Triglav

Triglav byl poprvé zdolán třemi slovinskými horaly v r. 1778. Zhruba od poloviny 19. století se v rámci probouzejícího se slovinského národního povědomí stalo mezi inteligencí jakousi národní povinností vystoupit na tuto horu. Tento nepsaný zákon platí dodnes, každý Slovinec by měl na Triglav vyjít alespoň jednou za život.

Turistická sezóna probíhá v Julských Alpách od června do října a v tuto dobu po třech hlavních výstupových trasách proudí spousta turistů. K pádům dochází zřídka.

Na vrchol vede několik tras různé obtížnosti. Jedna z nejběžnějších vede od chaty Aljažev dom (1015 m n. m.) po tzv. Tomiškově cestě k chatě Triglavski dom na Kredarici (2515 m n. m.) a dál na Malý Triglav (2725 m n. m.) a na samotný vrchol Triglavu (2864 m n. m.). Posledních asi 300 m výstupu je zajištěno ocelovými lany. Vzhledem k velkému převýšení i délce je obvyklý dvoudenní výstup (první den Aljažev dom - Triglavski dom a druhý den Triglavski dom - Triglav a sestup na Aljažev dom). Někteří zdatní horalové to stihnou i za jeden den.

K významným horolezeckým terénům patří severní stěna Triglavu, která se se svou výškou 1500 m (podle jiných zdrojů 1200 m ) a šířkou kolem 3000 m řadí k největším alpským stěnám. Poprvé byla zdolána roku v roce 1906 cestou Nemška smer (F. König, H. Reinl, K. Doménigg). Ve stěně je řada cest i té nejvyšší obtížnosti, vyhledávaná je i v zimě ("evropská Patagonie").[1] Nejkrásnější pohled do stěny je kousek nad chatou Aljažev dom, která je dostupná automobilem.

Mezi klasické horolezecké cesty v severní stěně patří dále Čopův pilíř (Čopov steber), Skalácká cesta (Skalaška smer)[2], Prusik-Szálay[3], Krátká Německá cesta (Kratka Nemška smer) a Bavorská cesta (Bavarska smer).