Jiří Čermák

Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy.[2] Tady jej zaujaly především masivy Triglavu (2864 m n. m.) (tam absolvoval několik prvovýstupů) a Razoru (2601 m n. m.).[2]

Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo". Aktivity tohoto spolku sledovali v Praze podobně smýšlející "čeští alpisté", kteří v roce 1897 založili v Praze první český horolezecký spolek "Český odbor Slovinského planinského družstva". Záhy po ustavení tohoto Českého odboru (v roce 1898) začal vycházet časopis „Alpský věstník“ (vyšlo celkem 16 ročníků).[5] Věstník informoval zájemce o všem, co se v Alpách dělo. Obsahoval mapy, fotogragfie a publikoval i vědecké práce s horolezeckou tematikou. Členové Českého odboru podnikali výpravy na území Slovinska do Julských Alp a Saviňských Alp. Do řad pražských alpistů patřil (kromě Jiřího Čermáka) i profesor MUDr. Karel Chodounský (* 1843 – 1931), Karel Hlava (* 1898 – 1943), Bohuslav Franta (* 1861 – 1929), geograf Viktor Dvorský (* 1882 – 1960), Vladimír Růžička a další.[6] Alpisté vydávali literaturu propagující slovinské Alpy a budovali tam horské chaty a stezky. Mnozí z nich mají na svých horolezeckých "kontech" i řadu českých prvovýstupů.[6][2]

Jiří Čermák se podílel (spolu s Viktorem Dvorským) na vydávání "Alpského věstníku".[5] Také spolupracoval na průvodcích "Slovinské Alpy" (1910)[7] a "Moře Adriatické" (1911).[8][2]

Kromě hor cestoval Jiří Čermák také po Dalmácii, Černé Hoře a před začátkem první světové války navštívil i Albánii.[2]

Po absolvování gymnázia (v Praze) pokračoval Jiří Čermák ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studoval historii a zeměpis a k těmto oborům přibral i geologii.[2] V letech 1907/1908 získal Jiří Čermák titul PhDr. (doktor filozofie) disertační prací "Skupina Razorská".[9] V letech 1910 – 1911 pak Čermák pokračoval ve studiích ve Francii na univerzitě v Grenoblu.[2] Tam studoval u francouzského geografa Raoula Blancharda (* 4. září 1877 – 24. března 1965), který na univerzitě v Grenoblu přednášel od roku 1906 a věnoval se výzkumu geografie Alp a geografii kanadského Québecu.[2] V Grenoblu Jiří Čermák také studoval u profesora Wilfrida Kiliana (* 1862 – 1925), který byl původně alsaský geolog a na univerzitě měl pověst předního odborníka na alpskou geologii.[2]

Po návratu do Čech se Jiří Čermák stal asistentem v geologickém ústavu pražské univerzity a připravoval se k habilitaci.[2] V letech 1912 – 1913 působil Jiří Čermák u českého geologa a paleontologa profesora Filipa Počty[2] [p 1]

Názorově se Jiří Čermák hlásil (obdobně jako např. cestovatel a geograf profesor PhDr. Jiří V. Daneš[10]) k dílu amerického geografa, geologa, geomorfologa a meteorologa Williama Morrise Davise.[2] [p 2] Jiří Čermák navázal ale též na topograficko – orografické dílo českého geologa a pedagoga Jana Krejčího.[2] [p 3] Jiří Čermák též blízce spolupracoval se svým přítelem a vrstevníkem českým geologem, pedagogem a báňským odborníkem profesorem PhDr. Radimem Kettnerem.[2]

Po vypuknutí první světové války byl v létě roku 1914 Jiří Čermák povolán (jako záložní poručík rakousko-uherské armády) na srbskou frontu.[2] Po zranění, které zde utrpěl byl převelen na ruskou frontu. Tady v Haliči u Tarnopole v roce 1915 byl zajat.[2] [p 4] Po vstupu do československých legií s nimi absolvoval bojové nasazení v Dobrudži, důstojnické školení v Bělgorodu a v hodnosti důstojníka 7. (Tatranského) pluku pak s československými legiemi prošel celou sibiřskou anabázi.[2] [p 5] Do Československa se Jiří Čermák vrátil přes Kanadu v červenci roku 1920.[2]

Po skončení první světové války a návratu do vlasti se PhDr. Jiří Čermák stal vojákem z povolání (od roku 1923 v hodnosti plukovníka[2]) u prvorepublikové československé armády a nastoupil službu ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze.[9]

V roce 1926 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen za předsedu Vojenského ústavu vědeckého.[9][2] Různé funkce také vykonával v Československé společnosti zeměpisné, Masarykově akademii práce a v Československé národní radě badatelské.[9][2] Byl rovněž členem Československého národního komitétu geografického.[9]

Od roku 1920 byl PhDr. Jiří Čermák zařazen jako důstojník (a později přednosta popisného odboru) k VZÚ.[9] V následujících letech (1925 – 1934) byl přednostou odboru pro popis a statistiku válečných jevišť (později – po roce 1933 – to byl tzv. popisný odbor)[11] Od roku 1932 vykonával funkci zástupce náčelníka VZÚ.[9][12] Dne 24. března 1937 byl plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu.[12][11] Asi 20 měsíců poté (od 30. listopadu 1938) byl jeho zástupcem (na funkci zástupce velitele VZÚ) jmenován i plukovník generálního štábu Josef Churavý.[13]

Maximálního "výkonu" dosahoval VZÚ v roce 1937, ale v roce 1938 – po mnichovském diktátu – se musel VZÚ zaměřit na úkoly mobilizačního charakteru.[12] Pod řízením plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka bylo vytvořeno velitelství válečného vyměřování, byly stanovené polní i teritoriální jednotky a orgány.[12] Zároveň byly aktivovány sklady map a početní stavy VZÚ byly doplněny na válečné počty. Aktuální vojensko-politická situace roku 1938 si vyžádala i vyhotovení bezpečnostních kopií a vybudování bezpečnostního archivu jakož i preventivní skartaci vybraných písemností.[12]

Dne 15. března 1939 byl Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) obsazen německou armádou a později (18. dubna 1939) jej protektorátní vláda převedla pod ministerstvo vnitra (MV) a přejmenovala jej na Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV).[14] Jiří Čermák vykonával dále funkci velitele VZÚ/ZÚMV i po 18. dubnu 1939.[13] Josef Churavý byl převeden na pozici odborového rady ministerstva vnitra a spolu s Jiřím Čermákem i on vykonával dále svoji funkci zástupce velitele VZÚ/ZÚMV.[14]

Aby se nacistům nedostal do rukou výsledek dvacetileté práce VZÚ, jehož by mohlo být zneužito, již od podzimu roku 1938 (na příkaz Josefa Churavého) zhotovovali a ukrývali odvážní příslušníci VZÚ kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů a map.[13][14]

Přílišná "chudost" inventáře tak velkého ústavu, jakým byl VZÚ/ZÚMV neušla pozornosti Říšského zeměměřičského úřadu (Reichsamt für Landesaufnahme (RfL)), jehož zástupce – říšský Němec a vysoký úředník RfL – Dipl. Ing. F. Seidel byl pověřen Němci dozorčí správou nad VZÚ/ZÚMV.[13] Na konci ledna 1940 Dipl. Ing. F. Seidel odjel do Bratislavy, aby jednal se Slováky o jejich nároku na část výzbroje VZÚ/ZÚMV. (Slovenská republika byla vyhlášena už 14. března 1939 a 1. září 1939 si ustavila svůj Vojenský zeměpisný ústav, jenž si nárokoval na pražském VZÚ/ZÚMV mapový a měřičský materiál pro území "slovenského štátu".)[13] Při tomto jednání Dipl. Ing. F. Seidel bezpečně zjistil, že mnohé přístroje ve VZÚ/ZÚMV chybí.[14]

Dne 6. února 1940 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání zaměstnanců (bývalých důstojníků) VZÚ/ZÚMV. Díky včasnému varování reagoval na nebezpečí zatčení plukovník generálního štábu Josef Churavý okamžitým odchodem do ilegality.[14] Zatčení se sice vyhnul, ale odsouzení k trestu smrti v nepřítomnosti nikoliv. Velitel VZÚ/ZÚMV plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák byl (v souvislosti se zatajováním geodetického a kartografického materiálu) rovněž 6. února 1940 zatčen gestapem, uvězněn, suspendován z velení ústavu a postaven před německý vojenský válečný soud v Praze na Hradčanech.[14] V následném procesu (datovaném k 9. dubnu 1940) bylo obžalováno celkem 9 osob z VZÚ/ZÚMV včetně velitele VZÚ/ZÚMV plukovníka zeměpisné služby PhDr. Jiřího Čermáka, který byl za napomáhání odsouzen k šesti měsíců věznění.[15][9] [p 6]

Velení VZÚ se plukovník zeměpisné služby PhDr. Jiří Čermák opět ujal ve svých 61 letech těsně před koncem druhé světové války (od 6. května 1945)[16] a nakrátko tak (jen do 31. května 1945)[16] stál u "startu poválečné obnovy" VZÚ.[9] Pozici prvního poválečného velitele VZÚ opustil Jiří Čermák ze zdravotních důvodů (byl přeložen do zálohy a v roce 1946 odešel do výslužby[2]).[16] Ve svých vzpomínkách uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v bývalém, nyní obnoveném Vojenském zeměpisném ústavu zase jako velitel, byl jsem zoufalý nad stavem, v jakém okupanti tento kdysi krásný a dobře vybavený ústav zanechali."

—Jiří Čermák, Vzpomínky, [16]

I když byly části ukrytého geodetického a kartografického materiálu vyvezeného z VZÚ/ZÚMV nedůslednou konspirací nakonec německými orgány objeveny, ukrytí těchto materiálů a jejich duplikátů umožnilo (po skončení druhé světové války) a osvobození v květnu 1945 rychlou obnovu činnosti a produkce vojenské zeměpisné služby.[14] K této problematice ve svých vzpomínkách Jiří Čermák uvedl:

"Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil v obnoveném VZÚ zase jako jeho velitel, byl jsem neobyčejně mile překvapen skutečností, že reprodukční možnosti ke všem vojenským mapám jsou plně dány, ačkoliv nesmělo zde zůstat nic."

—Jiří Čermák, Vzpomínky, [14]

Po druhé světové válce ještě pracoval v Kabinetu historické geografie ČSAV[2] a po roce 1952 byl PhDr. Jiří Čermák zvolen předsedou zeměpisné komise Československé akademie věd.[9][2] Až do smrti v roce 1955 vedl redakční radu Sborníku Československé společnosti zeměpisné.[2]

Jiří Čermák byl nositelem řady domácích (např. Československý válečný kříž) i zahraničních (např. Řád svatého Sávy) vyznamenání.[2]

Zde uvedené zdroje byly převzaty z: MARTÍNEK Jiří - Biografický slovník, heslo Jiří Čermák, viz výše.

Významy zkratek literárních zdrojů byly převzaty z fragmentu Biografického slovníku českých zemí (B-Bař) vydaného Historickým ústavem AV v roce 2005, nakladatelství Libri 2005.

• OSN 28, s. 1144; (OSN = Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, díly 1 – 28, Praha 1888 – 1909)
• OSND 1/2, s. 1030; (OSND = Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, díly 1 – 6, Praha 1930 – 1943)
• MSN 1, s. 996; (MSN = Masarykův slovník naučný, díly 1 – 7, Praha 1925 – 1933)
• J. Stěhule, Dr. Jičí Čermák – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 83n. (se soupisem prací);
• F. Vitásek, Sedmdesát let Jiřího Čermáka, in: tamtéž 59, 1954, s. 65n.;
• J. Kunský, Jiří Čermák sedmdesátníkem, in: Kartografický přehled 7, 1954, s. 38n.;
• Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Sborník České společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 238;
• R. Kettner, Dr. Jiří Čermák zemřel, in: Časopis mineral. geol. 1, 1956, s. 85n.;
• J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317n.;
• NGS, s. 685n.; (NGS = Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, Praha 1961, 2. díl)
• V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, s. 153;
• ČBS, s. 93; (ČBS = Československý biografický slovník, Praha 1992)
• LČL 1, s. 440; (LČL = Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, díly 1; 2, svazky 1 – 2; 3, svazek 1 – 2. (A–Ř), Praha 1985)
• Jiří Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88;
• Tomeš 1, s. 197; Vojenský zeměpisný ústav (historie, tradice a odkaz), 2004, s. 119 a passim;
• Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 69.

• Filip Počta
• William Morris Davis
• Jan Krejčí (geolog)
• Radim Kettner
• Vojenský zeměpisný ústav (budova)
• Pamětní deska v budově VZÚ
• Josef Churavý

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Čermák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je PhDr. Jiří Čermák
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Bohuslava Karla Čermáka *1846
• Vojenský historický ústav, Záznam vojáka – PHDr. Jiří Čermák