Josef Řehulka

Narodil se 16. října 1915 ve Smolkově, dnes části Háje ve Slezsku, do rodiny železničního zřízence. V rodné obci vychodil obecnou školu, poté studoval v nedaleké Opavě Státní reálné gymnázium a nakonec Vyšší hospodářskou školu, kterou ukončil maturitou. Později absolvoval také první ročník abiturientského kurzu při Obchodní akademii v Českých Budějovicích.[1]

V roce 1937 nastoupil vojenskou službu a po vyřazení z Vojenské akademie v Hranicích sloužil v hodnosti poručíka u Pěšího pluku 37 v Levoči coby velitel čety. Po rozbití a okupaci Československa v březnu 1939 byl nucen nejprve opustit Slovensko a následně také řady likvidované československé armády. Krátce předával zpravodajské informace polskému konzulátu v Moravské Ostravě. V létě 1939 pak opustil ilegálně Protektorát a 13. srpna 1939 vstoupil v polských Malých Bronovicích u Krakova do československé vojenské skupiny pod vedením pplk. Ludvíka Svobody.[1]

Po porážce Polska byl od 17. září 1939 do května 1941 internován v Suzdalu na území SSSR. V letech 1941–1943 se jako příslušník Československého pěšího praporu 11 - Východního pplk. Karla Klapálka zúčastnil bojů v Sýrii a obrany přístavu Tobruk, kde utrpěl zranění. V roce 1943 se již jako kapitán vrátil v čele skupiny důstojníků do SSSR s cílem posílit velitelský kádr zde působící československé jednotky. Postupně sloužil v různých funkcích u 1. československé samostatné brigády, 2. československé paradesantní brigády a 1. československého sboru. Prošel funkcemi velitele roty, praporu a nakonec se stal přednostou 4. oddělení štábu (organizačního a osobního) sboru, se kterým prodělal těžký postup přes Dukelský průsmyk do vlasti. Jeho posledním válečným působištěm byla škola pro záložní důstojníky v Popradu. V době druhé světové války používal krycí jméno Řeka.[2]

Po válce Josef Řehulka setrval v armádě a postupně sloužil v Olomouci, Bruntále a nakonec v Praze při Hlavním štábu československé branné moci. V letech 1945–1947 absolvoval Vysokou školu válečnou a dosáhl hodnosti majora generálního štábu. Únor 1948 jej zastihl jako důstojníka 2. oddělení (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu. Po nástupu komunistů k moci byl přeložen na nevýznamný post velitele pěšího praporu Pěšího pluku 31 Arco v Dačicích. V listopadu byl 1949 byl pod smyšlenou záminkou zatčen a následně bez soudu vězněn nejprce na samotce v Mladé Boleslavi a poté v táboře nucených prací na Mírově, kde byl podroben brutálnímu mučení a šikaně ze strany dozorců.[3] Zároveň byl degradován na vojína a zbaven všech vyznamenání. Propuštěn byl až v červenci 1951. Jako režimu nepohodlná osoba mohl pracovat pouze v dělnických profesích, kvůli věznění se mu rovněž rozpadlo manželství, které za války uzavřel s rodačkou z podkarpatskoruského Rachova a příslušnicí 1. československého armádního sboru ppor. Annou Hriňovou.[1]

V roce 1965 mu bylo navrácena hodnost, skutečné rehabilitace se však dočkal až po pádu komunistického režimu. Dnem 30. září 1993 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován generálmajorem ve výslužbě.[4] Roku 1995 se stal četným občanem Háje ve Slezsku.[5] O dvě léta později mu pak byl vrácen také titul inženýra. V 90. letech se podílel na obnově Československé obce legionářské na Ostravsku, kam se po odchodu do důchodu vrátil. Roku 2000 se pak stal prvním předsedou a krátce před svou smrtí čestným předsedou Jednoty Ostrava I. Až do pokročilého věku aktivně přednášel o svých válečných zkušenostech vojákům, školní mládeži a široké veřejnosti. Zároveň se aktivně zapojoval do realizace pietních aktů a vzpomínkových setkání, jejichž prostřednictvím usiloval o očištění a zachování památky svých někdejších spolubojovníků.

Zemřel 8. února 2002 v Ostravě ve věku 86 let. Po posledním rozloučení s vojenskými poctami byly jeho zpopelněné ostatky uloženy do kolumbária na hřbitově ve Smolkově.[1]

Předměty z pozůstalosti Josefa Řehulky byly po jeho smrti vystaveny v Národním památníku II. světové války v Hrabyni, kde v 80. letech sám působil coby průvodce. V dubnu 2022 jej u příležitosti dvacátého výročí úmrtí připomenula rodina dočasnou výstavou v prostorách Dohnálkovy vily v Háji ve Slezsku.[6][7]

• Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Blízký východ a SSSR
• Československý válečný kříž 1939 (udělen čtyřikrát)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• Hvězda 1939–1945
• Africká hvězda se štítkem 8. armády
• Medaile Za vítězství nad Německem
• Dukelská pamětní medaile