Josef Esch

Josef Esch (1784 Bonn1. června 1854[2][pozn. 1] Brno) byl německý architekt, stavitel a urbanista v c. k. zemském stavebním oddělení,[1] vrchní stavební ředitel u místodržiteltví v Brně.[4]

Josef Esch
Rodné jménoJosef
Narození1784
Bonn
Německé království Německé království
Úmrtí1. června 1854[pozn. 1] (ve věku 69–70 let)
Rakouské císařství Rakouské císařství
Brno
Vzdělánívysokoškolské
Alma materuniverzita v Bonnu[1]
Povoláníarchitekt, stavitel, urbanista
DětiMathilde Esch (dcera, malířka)
Významná dílaVřídelní lázně v Karlových Varech
Oceněnípochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v roce 1784 v Bonnu, kde vystudoval filosofii[1], fyziku[2], matematiku a architekturu. Ve studiích pak pokračoval v Mergentheimu, Řezně a Vídni. Ve Vídni pracoval u dvorního architekta Charlese de Moreau, původem Francouze, a byl pověřen zařízením apartmánů císařovny. V letech 1807–1809 působil na sedmi českých panstvích knížete Františka Dietrichsteina. V roce 1811 byl přijat za kresliče k Zemskému stavebnímu ředitelství v Praze. V roce 1813 působil jako krajský inženýr v Klatovech, později byl na vlastní žádost přeložen do Jičína. Když se stal roku 1825 krajským inženýrem tehdejšího kouřimského a berounského kraje, přešel do Prahy. V roce 1828 byl jmenován inženýrem u pražského Zemského stavebního ředitelství a obdržel pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních. Roku 1829 neúspěšně žádal o místo vrchního stavebního ředitele na Moravě a v roce 1930 požádal o stejné místo v Ilýrii a ve Slezsku. V roce 1833 se ucházel o místo adjunkta na c. k. stavebním ředitelství, které pak údajně vykonával pouze provizorně. V letech 1830–1831 snad pracoval pro hraběte Karla Chotka.[1][2]

V roce 1835 byl jmenován stavebním ředitelem v Brně a roku 1836 vrchním zemským stavebním ředitelem tamtéž (o místo žádal již v roce 1829). Od roku 1850 vykonával funkci vrchního stavebního inspektora na Moravě. V Brně působil až do své smrti, především jako urbanista poučený klasickými a klasicizujícími urbanistickými zásadami. Prosazoval spojení účelnosti pevnostního území s historizující reprezentativností.[2]

Dcera Mathilde[pozn. 2] byla malířkou, věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě.[1]

Dílo

Výběr z díla:[1][2]

Karlovy Vary

Františkovy Lázně

  • návrh na kolonádu Solného a Lučního pramene, 1826
  • pavilon nad Františkovým pramenem, 1831

Mariánské Lázně

  • Lázeňský dům, 1827

Praha

Brno

  • úpravy předpolí bran, hradeb i pevnostních příkopů a hradebních valů a koliště na promenádní aleji mezi Ferdinandovou a Novou branou, 1836–1838
  • návrh na urbanistické řešení mezi Ferdinandovou branou a Františkovem, 1837
  • přestavba Špilberku na věznici, 1842
  • regulační plán urbanizace pevnostního území na úpatí Špilberku mezi Františkovem a kostelem sv. Tomáše, 1845
  • návrh na Veselou bránu, 1845
  • návrh na Brněnskou a Švábskou bránu, 1845
  • plán na rozšíření vnitřního města, 1845
  • spolupráce na regulačním plánu nádraží, 1846–1849

Různé

  • vedl stavbu vyslanectví a divadla v Řezně / za inženýra Riricoyena

Ocenění

  • Pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních, po roce 1828 (jako inženýr u pražského Zemského stavebního ředitelství).[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Publikovaná data úmrtí Josefa Esche nejsou ve shodě. Podle zdroje v on-line databázi budov a architektů ArchINFORM je datum úmrtí 1. ledna 1854.[3] Jiné datum, 1. června 1832,[1] uvádí Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Třetí rozdílné datum, 1. června 1854,[2] je uvedeno v Biografickém slovníku Historického ústavu Akademie věd České republiky.
  2. Mathilde Esch (18. ledna 1815, Klatovy – 2. května 1904, Mnichov, Německo) studovala malířství u J. Führicha na AVU v Praze, F. Waldmüllera ve Vídni a M. Müllera v Mnichově. Věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě. Po otcově smrti se z Brna odstěhovala do Vídně.[1][2]

Reference

  1. KOL. AUTORŮ. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: ACADEMIA, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Esch, Josef, s. 159–160.
  2. KUDĚLKOVÁ, Lenka. Biografický slovník českých zemí – ESCH Josef 1784 – 1. 6. 1854 [online]. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 2013 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online.
  3. Josef Esch, Architekt [online]. ArchINFORM, rev. 2021-09-22 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (němčina)
  4. Esch, Joseph, 1784–1854 [online]. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
  5. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – pavilon Tereziina pramene [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.

Literatura

  • Kol. autorů. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. [s.l.]: ACADEMIA, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Esch, Josef, s. 159–160.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.