Josef Esch

Narodil se v roce 1784 v Bonnu, kde vystudoval filosofii[1], fyziku[2], matematiku a architekturu. Ve studiích pak pokračoval v Mergentheimu, Řezně a Vídni. Ve Vídni pracoval u dvorního architekta Charlese de Moreau, původem Francouze, a byl pověřen zařízením apartmánů císařovny. V letech 1807–1809 působil na sedmi českých panstvích knížete Františka Dietrichsteina. V roce 1811 byl přijat za kresliče k Zemskému stavebnímu ředitelství v Praze. V roce 1813 působil jako krajský inženýr v Klatovech, později byl na vlastní žádost přeložen do Jičína. Když se stal roku 1825 krajským inženýrem tehdejšího kouřimského a berounského kraje, přešel do Prahy. V roce 1828 byl jmenován inženýrem u pražského Zemského stavebního ředitelství a obdržel pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních. Roku 1829 neúspěšně žádal o místo vrchního stavebního ředitele na Moravě a v roce 1930 požádal o stejné místo v Ilýrii a ve Slezsku. V roce 1833 se ucházel o místo adjunkta na c. k. stavebním ředitelství, které pak údajně vykonával pouze provizorně. V letech 1830–1831 snad pracoval pro hraběte Karla Chotka.[1][2]

V roce 1835 byl jmenován stavebním ředitelem v Brně a roku 1836 vrchním zemským stavebním ředitelem tamtéž (o místo žádal již v roce 1829). Od roku 1850 vykonával funkci vrchního stavebního inspektora na Moravě. V Brně působil až do své smrti, především jako urbanista poučený klasickými a klasicizujícími urbanistickými zásadami. Prosazoval spojení účelnosti pevnostního území s historizující reprezentativností.[2]

Dcera Mathilde[pozn. 2] byla malířkou, věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě.[1]

Výběr z díla:[1][2]

Karlovy Vary

• úprava lázní, 1823–1831
• Vřídelní kolonáda s budovou Vřídelních lázní, 1825–1831
• výstavba nového pavilonu Tereziina pramene ve formě pseudoklasicistního kruhového glorietu (na místě starého romantického pavilonu), 1829–1830[5]
• urbanistický plán rozvoje lázní, 1829–1831

Františkovy Lázně

• návrh na kolonádu Solného a Lučního pramene, 1826
• pavilon nad Františkovým pramenem, 1831

Mariánské Lázně

• Lázeňský dům, 1827

Praha

• architektonické řešení nové Koňské brány na Václavském náměstí, 1828
• přestavba části Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí, 1829 (s J. Schöblem)
• alternativní řešení projektu Staroměstské radnice, 1834

Brno

• úpravy předpolí bran, hradeb i pevnostních příkopů a hradebních valů a koliště na promenádní aleji mezi Ferdinandovou a Novou branou, 1836–1838
• návrh na urbanistické řešení mezi Ferdinandovou branou a Františkovem, 1837
• přestavba Špilberku na věznici, 1842
• regulační plán urbanizace pevnostního území na úpatí Špilberku mezi Františkovem a kostelem sv. Tomáše, 1845
• návrh na Veselou bránu, 1845
• návrh na Brněnskou a Švábskou bránu, 1845
• plán na rozšíření vnitřního města, 1845
• spolupráce na regulačním plánu nádraží, 1846–1849

Různé

• vedl stavbu vyslanectví a divadla v Řezně / za inženýra Riricoyena

• Pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních, po roce 1828 (jako inženýr u pražského Zemského stavebního ředitelství).[2]