Národní památník II. světové války

Expozice Doba zmaru a naděje připomíná v chronologickém sledu nejdůležitější vojenské a politické události druhé světové války, nezapomíná však ani na civilní život obyvatelstva. Expozice je rozčleněna do několika tematických celků – vznik a bojová činnost československých jednotek na území Sovětského svazu, boje československých vojáků a letců v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii, osvobozovací boje na území Československa, holocaust a koncentrační tábory a všední život obyvatelstva. Cílem expozice je nejen poskytnout návštěvníkům základní informace o období druhé světové války, ale v osobních příbězích pamětníků zprostředkovat i emocionální prožitek, umocněný autentickými předměty, které pro expozici věnovali přímí účastníci bojů.

Interiér

Expozice je doplněna multimediálními prvky. V jedenácti infokioscích si zájemci mohou vyhledat dobové fotografie a dokumenty. Textový a obrazový materiál, stejně jako filmové dokumenty, poskytnou návštěvníkům tři desítky plazmových obrazovek. Jedním z takových filmových dokumentů je i snímek Evalda Schorma, který byl promítán v původní expozici. Ústřední scénou expozice je diorama s bojovou technikou a domem, zničeným válečnými boji. Dům byl postaven na základě dobových fotografií válkou zničené obce Hrabyně a jsou v něm umístěny autentické předměty, které věnovali obyvatelé obce.

Vstupní část expozice tvoří pamětní síň, v níž je centrálním objektem skleněný sarkofág s prstí z bojišť druhé světové války, koncentračních táborů a dalších míst utrpení. Součástí budovy památníku je symbolický hřbitov se 13 000 destičkami se jmény padlých vojáků Rudé armády, příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří padli v rámci ostravsko-opavské operace, se jmény civilních obyvatel ze severní Moravy a Slezska, kteří padli v domácím odboji nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Vedle památníku je umístěno několik kusů historické bojové techniky. V menší výstavní budově se nachází prostory pro sezonní výstavy, je zde konferenční sál, badatelna a restaurace.

Dne 29. srpna 1944 vzlétlo ze základny v italské Foggii 599 amerických bombardovacích letadel Consolidated B-24 Liberator a Boening B-17 G Flying Fortress. Doprovod jim tvořilo 294 stíhacích letounů typu Lockheed P-38 Lightning a P-51 Mustang. Cílem náletu bylo seřaďovací nádraží v Ostravě-Přívoze, kde byla soustředěna německá technika, určená pro východní frontu, a ropná rafinerie v Přerově.

Mohutný bombardovací svaz 15. americké letecké armády v rámci mise č. 263 odstartoval brzy ráno a jeho trasa vedla přes Jugoslávii a Maďarsko. Během letu se letadla od sebe vzdálila a svaz letěl v délce několika desítek kilometrů. V prostoru Bílých Karpat byla napadena 20. squadrona německými letouny 8. stíhací divize. Odehrála se bitva, známá jako „bitva nad Slavičínem“. Deset amerických letounů bylo sestřeleno, zahynulo 41 členů posádek, z nichž 28 bylo pohřbeno na hřbitově ve Slavičíně. Letadla, která doletěla nad Ostravu, spustila své nálože na město. Bombardována byla především Slezská Ostrava, centrum města a Vítkovice. Během bombardování bylo poškozeno téměř 1500 domů, 129 jich bylo zničeno, 409 lidí zahynulo. Část expozice, otevřená v jednom z klínů hlavního objektu, připomene tuto, pro město Ostravu tragickou událost, ale ve fotografiích připomene i další česká a moravská města, která se v průběhu roku 1944 a 1945 stala cílem amerických náletů.

Interiér

Koncentrační tábor Mauthausen byl jedním z nejhorších nacistických koncentračních táborů. Tento tábor byl vybudován v roce 1938 vězni z Dachau 20 km východně od Lince, byl to první tábor mimo území Německa. Postupně se rozšířil, měl 49 poboček, z nichž nejznámější byly koncentrační tábory Gusen a Ebensee. K táboru patřil i žulový lom, kde vězni po 186 strmých schodech vynášeli mohutné žulové kvádry, za neustálého pohánění klacky a obušky, často pod střelbou.

Nacisté často vězně shazovali ze schodů dolů. Proto byly nazvány také „schody smrti“. Od roku 1941 zde byli masově deportováni i obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava. Tyto deportace měly na svědomí represe po nástupu R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Vězni byli posíláni do Mauthausenu jako nepolepšitelní, jejichž návrat byl nežádoucí. V tomto táboře žili v nesnesitelných podmínkách, podrobeni nejhoršímu zacházení a mučení. Průměrná délka života vězně koncentračního tábora Mauthausen byla šest měsíců. Vězni byli zabíjeni těmi nejhoršími způsoby – ubitím klacky, petrolejovými injekcemi, hladem, byli naháněni do ostnatých drátů, nabitých elektrickým proudem, nebo naloženi do upraveného policejního krytého auta, kde byli během jízdy usmrceni plynovými zplodinami. Do tábora byli z protektorátu posíláni často umělci a příslušníci inteligence. V táboře zahynul např. písničkář Karel Hašler, herečka Anna Letenská nebo básník Ivan Javor. Na konci roku 1944 byly v táboře zformovány ilegální výbory vězňů. V únoru 1945 byl vydán tajný rozkaz k likvidaci všech vězňů tábora v plynových komorách. Mauthausen byl osvobozen dne 7. května americkou 11. obrněnou divizí. Táborem prošlo více než 335 000 vězňů, přes 122 000 jich zde zemřelo. Čechů a Slováků zde bylo vězněno přes 8 000, z toho 4 500 jich bylo usmrceno. Další část expozice, otevřená ve druhém ze dvou klínů hlavního objektu, má připomenout nesmírné utrpení těchto lidí.