Josef Mikuláš Boleslavský

Byl přijat na gymnázium v Praze, ale studia musel předčasně ukončit z finančních[2] nebo zdravotních[3] důvodů. Roku 1843 nastoupil jako učeň do tiskárny J. Pospíšila. V roce 1848 pracoval jako sazeč pro Havlíčkovy Národní noviny; po porážce revoluce byl uvězněn, ale brzy propuštěn.[3] Později získal místo jako faktor (ředitel)[4] v tiskárně Kateřiny Jeřábkové.[3] Roku 1862 nastoupil na stejnou pozici v nakladatelství I. L. Kobra, kde se podílel na vydání Riegrova Slovníku naučného a dalších publikací.[3] Když roku 1866 majitel podniku zemřel, založil Mikuláš s karlínským knihkupcem Knappem vlastní tiskárnu. Společně podnikali do roku 1880, poté se Mikuláš osamostatnil.[2] Celým majetkem se zaručil za závazky Nového českého divadla[3] (dočasná letní scéna, provozovaná roku 1883 po uzavření Prozatímního a před otevřením Národního divadla)[5] a v důsledku toho jeho podnik (Jos. Mikuláš a spol.) vstoupil v květnu 1883 do likvidace.[6] Mikuláš přišel o všechno, včetně domu, a po vypořádání věřitelů mu zbylo jen 40 krejcarů.[3]

Nezbylo mu než začít opět od začátku. V červnu nastoupil jako faktor do tiskárny Františka Šimáčka, odkud přešel do závodu Beaufortova.[2] V roce 1885 se přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde se stal redaktorem časopisu Ohlas od Nežárky.[7] Po šesti letech pak převzal Kittlovu tiskárnu v Moravské Ostravě. Vydával tam také časopis Práce.[2]

Aktivně podporoval ochotnické divadlo. Hrál v Kajetánském domě na Malé Straně i na venkově. V letech 1861-63 sestavil dvoudílný sborník Divadelní ochotník s řadou her a pod stejným názvem později vydával divadelní almanach ve vlastním nakladatelství.[2] Deset let byl ředitelem Besedního divadla v Karlíně a na jeho výzvu se asi osm set amatérských herců zúčastnilo položení základního kamene Národního divadla.[3]

Roku 1863 redigoval časopis Veleslavín, věnovaný otázkám knihtisku.[8] V listopadu 1865 spoluzakládal Typografickou besedu, svépomocný spolek typografů a písmolijců[9] a stal se jejím prvním předsedou.[10]

Byl také nadšeným včelařem. Roku 1867 založil odborný časopis České včelařství a 17 let byl jeho redaktorem. Jeho spolupracovníci pak založili Zemský ústřední spolek včelařský pro Království české a Mikuláše zvolili jednatelem tohoto sdružení. Roku 1879 zorganizoval sjezd rakouských včelařů v Praze s mezinárodní výstavou. Veškeré aktivity v této oblasti ukončil po finančním krachu v roce 1883.[11]

Zemřel roku 1892 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.