Mistr Třeboňského oltáře

Na zadní straně Krista na hoře Olivetské stojí pod pro gotiku netradičním nelomeným obloukem tři světice (zleva): svatá Kateřina, svatá Máří Magdaléna a svatá Markéta, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Kladení Krista do hrobu, 132×92 cm, Národní galerie v Praze, okolo 1380

Jeho malby jsou považovány za hlavní příklad české malby krásného slohu, spojujícího skutečné a nadpozemské. Styl vychází z tradice české malby a z poučení malbou italskou. Mistr stylizoval značně protažené a esovitě prohnuté postavy v jemných tenkých oděvech pastelových barev na pozadí labyrintu skalnaté krajiny. Charakteristický byl zjevně i odklon od tehdejší monumentality císařského stylu ke smyslově krásným formám, a proto již v té době se tento styl nazýval krásným.[2] Ladný pohyb štíhlých postav Mistra Třeboňského oltáře s rytmickou hrou záhybů drapérie, líbezné obličeje světic a klidné výrazy tváří světců jsou parafrázovány i v poezii arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350 - 1400), jenž srovnal Pannu Marii s "Venuší oživující krásy"[3] s obdivem k Božímu dílu.

Ukřižování ze Svaté Barbory, Národní galerie v Praze, původně kostel sv. Barbory nedaleko Děbolína u Jindřichova Hradce, tempera na smrkovém dřevě, 125 x 95 cm, okolo 1380

Mistr Třeboňského oltáře: Adorace Páně z Hluboké, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

Pravděpodobně pražský arcibiskup Jan z Jenštejna doporučil Mistra Třeboňského oltáře řádu augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem, pro něž pak malíř opakovaně tvořil. Pro Kostel sv. Jiljí augustiniánského kláštera v Třeboni Mistr na počátku osmdesátých let vytvořil rozměrný křídlový oltář, ze kterého se dodnes dochovaly tři oboustranně malované desky. Jsou vystaveny v expozici Národní galerie v Anežském klášteře v Praze[4]. Zavřený oltář pravděpodobně představoval pašijové scény: Kristus na hoře Olivetské, Kladení Krista do hrobu a Zmrtvýchvstání Krista. Otevřený oltář byl pravděpodobně doplněn sochami - dřevořezbami v čele s Pannou Marií. Původní seskupení deskových maleb není známo, stejně tak se můžeme jen dohadovat, které strany desek byly obvykle viditelné a které pouze o svátcích. Je možné, že cyklus doplňovalo Sestoupení Krista do předpeklí, ale vyloučit nelze ani jinou scénu vázající se k tématu. Na opačných stranách Třeboňského oltáře vidíme na soklech před zlatým pozadím pod baldachýnovou architekturou trojice svatých:

• zleva nahoře stojí tři světice: svatá Kateřina, svatá Máří Magdaléna a svatá Markéta.
• naproti apoštolové svatý Jakub Mladší, svatý Bartoloměj a svatý Filip.
• a ve spodní řadě patron kostela svatý Jiljí a patron řádu svatý Augustin a svatý Jeroným.

Střední deska rozměrného oltáře musela být přes tři metry vysoká. Dodnes se bohužel nedochovala. Deskové obrazy Mistra Třeboňského oltáře se vyznačují použitím šerosvitu mezi barevnými rouchy postav a pozadím se zlatými hvězdami na červeném nebi. Takto barevné pozadí je častým motivem v západoevropském umění, zejména u pařížského a franko-vlámského, i další znaky jeho tvorby poukazují na kontakt s dvorským malířstvím francouzského krále Karla V. (synovce císaře Karla IV.). Lidské postavy zasazuje do šedohnědých krajin, které jen vzdáleně připomínají skutečnou přírodu. To kontrastuje s věrnými skicami ledňáčků, stehlíků, sojek a jiných ptáků. Hlavním prvkem v kompozici obrazů Mistra Třeboňského oltáře je diagonála, která je dělí na tři části a to tak, že Kristus je vždy uprostřed: klečící při poslední modlitbě na Olivetské hoře nebo je kladen do otevřeného hrobu, zahalený do průhledného oděvu a obklopen svými nejbližšími, či se vznáší nad zavřeným sarkofágem.

Roudnická madona, Národní galerie v Praze, 1385-1390

Další deskové malby přisuzované tomuto gotickému malíři jsou:

• Madona roudnická, která pravděpodobně vznikla pro klášter augustiniánů-kanovníků. Matka s dítětem se zde k sobě obracejí a obraz se stává emotivní sondou mateřské lásky, a proto tomuto druhu madony přezdíváme milostná. Uzavřený otvor na hrudi Panny Marie naznačuje, že do odcizené zlatnické spony, která byla pravděpodobně schránkou mariánskou relikvii, byla vložena část pláště skropeného Kristovou krví pod křížem. Tento typ obrazu byl oblíben celou první polovinu 15. století.
• Deska z Církvice (kolem roku 1390) - jde o horní část levého křídla velkého ztraceného oltáře se svatým Kryštofem na vnitřní a Bolestnou Pannou Marií na vnější straně z kostela sv. Kryštofa a Panny Marie Bolestné.
• Ukřižování ze Sv. Barbory (konec sedmdesátých let 14. století) - pochází z dílny Mistra třeboňského oltáře, ale není jen dílem samotného mistra. Oltář, jehož součástí tato deska byla, mohl být zhruba 3×2 metry velký.
• Adorace Páně z Hluboké - zhruba 1370, dnes v Alšově jihočeské galerii v Hluboká nad Vltavou.

Jeho příklad od roku 1400 poznamenal široký proud malířství ve Střední Evropě, od Bavorska, Salcburku, Štýrska, Slezska, Saska, přes Braniborsko až po Franky, zejména Norimberk. S ohlasem se setkáváme také  v Porýní a Francii. Z českých maleb stojí za zmínku Cibulkův triptych (1380 - 1390) vytvořený pro neznámou soukromou oratoř. Sám Mistr kreslil nebo inspiroval mnohé kreslíře předloh pro vyšívače - krumpéře chrámových textilií. Z inventářů českých kostelů se dochovaly především kasule s dorsálním křížem, prováděným technikou perlové výšivky či technikou tzv. malby jehlou, což je plošná výšivka zlatou nití a pestrobarevnými přízemi. Patří k nim kasule z kláštera benediktinů v Broumově, kasule augustiniánů z Rokycan nebo kasulový kříž ze sbírek Louvru v Paříži. Na dílo Mistra Třeboňského oltáře navazuje roku 1390 malířská dílna pracující pro objednatele z prostředí arcibiskupského dvora a svatovítské kapituly na Pražském hradě. Mistr Třeboňského oltáře ovlivnil také tvorbu pozdějších a novodobých výtvarníků, básníků a kazatelů. Zejména se k němu hlásil malíř Jan Zrzavý, kterého ovlivnila jak typika tváří, tak zářivá barevnost obrazů a skalnatá krajina. Ze současné poesie se jím dal inspirovat básník Ivan Matoušek ve sbírce Poezie (2000), kde skladbu Marie doplňují reprodukce Madony roudnické.[5]

Jaroslav Pešina, "Desková malba", in: České umění gotické 1350-1420, Praha (Academia) 1970, str. 202nn. Jan Royt, Mistr Třeboňského oltáře, Praha (Karolinum) 2013

• České gotické malířství

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistr třeboňského oltáře na Wikimedia Commons
• Mistr třeboňského oltáře v informačním systému abART
• ČT 2011, dokument Třeboňský oltář