Josef Hubáček (novinář)

Pocházel z rodiny berního úředníka v Chotěboři. Mládí strávil ve Štětí a Jablonci, vystudoval gymnázium v Jičíně a Hradci Králové, poté sloužil jako poručík husarského pluku a pracoval jako novinář.[1] V 70. letech uveřejnil řadu povídek a básní v časopisech Světozor, Humoristické listy a Paleček.[2] Známé byly zejména jeho satirické verše, podepsané pseudonymem Emanuel Pyšišvor, v nichž reagoval na aktuální události. Stal se také redaktorem klerikálního časopisu Čech a chrudimského Českého východu.[1][2] Roku 1880 ukončil studium práv na pražské univerzitě.[2]

V Praze vedl časopis Politika, z něhož později vznikl deník Národní politika.[2] Roku 1885 převzal časopis Pokrok,[2] který v březnu 1886 přejmenoval na Hlas národa[3] a do konce života jej vedl.[2]

Jako novinář se účastnil politických bojů. Když například v prosinci 1885 v obecních volbách na Starém Městě pražském poprvé uspěl jeden německý kandidát, uveřejnil Hubáček na stránkách Národní politiky ostrý článek (Catilina vykonal své dílo), podpořený dopisy čtenářů, v němž obvinil Jana Podlipného a Františka Ladislava Chleboráda z rozbíjení jednoty národa. Oba kritizovaní pak podali na autora trestní oznámení pro urážku na cti, před soudním projednáním ji ale odvolali.[4][5] Pro srovnání, zcela opačný názor na volební výsledky měl deník Národní listy, podle nějž Češi drtivě zvítězili (zvolený Němec byl v menšině — jeho výhra nezměnila slovanský charakter Prahy), soutěž dvou českých stran zvýšila volební účast Čechů (čímž zabránila potenciálně mnohem většímu německému vítězství) a nespokojená strana (kandidovala jako Jednota) jen prosazovala vlastní omezené zájmy na úkor veřejného prospěchu.[6]

Jak v Národní politice, tak i v Hlasu národa prosazoval vyhraněné konzervativní názory, které ve společnosti ztrácely podporu. Když staročeši prohráli boj o punktace (1890) a strana bojovala o udržení na politické scéně, založil Hubáček na jejich podporu obrázkový deník pro nižší vrstvy – Ilustrovaný kurýr. List měl úspěch, bohužel ale za cenu nižší úrovně žurnalistiky a na úkor hodnotnějšího Hlasu národa. Ten se snažil ke konci života zachránit změnami (například rozšířením hospodářské části).[2]

Politický boj, v němž prohrával, a s tím spojené ztrátové hospodaření novin podlomily jeho zdraví.[2] Zemřel po krátké nemoci na zástavu srdeční činnosti provázenou astmatickými záchvaty. V posledních dnech ho ošetřoval profesor František Michl.[7] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově[8].

Hubáček patřil k významným novinářům své doby. Své názory, stále více osamocené, prosazoval poctivě z hlubokého přesvědčení. Jeho pevný charakter oceňovali i názoroví a političtí odpůrci.[1] Patřil k přátelům Františka Ladislava Riegra. Pochvalně jej vzpomněla i Národní politika v roce 1925, u příležitosti 25. výročí jeho úmrtí.[9]

Karikatura Orfea v Humoristických listech u básní Em. Pyšišvora

Vedle novinářských článků byl Hubáček známý svými satirickými básněmi, podepsanými pod pseudonymem Emanuel Pyšišvor. Byly otiskovány v Humoristických listech od 70. let a později zařazovány do výborů. Knižně vydal:

• Truchlozpěvy, rady a nápady (několik svazků a vydání počínaje rokem 1875; prozatím naposledy vyšly roku 2007 pod redakcí Ivana Wernische)
• Kterak sobě jedna panna namlouvala hastrmana (nedatováno)
• Sylvestr při měsíčku (nedatováno, zřejmě posmrtně 1913)

• Autor Josef Hubáček ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hubáček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hubáček (novinář)