Josef Hamšík
Plukovník Josef Hamšík (7. března 1895 Zádveřice – 8. dubna 1943 Berlín) byl československý armádní letec a odbojář z období druhé světové války.
| Josef Hamšík | |
|---|---|
| Narození | 7. března 1895 Zádveřice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. dubna 1943 Věznice Plötzensee .svg.png.webp){kind=small} Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
| Národnost | česká |
| Povolání | vojenský pilot |
| Choť | Eliška Hartmanová |
| Příbuzní | bratři Timoteus Hamšík a Jan Hamšík |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Mládí a první světová válka
Josef Hamšík se narodil 7. března 1895 v Zádveřicích v dnešním zlínském okrese. Absolvoval obecnou školu ve Vizovicích a poté na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde i v roce 1914 odmaturoval. Krátce působil v učitelské funkci, v únoru 1915 narukoval do c. k. armády. Ještě v témže roce absolvoval důstojnickou školu a stal se velitelem čety u pěšího pluku na ruské frontě. V roce 1917 prodělal krátké intermezzo na frontě italské, vrátil se ale zpět. Po několika žádostech o přidělení k leteckému výcviku nastoupil v květnu 1918 do kurzu pro letecké pozorovatele ve Vídni, po jehož ukončení byl přidělen na piavské bojiště.
Mezi světovými válkami
Do Československa se Josef Hamšík vrátil 8. listopadu 1918 a již po dvou dnech se hlásil u vojenského letectva. Umístěn byl nakrátko v Brně a poté u 1. letecké setniny v Uherském Hradišti. I když měla jednotka pouze dva letuschopné stroje podporovala zajišťování hranic na jižním Slovensku a poté se na začátku roku 1919 zúčastnila v prostoru Opavy konfliktu s Polskem. V roce 1919 se jako člen jednotky Bre 590 účastnil bojů s Maďary a v jejím rámci několika bombardovacích akcí mmj. s pilotem Josephem Pouliquenem budoucím velitelem eskadry Normandie. V roce 1920 prodělal pilotní výcvik a v roce 1923 kurzy stíhacího pilota a létání v noci. Od dubna 1924 velel Letce 32 ve Kbelích, od listopadu téhož roku již v hodnosti kapitána náhradní letce Leteckého pluku 1 tamtéž. 20. září 1925 se stal vítězem závodu o cenu prezidenta republiky v kategorii lehkých letadel a poté prováděl dálkové propagační lety po Evropě a ustanovil několik leteckých rekordů. V roce 1927 se stal velitelem Pilotní školy stíhací v Chebu, kde se o rok později stal i předsedou pobočky Masarykovy letecké ligy a v roce 1932 velitelem stíhací perutě. V této funkci již v hodnosti podplukovníka pokračoval od roku 1934 v Praze a to až do rozpuštění armády po německé okupaci.
Druhá světová válka
Po německé okupaci byl Josef Hamšík činný ve Svazu letců republiky Československé, která organizovala odchody letců do zahraničí. K tomu provozoval zpravodajskou činnost napojenou na Obranu národa a skupinu Miloše Otty Bondyho. 13. února 1940 se s bratrem Janem pokusil opustit Protektorát Čechy a Morava, ale neuspěl a stáhl se do ilegality. V noci z 19. na 20. března byl při návštěvě rodiny zatčen Gestapem a poté vyslýchán a vězněn na Pankráci, Drážďanech a Gollnově. Byl odsouzen k trestu smrti a 8. dubna 1943 v Berlíně popraven. 28. ledna 1946 byl za své zásluhy in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
Rodina
Rodina Josefa Hamšíka měla slovenské kořeny. V roce 1929 se oženil s Eliškou Hartmanovou, která byla rovněž pilotkou. Jeho mladší bratr Timoteus Hamšík se také stal vojenským pilotem, v roce 1939 opustil republiku a 14. května 1940 padl jako stíhač v bojích u Sedanu[1]. Bratr Jan Hamšík byl vězněn v koncentračních táborech, ale válku přežil.
