Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487)

Jindřich Smiřický ze Smiřic (asi 1440[1][2] nebo asi 1446[3] – 27. dubna[1] 1487[1][2][4] nebo 1489[3][5]) byl český šlechtic z rodu Smiřických ze Smiřic a válečník. V roce 1475 byl povýšen do říšského i českého panského stavu.

Jindřich Smiřický ze Smiřic
Narozeníasi 1440 nebo asi 1446
Úmrtí27. dubna 1487 nebo 1489
Místo pohřbeníLysá nad Labem
ChoťKateřina Mašťovská z Kolovrat († 1529)
DětiJan II. (1470–1506)
Zikmund I. († 1548)
Albrecht (1472–1505)
Jaroslav (1474–1510)
RodičeJan I. Smiřický ze Smiřic († 1453)
Příbuzníděd: Václav Smiřický ze Smiřic
bratr: Václav Smiřický ze Smiřic († 1470)
vnuk: Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597)
vnuk: Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566)
vnuk: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569)
vnuk: Ladislav Smiřický ze Smiřic († po 1544)
vnuk: Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1530)
pravnuk: Zikmund Smiřický ze Smiřic († 1550)
pravnuk: Václav Smiřický ze Smiřic (1524–1586)
strýc: Hynek I. Smiřický ze Smiřic
bratranec: Hynek II. Smiřický ze Smiřic († před 1476)
bratranec: Jan Smiřický ze Smiřic
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Původ a život

Narodil se jako syn husitského hejtmana Jana I. Smiřického ze Smiřic († 1453), který byl popraven za zradu, a jeho manželky Markéty z Michalovic († po 1457). Měl staršího bratra Václava († 1470).

Přiklonil se na stranu Jiřího z Poděbrad, přestože mu tento nechal popravit jeho otce. Po smrti Jiřího (králem 1458–1471) podporoval kandidaturu Vladislava II. Jagellonského na českého panovníka (králem 1471–1516).[2] S jeho souhlasem sloužil ve vojsku císaře Fridricha III. Ten ho 27. února 1475 povýšil do panského stavu. Dne 10. října 1475 potvrdil jeho povýšení do panského stavu za vojenské zásluhy i král Vladislav II.[6][4] To ovšem musel odsouhlasit český zemský sněm. Povýšení bylo nakonec stvrzeno zápisem do zemských desek v roce 1500.[2] Tehdy tvořilo panský stav 47 rodů, Smiřičtí byli na předposledním místě.

Byl také politicky aktivní, v letech 1473 až 1485 (možná i později) byl přísedícím komorního soudu. V roce 1477 byl králem Vladislavem II. vyslán do Horní Lužice (Žitavy),[7] která se přiklonila na stranu Matyáše Korvína. Podařilo se mu tam uzavřít příměří.[2]

Byl pohřben v Lysé nad Labem.[1]

Rodina

Oženil se s Kateřinou Mašťovskou z Kolowrat (asi 1450–1529), která na rozdíl Jindřicha vyznávala katolickou víru. Narodilo se jim jedenáct dětí (čtyři synové a sedm dcer).[1][8]

  • 1. Alžběta († 30. 11. 1499, pohřbena v Česticích)
    • (1487) Přech z Čestic
  • 2. Anežka († 1548)
    • 1. Jiří z Gutštejna
    • 2. Samuel Volešovský z Hrádku
  • 3. Jan II. (1470 – 31. 1. 1506, pohřben v Lysé nad Labem), zakladatel housecké (uherské) větve
    • Uršula Bouchovcová z Buchova (pohřbena v Lysé nad Labem)
  • 4. Lidmila (Eliška) († 1548)
    • 1. Bernard z Valdštejna († 7. 9. 1517), nejvyšší mincmistr Českého království
    • 2. Jindřich z Gutštejna († 1527)
    • 3. Jindřich Křinecký z Ronova († 1536)
  • 5. Albrecht (1472 – 9. 2. 1505, pohřben v Lysé nad Labem)
  • 6. Zikmund I. (1468/1475/1477–1548, pohřben v Rovensku pod Troskami)
    • 1. Ofka z Boskovic (14. 9. 1479–1498, pohřbena v Lysé nad Labem)
    • 2. (asi 1510) Kunhuta z Fictumu (asi 1490 asi 1540)
  • 7. Markéta († okolo 1530)
  • 8. Jaroslav (Jindřich; 1474/1478–1510, pohřben v Lysé nad Labem)
  • 9. Anna († klášter Liebenthal), jeptiška
  • 10. Johanka († klášter Liebenthal), jeptiška
  • 11. Magdaléna († klášter Morgenthal, Horní Lužice), jeptiška

Majetek
Hrad Houska

Vlastnil panství Jestřebí, které zdědil po bratru Václavovi,[9] Liblice, které koupil v roce 1475 od Viléma II. z Pernštejna,[10] Lysá nad Labem a Houska.[2] Od krále měl od roku 1477 v zástavě ves mělnického proboštství Mlčechvosty a asi od roku 1480 také vesnice Chorušice a Choroušky u Mělníka.[7]

Odkazy

Reference
  1. MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  2. JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 16.
  3. ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 79 a 87. Dále jen Smiřičtí.
  4. Ottův slovník naučný XXIII (Schlossar–Starowolski). Praha: J. Otto, 1905. S. 513.
  5. ŠIMÁK, J. V. Kniha o Housce. Praha: [s.n.], 1903. S. 84.
  6. Smiřičtí, s. 88
  7. Smiřičtí, s. 90
  8. Smiřičtí, s. 87, 426–427
  9. Smiřičtí, s. 92
  10. Smiřičtí, s. 91

Literatura
  • ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5.
  • JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 16.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.