednu z velkých pěveckých legend československé populární hudby 20. století.[2]

výběr

• 1957 – 2. místo na soutěži Hledáme nové talenty [2][3]
• 1963 – Cena kritiky, písňový festival Sopoty, Polsko
• 1965 – 2. místo na III.Festival international de Rennes 1965, Francie
• 1965 – Velká cena za interpretaci na III. Festival international de Rennes 1965, Francie
• 1970 – Zlatý lev lipského veletrhu, Leipzig (NDR)
• 1976 – Mimořádná Zlatá bratislavská lyra za přínos populární hudbě, písňový festival Bratislava (ČSSR)
• 1999 – Zlatá platina, Praha (ČR)

výběr

• Akropolis Adieu
• Malý vůz
• Co dál
• Dominiku
• Řekni, kde ty kytky jsou
• Sám pod svou hvězdou
• Můj ideál
• Dream (Sen) [anglicky]
• Zas jako dřív
• Srdce plné hudby
• Orion
• Mé oči říkají
• Každý jednou velkou lásku potká
• Dlouhá bílá noc
• Pozdrav od dobré známé
• Až skončí můj song
• Que sera

diskografie není úplná

• Dívka jménem Pygmalion – Milan Martin/Je po dešti – Judita Čeřovská – Supraphon, SP
• Dominiku – Judita Čeřovská/Pražská neděle – Karel Duba – Supraphon, SP
• Dívka, jež prodává růže – Milan Chladil, Já vím – Rudolf Cortés/Buď pořád se mnou – Jiří Popper, Měsíčná řeka – Čeřovská Judita – Supraphon, SP
• 1965 Zas jako dřív – Judita Čeřovská/Karel Kopecký – Supraphon, SP
• 1966 Santa Lucia – Karel Gott/Dlouhá bílá noc – Judita Čeřovská – Supraphon, SP
• 1966 Pozdrav od dobré známé/To se mi nezdá – Supraphon, SP
• 1966 Ačkoli – Yvetta Simonová a Milan Chladil/Polibek visí na vlásku – Judita Čeřovská – Supraphon, SP
• 1967 Muž a žena – Judita Čeřovská/Růže kvetou dál – Helena Vondráčková – Supraphon, SP
• 1983 Akropolis, adieu – Supraphon 1113 3229 H, LP
• 1987 Máš dvě lásky/Cesta jde dál – Supraphon, SP
• 1995 20× Judita Čeřovská – Akropolis Adieu – Bonton, CD
• 1998 Malý vůz – Sony Music Bonton
• 2000 Je po dešti – Saturn
• 2000 Judita Čeřovská – Music Multimedia (Areca Multimedia) – (Edice – Portréty českých hvězd)
• 2003 The shadow of your smile – Stín tvého úsměvu – FR centrum – (písně z 1957–1969)
• 2004 Lady Song – Největší hity – Supraphon (ve spolupráci s Českým rozhlasem)

• Zlato české populární hudby 1 – Supraphon, CD – 01. Dominiku/07. Malý vůz – Judita Čeřovská
• 1960 Milan Chladil – Snění, to pro mě není / Judita Čeřovská – Slib že sejdem se /druhá strana: Pavlína Filipovská – Nej, nej, nej… / Josef Zíma – Kytička fialek – Supraphon, SP
• 1999 Písničky z filmu Pelíšky – Sony Music/Bonton – 16. Je po dešti
• 1999 Hity 1964 vol. 2 – Sony Music/Bonton – Malý vůz
• 2000 Mamince – Supraphon – 21. Růžová krinolína
• 2002 Romantické hity – Czech Press Group – Řekni, kde ty kytky jsou
• 2006 Made in Francie – Supraphon – Dominiku/Malý vůz
• 2007 Lásko voníš deštěm – Universal Music – 18. Je po dešti

Viz článek seznam písní Judity Čeřovské.