Josef Holý (politik)

Josef Holý v mládí

Narodil se v rodině pololáníka Josefa Holého a Kateřiny Holé-Šimáčkové. Studoval na gymnáziu v Jičíně, kde maturoval roku 1895. Od roku 1900 učil na průmyslové škole v Plzni, pak absolvoval osm semestrů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Působil jako básník a dramatik. Žánrově se zaměřoval na skeptickou intimní lyriku a společensky kritickou tvorbu. V roce 1906 byl přeložen z působiště učitele na dívčím lyceu Vesny v Brně kvůli disciplinárnímu řízení, které proti němu bylo vedeno pro báseň Svatba ze sbírky Adamovské lesy. Přešel na školu ve Velkém Meziříčí, pak opět působil v Brně.

Byl členem Moravského kola spisovatelů, jemuž v letech 1923–1925 předsedal. Vydal básnické sbírky Památník a Skokády (1897) a Padavky (1897). Bývají srovnávány s Petrem Bezručem, třebaže Holý označil Bezruče za svého epigona. V roce 1905 mu vyšla sbírka milostné poezie Panenčiny knížky, předtím roku 1903 sbírka Satyry a téhož roku i Elegie. V roce 1908 publikoval sbírku sociálních balad Mračna. Zabýval se i divadelními dramatizacemi. Je autorem veršované skladby Vašíček Nejlů, která měla divadelní premiéru v říjnu 1928 v brněnské Redutě. Publikoval povídky, fejetony a kratší studie či polemiky v denním tisku. Nejvýraznější polemiku vyvolal básní Svatba, kterou napadl spisovatelku Růženu Svobodovou.[3]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát nabyl ale až dodatečně roku 1923 jako náhradník poté, co zemřel senátor Alois Konečný.[5] Povoláním byl profesorem a spisovatelem v Brně.[6]

Krátce před parlamentními volbami v roce 1925 opustil národně socialistickou stranu a přešel k Československé straně lidové.[4]

Zemřel v únoru 1928 po delší nemoci.[4]