Jana Lukešová

Jana Lukešová, rozená Frömlová (* 10. listopadu 1959 Praha)[2] je česká akademická malířka a restaurátorka.[2] Patří mezi osobnosti tzv. české restaurátorské školy.[4]

Jana Lukešová
Rodné jménoJana Frömlová
Narození10. listopadu 1959 (62 let)
Praha
Československo Československo
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze[1]
Povoláníakademická malířka, restaurátorka[2]
ChoťZdeněk Lukeš
DětiJan, Veronika, Petr
RodičeVěra Frömlová–Zezuláková (1924–1998), Jan Fröml (1920–2009)[3]
Příbuznítchán: Vladimír Kýn; tchyně:Jaroslava Lukešová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodinný background

Matka Jany Lukešové byla restaurátorka středověkých deskových obrazů – Věra Frömlová–Zezuláková[3], pracovala v Národní galerii ve Šternberském paláci.[4] Její otec architekt Jan Fröml (* 1920 – 2009)[3] vystudoval architekturu u českého architekta, malíře a návrháře profesora Jaroslava Fragnera, zajímal se o film, hudbu a literaturu.[4]

Současné rodinné vazby

Jana Lukešová je manželkou českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše se kterým má tři děti: Jana (* 1981), Veroniku (* 1984) a Petra (* 1989). Jejím tchánem byl akademický sochař, výtvarník a ilustrátor Vladimír Kýn, její tchyní byla akademická sochařka Jaroslava Lukešová.

Studia

Jana Lukešová studovala v letech 1980 až 1986 na Akademii výtvarných umění v Praze obor restaurátorství[5] a to nejprve pod odborným vedením malíře, grafika a restaurátora profesora Raimunda Ondráčka[5] a poté v ateliéru restaurátora, grafika, malíře, ilustrátora, kurátora a pedagoga Jiřího Toroně[1][5]

Odborné zaměření

Jana Lukešová se specializuje na restaurování malířských uměleckých děl, polychromovaných děl, fresek a sgrafit.[5] Jejím zaměřením je studium techniky malby, technologické rekonstrukce – kopie gotické deskové malby, baroko, 19. stol.[5] Restauruje obrazy všech typů (polychromované plastiky, nástěnné malby, plátna) od gotiky po 20. století včetně umění současného.[4]

Záliby

Zabývá se duchovním uměním, v oblibě má gotiku Lucemburků, Mistra Theodorika a Mistra třeboňského.[4] Z období Rudolfa II. pak obdivuje díla Hanse von Aachen, Bartolomea Sprangera.[4] Má ráda Křížovou cestu od barokního malíře Karla Škréty ve svatém Mikuláši.[4]

Restaurátorská tvorba

Její rozsáhlá restaurátorská tvorba je podrobně uvedena v této kapitole s tím, že její zásadní práce jsou vyznačeny tučně.

Účast na výstavách

Zmínky v odborné literatuře

Osoba Jany Lukešové je uvedena v kolektivním katalogu „Restaurátorské umění (Podíl českých výtvarných umělců na péči o kulturní památky)“, který byl vydán v roce 1989 a také ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2001 (VII. L - Mal) (2001).

Odkazy

Poznámky

  1. Jiří Tesař (* 20. dubna 1913), sochař a restaurátor.[6]
  2. Kateřina Podhorská (Rozená Kometová, psána též Comet, Kometova, Khometová, Chometová, Podhorsky, Katharina) (* 8. listopadu 1807 Praha – † 28. listopadu 1889 Praha); zpěvačka.[7]
  3. Restaurování pěti olejomaleb - portrétů (Muž podpírající si hlavu, Žena v bílých šatech, Portrét muže se založenýma rukama, Portrét mladého šlechtice a Podobizna chlapce) od českého akademického malíře Gustava Vacka (někdy uváděn jako Watzek) uložených v městském depozitáři Červeného Kostelce.[9]
  4. Alena Krahulíková (* 18. 7. 1960 v Plzni), výtvarnice, restaurátorka a ilustrátorka.[10]
  5. Jméno hrabat z Hardeka nebo též z Hardeggu nosilo několik šlechtických rodů, odvozujících svůj původ od hradu a hrabství Hardegg na rakousko-moravské hranici, které více či méně zasáhly do českých dějin. Na restaurovaném portrétu je: Graf Johann Maximilian RUDOLF zu Hardegg auf Glatz und im Machlande = Hrabě Johann Maximilian RUDOLF z Hardegg na Glatzu a Machlande) (* 24. listopadu 1851).[11]
  6. Walter Leslie - skotský šlechtic byl jedním z Valdštejnových vrahů a pozdější majitel Nového Města nad Metují.[4]
  7. Společně s malířkou a restaurátorkou Miladou Stroblovou (* 11. září 1953) se Jana Lukešová zapojila do akce nazvané „Komentovaná prohlídka výstavy Obrazy a kresby ze sbírky Galerie výtvarného umění v Náchodě restaurované v letech 2001 - 2007“.[1]

Reference

  1. Lukešová Jana (* 10.11.1959 Praha, Česká republika), malířka, restaurátorka [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  2. Lukešová, Jana, 1959- [online]. databáze autorit NK ČR [cit. 2018-12-27]. Identifikační číslo: jo2008480505; Narozena 10. 11. 1959 v Praze. Akademická malířka a restaurátorka. Dostupné online.
  3. Frömlová-Zezuláková, Věra, 1924-1998 [online]. Biografický slovník [cit. 2018-12-30]. Narozena 3. 8. 1924 v Novém Městě na Moravě, zemřela 26. 12. 1998 v Praze. Restaurátorka a malířka.. Dostupné online.
  4. HÁJEK, Vít. Tiší poustevníci na štaflích: IN: Katolický týdeník, číslo: 2016/44 (Zvony pro Sýrii zněly napříč světem) [online]. 2016-10-25 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  5. Informace získané na základě e-mailové konzultace s manželem Jany Lukešové Ing. Arch. Zdeňkem Lukešem z ledna roku 2019
  6. Tesař Jiří (* 20.4.1913 Obersdorf u Žitavy) sochař, restaurátor [online]. Informační systém abART - full verze, Plná verze Informačního systému abART [cit. 2019-01-07]. Dostupné online.
  7. Kateřina Podhorská (Rozená Kometová, psána též Comet, Kometova, Khometová, Chometová, Podhorsky, Katharina) (* 8. 11. 1807 Praha – † 28. 11. 1889 Praha); Zpěvačka [online]. Česká divadelní encyklopedie [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
  8. ŘÍHOVÁ, Klára. Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující [online]. 2014-03-20 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  9. Město nechalo restaurovat pět olejomaleb Gustava Vacka [online]. Červený Kostelec (oficiální stránky města Červený Kostelec) [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  10. Alena Krahulíková (* 18. 7. 1960 v Plzni), výtvarnice, restaurátorka a ilustrátorka. [online]. bibliografie dějin českých zemí [cit. 2019-01-06]. Dostupné online.
  11. Graf Johann Maximilian RUDOLF zu Hardegg auf Glatz und im Machlande [online]. www geni com [cit. 2019-01-08]. Hrabě Johann Maximilian RUDOLF z Hardegg na Glatzu a Machlande (* 24. listopadu 1851). Dostupné online.

Literatura

  • Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.