Jmeniny v Česku

Jmeniny v Česku určovaly do roku 1989 tradičně Obchodní tiskárny, národní podnik, v Kolíně za odborné účasti kalendářní komise, která při vydavatelství pracuje (resp. na pracovních schůzkách, které tiskárny svolávaly), kde byli kromě představitelů tiskárny jako poradci též zástupci ministerstva vnitra (civilněsprávního úseku), ministerstva kultury, jazykovědci – onomastikové (Miloslava Knappová) a další odborní spolupracovníci.[1][2] Komise usilovala o stabilitu kalendáře, měnilo se zhruba 3 až 5 jmen ročně, málo užívaná jména byla odstraňována a doplňovány byly zejména přechýlené varianty jmen, oblíbená cizí jména nebo formální hypokoristika. Po roce 1989 neexistují pro vydávání kalendářů žádné předpisy a různí vydavatelé mohou při dosazování jmen postupovat podle svých vlastních záměrů.[3] Většina vydavatelů používá civilní občanský kalendář z počátku 90. let, který případně doplňuje podle své úvahy na některé datum dalším jménem, například dle kalendářů starších, církevních apod. Vydávané kalendáře z hlediska obsahu nepodléhají žádnému posuzování, schvalování ani jiné právní regulaci. Poslední pracovní schůzka v Obchodních tiskárnách Kolín, které se zástupci Ministerstva vnitra zúčastnili, se konala v roce 1996, tento výrobce však v roce 2010 kalendáře už vůbec nevyráběl. Pokud tedy nedojde k nějaké zákonné úpravě, budou se občanské kalendáře co do jmen čím dál více lišit přinejmenším od výrobce k výrobci, přičemž výrobců kalendářů jsou dnes stovky.[4] Obecně závazným právním předpisem (zákon č. 245/2000 Sb., jsou stanoveny pouze státní svátky, ostatní svátky (čímž se rozumí Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, Svátek práce, Štědrý den, 1. a 2. svátek vánoční), významné dny a dny pracovního klidu.

Seznamy jmenin (svátků) v České republice: